Dnes jsem si konečně udělal čas a tak vám se zpožděním přiblížím svůj výlet do Londýna na zápas Chelsea s Arsenalem, který se hrál v neděli 7.února 2010.
Tento výlet jsem dostal společně s mým tátou o vánocích. Pro mě, fanouška Arsenalu a pro tátu, fanouška domácí Chelsea to byl nejlepší dárek. V Londýně jsme celkem strávili 4 dny, v pátek 5.2. jsme odletěli z Brněnského letiště v Tuřanech přímo do Londýna, ten den jsme se asi v osm večer ubytovali ve čtyřhvězdičkovým hotelu Chelsea, který je součásti stadionu Stamford Bridge.
V sobotu dopoledne jsme se vydali na Emirates Stadium nebo-li stadion Arsenalu, kde jsme ve zdejším obchodě Amoury koupili suvenýry. Bohužel moc času u stadionu Arsenalu jsme nestrávili, jelikož v jednu hodinu jsme museli být na Stamford Bridge, kde nás čekala prohlídka stadionu. Prohlídka trvala hodinu a půl a průvodkyně ji zahájila v útrobách stadionu. Začali jsme malou konverzací, ve které se nás ptala, odkud jsme a komu fandíme, neskrýval jsem mé srdce s kanónem a hrdě jsem se hlásil k Arsenalu a byl jsem jediný fanoušek jiného klubu. Naše prohlídka pokračovala v konferenční místnosti plné židlí pro novináře a stolem se třemi židlemi Chelsea, na pravé židli vždy sedí kapitán což už je pár let John Terry, na prostřední sedí trenér a na levé sedí buď hráč zápasu na straně Blues nebo nově příchozí hráč jak můžete vidět na fotce níže. Přes konferenční místnost jsme se dostali do šatny hostů která vypadala… no posuďte sami (viz. foto). Byla to místnost se dvěma masážními lehátky, která vždy stačila až na jeden případ, jak říkala průvodkyně, že při příjezdu Manchesteru museli lehátka srazit k sobě, aby se na ně vešel Wayne Rooney. Dále jsme se dozvěděli o zrcadle, které bylo speciálně přidělané pro C.Ronalda a díky tomu zápas nakonec Chelsea vyhrála 1:0. Po šatně hostů jsme se přemístili do šatny domácích, která byla oproti šatně hostů ráj na zemi. DVD přehrávač, plazmová televize, automaty na pití tam nechyběly.
Po prohlídce obou šaten jsme se zastavili v chodbě před vstupem na hřiště, kde jsme se seřadili do dvou týmů a to domácí Blues a hostující Arsenal. Já měl tu čest jako fanoušek Gunners hrát kapitána Arsenalu, těšil mě ten pocit, že na stejném místě bude další den stát Kapitán Gunners Cesc Fabregas. Po podání rukou jsme se vydali na hřiště, bohužel přístup na hrací plochu byl ohrazen, prohlídli jsme si střídačky hostů a domácích, které byly pro mě zklamáním, jelikož jejich stav neodpovídal atraktivitě zápasu, jedinou omluvou je, že stadion už je velmi starý. Po střídačkách jsme navštívili sektor hostů, který byl vyhrazen žlutými sedačkami. Průvodkyně si opět zavtipkovala na účet Fulhamu, který je největší městský rival Chelsea, protože fulhamský fotbalový stánek se nachází o několik ulic dál, stejně jako Arsenal má největšího rivala Tottenham. A to tak, že v tomto sektoru sedají fanoušci hostujících klubů až na fanoušky Fulhamu, kterých je hrozně málo a zaberou tak jeden pruh žlutých sedaček. A tak skončila prohlídka stadionu a my se vrátili zpět na hotel.
V neděli, den zápasu jsme dopoledne šli na prohlídku Londýnu, aby se neřeklo. Vrátili jsme se kolem třetí hodiny odpolední a právě včas protože stadion byl plný policistů na koních a sekuriťáků a zrovna kolem nás projel autobus s hráči. Rychle jsme běželi, aby jsme si vyfotili hráče, bohužel bylo kolem moc lidi, takže jsme nic neviděli. Po hodině příprav jsme s tátou vyrazili na zápas. Při vstupu do útrob stadionu mě zastavil jeden z hlídačů a ptal jsem mě, jestli si z něj nedělám legraci, že mě tam se šálou Arsenalu nepustí. Zeptal jsem se proč, a on mi na to řekl, že když Arsenal dá gól a já zvednu šálu tak mě zabijou, tak jsem musel jít vrátit šálu do hotelu. Po zasednutí na naše místa jsme zjistili, že sedíme asi 15 metru od rohového praporku. V prvním poločase před námi chytal Petr Čech. Zápas začal podle mého gusta lehký centr Fabregase našel osamoceného Arshavina v pokutovém území a ten z první pálil, bohužel pro mě Čech jeho přízemní střelu vyrazil. V dalších minutách se radoval táta, kdy Drogba dvakrát skóroval a navrch přidal břevno. Nemohl jsem si ale nevšimnout fantastickou práci Theo Walcotta, který při našich rohových kopech fantasticky, při náznaku brejku Chelsea, odzbrojil Drogbu.
Zápas skončil 2 : 0 pro domácí, ale nedalo se říct, že bych byl zklamaný. Táta říkal, abych přebarvil dres na pořádný klub a já mu řekl, že by to měl udělat taky. A tak skončil můj velký fotbalový výlet do Londýna. Děkuji všem, že jsem se mohl s vámi podělit o svoje zážitky. Chci se ještě omluvit za pravopis, na střední jsem měl vždy ze slohovek čtyřky a pětky, ale mám na to papír hahahaha.
By smardik alias mistr.joker
Přikládám pár fotografií
Arsenal prostě táhne
šatna domácích
netřeba komentovat
šatna hostů
nejbližší sedačka je pro Bosse
táta
hotel Chelsea
