Než se pustím do menšího vyprávění, tak bych rád poděkoval Czech & Slovak Arsenal FC Supporters Clubu a zejména DANovi, který měl celé vyřizování ohledně lístků na starosti. Děláte skvělou práci (nejen co se týká článků) a jsem velmi rád, že mohu být už několik let členem tohoto výborného fanklubu, který nám umožňuje být klubu našeho srdce o kousíček blíže. Díky moc!
Léta plánovaný výlet na domácí zápas Arsenalu se stal skutečností 1. března 2015. Po pěti a půl letech jsem se konečně dočkal druhé živého zápasu Gunners a mohl jsem poprvé vstoupit do útrob Emirates Stadium. Tehdy zápas v Upton Parku skončil 2:2. Samotné utkání i s atmosférou je pro mě stále nezapomenutelný zážitek.
Tentokrát jsem vyrazil s kamarády na zápas proti Evertonu. Zápas se hrál až v neděli, takže jsme neměli žádný zápasový shon. Letenky jsme koupili od Ryanairu, který poslední únorový den odlétal z Prahy do Stanstedu pár minut po desáté hodině. S bankovními poplatky na osobu vyšla letenka na necelých 1000 Kč.
Na Stanstedu jsme zakoupili lístky na autobus za krásných 6 liber. Když jsme projížděli supermoderní částí východního Londýna a viděli jsme olympijský stadion, bylo nám jasné, že příští zastávka bude ta správná. Ve Stratfordu jsme vystoupili asi hodinu po nástupu. Zakoupili jsme Day Travelcard za hrozivých 12 liber a hurá směr centrum úžasného Londýna, na památky a atrakce.
Postupně jsme za několik hodin zvládli Hyde Park, Buckinghamský palác, Westminster Abbey, Big Ben, London Eye, Trafalgar Square, katedrálu Sv. Pavla, Millenium Bridge, Shakespearovo divadlo, Tate Modern, Tower Bridge, Tower of London, Covent Garden, Soho a Piccadilly Circus. A pak že se nedá vše v Londýně za den stihnout J Ale přiznávám, byla to fuška, člověk pak alespoň rychle usne.
Nejhlubší vzpomínky ve mně asi tentokrát zanechala procházka od katedrály Sv. Pavla přes krásně osvětlený Millenium Bridge a dál kolem řeky až k Tower Bridge. Asi to bylo dáno tou atmosférou nočního Londýna a v tom britském dešti to dostalo ještě větší kouzlo. Rozhodně doporučuji všem, kteří do Londýna zavítají.
Než se dostanu dál, rád bych vás upozornil na nepříjemnost s librami. Rozhodli jsme se jít na London Eye za 21,5 liber. Kluci tam ještě nebyli, ale šel jsem s nimi. U pokladny jsme se dozvěděli, že bankovky (bílé 50 a 20librovky), kterými se Kuba chystal zaplatit, jsou STARÉ a oni je už NEPŘIJÍMAJÍ. Nečekaná komplikace nám zkazila málem celý víkend, protože nám je nechtěli vzít ani ve směnárně a hledat v sobotu otevřenou banku jde těžko. Zaplatil jsem za něj těmi „správnými“ a my si tak mohli užít fantastický výhled na to neskutečně obrovské a architektonicky tak různorodé město. Poté jsem vyměnil u Trafalgaru 100 éček a zapůjčil jsem mu je a my si mohli oddechnout.
Naše cílová stanice byla Walthamstow Central v severovýchodní části Londýna. Zde jsme počkali na autobus, který nás vyhodil přímo u našeho hotelu. Do hotelu Ibis Styles London Leyton jsme dorazili po jedenácté. Hotel vypadal opravdu dobře (doporučuji, i když je dál od centra). Ubytování proběhlo hladce. Za 16liber na osobu/noc (608 Kč) se snídaní bylo ubytování skoro luxusní. Vlastní koupelna se záchodem, televize, čisto, pohodlné postele a klid. Snídaně typicky evropská až nás překvapila absence britských fazolí se slaninou a vajíčky. Ale nám to nevadilo, najedli jsme se dobře a těšili jsme se na to všechno, co nás čeká.
