GOONERS ON TOUR – MICHAL & KAMKA NA WHU
V lednu jsme si ženou sedli, řekli si, že konečně naplánujeme náš výlet na Arsenal, půl roku dopředu si stanovili zápas, na který bychom chtěli jet, a ono to skutečně vyšlo. Sice to trochu divoké bylo, protože díky našemu postupu v FA cupu (ještě že tak) se zápas posouval a my dlouho nevěděli na kdy. Naštěstí se všechno podařilo, letenky jsme zabookovali, ubytko zařídili a letělo se. Jsme z Brna, takže nebylo co řešit, Ryanairem z domu rovnou do Londýna. U tohohle výletu se asi trochu pozastavím u praktických věcí, protože vím, jak mně pomohlo, když jsem tyhle věci věděl. Ubytovaní jsme byli v Arinza hotelu v Ilfordu a nemůžeme si stěžovat. Čtyři hvězdy, 5000,- Kč za 3 noci za dvoulůžko nám přišlo super. Pokoj sice malinkatý, ale válet si šunky do hotelu jsme přece nepřijely. A personál úplně supr:)
Doprava v Londýně je na infarkt, hlavně finančně. Ať vám paní u okýnka bude radit cokoli, pokud se skutečně chystáte dost cestovat, nekupujte si nic jiného než Oyster Card, vrátí vám zálohu i vklad, pokud ho neprojezdíte a cestování je tak nejlevnější (max. 7 liber za den).
Po přistání na Stanstedu jsme se šli ubytovat a vyrazili ještě na večerní bohoslužbu do Hillsong Church London (jsme křesťani:).
Super první večer. Jídlo je všude dost drahý, tak to většinou jistil Subway, ten se drží s cenama výjimečně dole na londýnské poměry:)
Přijeli jsme v neděli a čekaly nás ještě necelé tři dny v Londýně.
V pondělí jsme vyrazili do centra. Tower Bridge, London Eye, Trafalgar Square..každý ví, tak se zastavím jen u jedné věci, a tou je sportovní obchod na Picadilly Circus s názvem Sports Direct. Takovej sportovní obchod jsem v Čechách neviděl. Každé patro je věnováno nějakému sportu, takže jsem ženu samozřejmě hned tahal do fotbalového oddělení. Měli všechno, dokonce i dresy českého a slovenského nároďáku, což jsem se fakt smál.
Hlavně ale měli spoustu merchandise od klubů z Premier League. Hrnky, šály, dresy, prostěradla, ručníky, přívěšky, tužky, nálepky, čepice..prostě všechno.
Hned jsem hnedal naši červenou. Bylo toho dost, ale z top klubů z EPL zdaleka nejmíň. Prodavačka mi na většinu věcí s logem Arsenalu řekla jen ledabylé „Sold out“. Snad ani nemusím říkat, jakých reklamních přdmětů bylo nejvíc. Bílými hrnky Tottenhamu bych si mohl vyskládat celý byt. No, aspoň je vidět, o jaký klub je v Londýně zájem. Nejvíc vás ale potěší ceny. Velký blok Arsenalu za libru, šála za 6 liber, hrnek za 4 libry..to se mi líbilo. Vyšli jsme s velkou taškou a pondělní program byl u konce.
Doteď mě mrazí, když jsem poprvé uviděl tu uličku plnou stánků s šálami, dresy atd. Neodolal jsem a něco malého jsem si ještě musel koupit. Přišli jsme ke stadionu, udělali pár fotek a hurá dovnitř. jetšě deset minut před zápasem byl poloprázdný stadion a nakonec nebylo ani plno, pracovní den a posunutý zápas asi udělali své.
Než jsme se nadáli po gólu Matta Jarvise jsme prohrávali, ale naštěstí dva góly Podolskiho a jeden Girouda nám vrátily vedení a nakonec i výhru. Hlavně Santi hrál neuvěřitelně. Pořád jsme fotili, dokonce těsně před gólem Girouda jsem zapnul kameru, takže mám gól na videu. Nprostá spokojenost. CO musím speciálně vyzdvihnout jsou fanoušci WHU. Fandili a celý zápas byli slyšet víc než Gooneři, což mě trochu zklamalo. Naši fanoušci začali více fandit až druhý poločas, a po třetím gólu dokonce začalo naproti fanouškům WHU trochu uštěpačné: „Whoo aare you? Whoo aare you? Aree they Tottenham, these guys?!“
Nicméně i když jsme metrem jeli se spoustou fanoušků WHU a pořád měli šály a dresy na sobě, byl absolutní klid. Fanoušci v Anglii jsou prostě něco jiného, no upřímně mi nedělalo problém si zvyknout:)
Z výletu zbylo spousta zážitků a já chci moc podělovat Supporters clubu, že nám takovou věc umožnil. Doufám, že to nebylo naposledy:)
Michal & Kamka
