Nápad vidět Kanonýry naživo měl Olda už někdy na jaře. Jako dárek k jeho narozeninám v říjnu.
Po skončení sezóny nastalo úporné čekání na rozlosování Premier League. Když už se blížilo datum losování, byl jsem poslán na montáž (bez internetu a TV – prostě doba kamenná). Naštěstí mi ho Olda poslal SMSkou a vybral Chelsea. Chtěli jsme nějaké pořádné derby a zápas s vytouženým West Hamem hrajeme sice v říjnu, ale venku. Snad příště.
Zažádali jsme tedy Czech & Slovak Arsenal FC Supporters Club o lístky. Dvacátého srpna mi došel mail s úžasnou zprávou, že lístky nám byly přiděleny. Začali jsme objednávat letenky, hotel, prohlídku stadionu ….
Vyrazili jsme v pátek z Brna směr Londýn. Po přistání na Stanstedu nás přivítalo ošklivé počasí. Ke všemu nám ujel autobus z letiště do centra a za těch 20 minut čekání se rozpršelo. Po příjezdu na Baker street nástup do metra a hurá na Emirates na prohlídku stadionu. Bohužel nám paní řekla, že už je pozdě a uvnitř jsou kamery a něco natáčí. Ať přijdeme někdy jindy. Ale v den zápasu prohlídky nejsou a v neděli ráno jsme letěli domů. Šli jsme si zlepšit náladu do Armoury. Koupili pár suvenýrů a mě napadlo to jít zkusit v Musea. Tam nám paní u vstupu moc nerozuměla, poslala nás dovnitř za kolegou, ten to s námi vyřídí. Kolegu jsme nenašli, proto následovala krásná půlhodinka plná vzpomínek a důležitých momentů The Gunners. Právě když jsme vycházeli z Musea, potkali jsme konečně kolegu. Dali jsme se do řeči a vysvětlili mu naši situaci. Na rozdíl od ne moc ochotné paní na Stadium tour nám Tony řekl, že máme napsat mail, odkázat na něj a prý by nám mohli vrátit peníze. S poděkováním jsme opustili Museum a šli jsme fotit kolem stadionu. Naštěstí přestalo pršet. Následovala malá zastávka v Tescu u Obřích písmen ARSENAL. Naše další kroky směřovaly k Highbury Square. V tu dobu vešlo dovnitř několik lidí. Měl jsem choutky proklouznout na místa, která ještě nedávno hostila nejlepší hráče světa. Olda mě však zastavil, ukázal na pár kamer a na fakt, že když nikdo nepůjde, zůstanu tam de facto uvězněn. Odtud je to jen kousek do Gunners pubu. Každý asi ví, co mohlo následovat. Pak už jen cesta na Kensal Green, kde jsme byli ubytovaní.
V sobotu ráno nás probudilo pivo z minulého večera. Dali jsme si menší snídani a vyrazili do města na nákupy. I v centru města se začali objevovat fanoušci, ať už v červeno bílé nebo modré. Cesta metrem na zápas proběhla v pohodě. U zastávky jsem si koupil vydatný double cheesburger a jedl ho až k soše nejlepšího kanonýra Kanonýrů. Rychle koupit zápasový program, ještě několik fotek a mohli jsme dovnitř. Hráči se už rozcvičovali. Místa připadla na Clock End. Měli jsme z nich úžasný přehled. Vedle nás se usadili 3 borci z Hodonína. Před zápasem přišel pozdravit diváky i dvojnásobný olympijský vítěz Mo Farah. Hlasatel začal číst sestavu a mohli jsme začít bučet na ex-kanonýra Cashleyho Colea a „filantropa“ Johna Terryho. Emirates se začal plnit a za chvíli hráči nastupovali na trávník. Prvních pár minut úžasná atmosféra a i slepý by poznal, že jsou zrovna u míče Terry nebo Cole. Postupně to sláblo, až gól v naší sítí publikum probral a Gervinhova nekompromisní střela diváky rozbouřila. V poločase se ozývaly názory, že tohle ještě otočíme. Bohužel opak byl pravdou. Obranné standartní situace opravdu nejsou naší silnou stránkou. I za nepříznivého stavu jsem stále věřil, že alespoň bod urveme. S přibývajícím časem a několika výtečnými zákroky Petra Čecha se i ten bod začal rozplývat. Když už se dala část publika na odchod, spálil Olivier 100% šanci a všichni jsme věděli, že s Chelsea dneska prohrajeme.
Jak jsem to viděl já z tribuny, nejvíc se mi líbil Carl. Pro mě jasný MotM. Stejně jste to viděl vy – Gunners.cz i Arsenal.com. Opravdu pořádná konkurence pro Sagnu.
Chvíli jsme se procházeli kolem Stadionu, poté cesta do centra na nějaké památky a zpět do hotelu. Při večeři k nám přišel zaměstnanec (Slovák) a začal s námi rozebírat zápas. Krásně se poslouchalo, že fandí Gunners 10 let a jednou byl i na Highbury. Šli jsme brzo spát, protože ráno nám to letělo opravdu brzy a cesta není nejkratší.
Jako snad všechno na světě má své plusy a mínusy, naše cesta nebyla výjimkou. Poprvé jsem viděl můj milovaný klub prohrát zápas (před tím 4 vítězství a 1 remíza), Olda se moc těšil na Stadium tour. Na druhou stranu jsme zažili neopakovatelnou atmosféru, jakou jsem na Emirates nepoznal (možná na Arsenal – Slavia 7:0, nemusím dodávat proč). Za další splněný sen – vidět zápas big 4. Takto bych mohl jmenovat dlouho.
Tímto bych chtěl Supporters Clubu poděkovat za umožnění návštěvy takového zápasu. Snad mi to příště vyjde znova.
Kolda a.k.a. Gunner.No14