Počasí nám oproti předešlému dni přálo, svítilo sluníčko, byla modrá obloha. Březen začal parádně. Na stanici Arsenal jsme dorazili kolem 11:15, a to nejdůležitější mohlo začít.
Vystoupili jsme z metra a venku už byly připraveny stánky se suvenýry a občerstvením. Bylo vidět a ve vzduchu cítit, že se blíží velká událost. Prošli jsme stánky a směřovali jsme ke starému Highbury, které jsem při poslední návštěvě neviděl. Bylo to opravdu zvláštní vidět původní zdi tribun zvenčí a pak vkročit na místo, kde se stalo tolik památného a důležitého pro Arsenal a nás fanoušky. Působí to fakt podivuhodně, když člověk stojí na místě, kde dřív zřejmě stála tribuna, nebo byl zasetý trávník. Člověk se ohlídne kolem a místo sedaček vidí apartmány a místo hřiště velkou zahradu. Nicméně i tak to bylo skvělé být na takovém památném a skoro svatém místě. Vrátili jsme se k metru a než jsme vyrazili na Emirates Stadium, koupili jsme si cheesburgery. Nutno říct, že za 3,5 liber bych čekal mnohem víc srandy, než jen maso, sýr a spoustu cibule.
Čím blíže jsme se blížili ke stadionu, tím více přibývalo lidí. Fotili jsme jako diví prakticky všechno. Když jsme s tím skončili, zašli jsme do fanshopu, který praskal ve švech. Zakoupil jsem šálu Kanonýrů za 10 liber a tak jsem rád investoval do klubu svého srdce. Dres a šála, já jsem byl připravený.
Úspěšně jsme prošli kontrolou, vyšli jsme po schodišti a naskytl se nám pohled, který jsme dosud znali jen z fotek na internetu. Byla to paráda a ještě větší, když se stadion naplnil. Tolik Goonerů na jednom místě, to nemělo chybu! Sedadla byla v patře, ale byla úplně vyhovující. Čím víc se blížil začátek zápasu, tím větší bylo cítit napětí a to se ještě zvýšilo, když hráči se vyběhli rozcvičit. Na jednu stranu to bylo neskutečné, na druhou člověku najednou nepřipadalo ani zvláštní, že tam sedí, jako by to byla samozřejmost.
Celkově si myslím, že zápas byl kvalitní. Everton byl prakticky bez šance, Arsenal kontroloval utkání a zaslouženě vedl díky Giroudově parádní trefě po rohovém kopu. Když tak člověk sleduje Oliho na vlastní oči, tak vidí ještě více, jak je silný a jak moc černé práce dělá pro tým. Samozřejmě bylo skvělé vidět všechny naše hráče. Opravdu fantastický zážitek, jen bych čekal, že se bude fandit o něco více nebo spíše v delších časových intervalech, tak jak jsem zvyklý třeba z hokeje. Říká se, že na Emirates nebývá zrovna nejlepší atmosféra. Na West Hamu byla o kousek lepší nejen díky kvalitnímu away supportu, ale i asi díky průběhu zápasu, ale i tak jsem si to na Emirates užil.
Po zápase jsme udělali ještě pár fotek, dali si další, tentokrát lepší, cheeseburger a pomalu jsme se loudali směrem na metro a vstřebávali právě nabyté zážitky. Dorazili jsme na King´s Cross, koupili v automatu jízdenky na vlak do Lutonu za 15 liber (570 Kč). Po příjezdu jsme vstoupili do letištní haly a ejhle! Poslední směnárna. Proč nezkusit vyměnit ty staré libry za eura. Paní u okýnka na 50 a 20librové bílé staré bankovky nic nenamítala a vyměnila nám je zpátky na eura. Upřímně jsme doslova „čuměli“. Zbytek Británie staré bere, Londýn ne? Wizzair se zpáteční letenkou za 1499 Kč se cca půl hodky zdržel a my tak dorazili do Prahy někdy o půlnoci a do postele až ve dvě ráno.
Můžu mluvit sice jen za sebe, ale myslím, že se vše vydařilo a přes různé menší či větší komplikace vše klaplo, jak mělo a všichni tři jsme si to skvěle užili. Víkend v Londýně byl parádní, i když místy trošku hektický, ale rozhodně stál za všechny vynaložené peníze.
