Nová cesta, nové výzvy, nová přání, nové zážitky… nové vzpomínky.
Předně bych rád poděkoval vedení Supporters clubu a hlavně DANovi za zprostředkování lístků, díky nimž se mohlo vše výše uvedené stát skutečností.
Prakticky již od poslední návštěvy Emirates Stadium jsem v hlavě nosil myšlenku opětovného návratu na náš domovský stánek. Poté co jsem dostal potvrzeno, že lístky obdržím, jsem začal plánovat vše potřebné. Tato cesta však nebyla jen cestou za fotbalem, ale provázela ji rodinná atmosféra. Vyrážel jsem na ni totiž s taťkou, který se po pravdě o fotbal příliš nezajímá, nicméně chtěl okusit shon příprav před zápasem, kdy se začnou pomalu stavět stánky plné suvenýrů nesoucích znak arsenalu tak, jak jsem mu to po mé první zkušenosti popisoval a hlavně atmosféru na samotném stadiónu.
A protože se nejednalo o cestu klasickou, nebudu se tedy příliš rozepisovat o cenách za ubytování (jednu noc jsme totiž spali i u sestřenky poblíž heathrow) případně za dopravu. Jediná věc, která mě zaskočila a je dobré na ni pamatovat, je fakt, že od poslední návštěvy Londýna cca před 2,5 lety se změnil princip platby za jízdné. Např. v autobusech se již nedá vůbec platit cash, tudíž musíte být buď držitelem oyster card, případně by se údajně dalo platit i bezkontaktní kartou, což ovšem nemohu potvrdit, neboť autobus se kterým jsme jeli, měl rozbitý terminál, takže nás řidič popohnal a jeli jsme zadarmo 🙂 Stejně tak v metru je výhodnější mít oyster card protože pak máte nárok na levnější jízdné. Klasické papírové lístky již nepodléhají dělení peak/off peak a jsou výrazně dražší.
Plán naší cesty byl následující :
První den jsme přiletěli na letiště stansted, odkud nás sestřenčin přítel vezl k nim domů. Zajímavý pocit sedět v autě na levé straně a nemít před sebou volant, nebo když vjíždíte do „protisměru“ 🙂 Druhý den jsme začali stejně, jako jsme končili den první a to cestováním. Museli jsme se dostat do centra což nebyla chvilka, navíc se nám po městě nechtělo tahat kufry a přesto, že check-in byl až odpoledne poprosili jsme paní na recepci, zda bychom si tam zavazadla prozatím nemohli ponechat. Poté jsme již spěchali do víru velkoměsta. Prošli jsme se podél řeky Temže, přes Tower Bridge a míjeli jsme i London Eye jehož návštěvu jsme, s ohledem na tvořící se fronty, ponechali až na druhý den. Zmoženi cestováním a dlouhou chůzí, vydali jsme se směrem k dočasnému domovu (s ohledem na přechozí zkušenost, kdy se po konci zápasu hrnou masy do metra jsme se snažili najít ubytování poblíž stadiónu, což se nám nakonec povedlo a tak na hotel Corner to bylo od stadionu cca 20min pěšky), kde jsme se konečně ubytovali. Za odměnu jsme pak ještě navštívili The Unicorn Pub kde jsme okusili několik druhů anglického „piva“. Třetí den jsme si nejprve prošli Hyde Park a poté jsme si to namířili kolem Big Benu rovnou nazpět k London Eye kde byly o poznání menší fronty (ve frontě jsme čekali cca 10min). Něco málo jsme ještě pochodili (Buckingham Palace, st. paul’s cathedral, Trafalgar Square….), pojedli („filé s hranolkama“ 🙂 ), ale naše myšlenky se již upínali k cíli naší cesty a to k večernímu zápasu. Vrátili jsme se proto na hotel kde jsme se vybavili potřebnými doplňky (dres, šála, čepice…) a prošli si cestu, kterou jsme se chtěli večer vracet. Když jsme dorazili ke stadiónu, ze strany armoury square, byla naším cílem dlaždice support clubu, kterou se nám brzy podařilo najít. Poté nezbytná návštěva fanshopu a kolečko kolem stadionu, fotka a pak hurá k bráně.
Opět jsem byl mile překvapen, že při vstupu na stadión nedochází prakticky k žádné kontrole, kéž bychom se něčeho podobného jednou dočkali i u nás 🙂
Stadión se začal pomalu naplňovat a z away sektoru se ozývali první chorály opěvující Olympiakos. Nadešel čas rozcvičky, na tabuli se objevili rozpisky, zazněla znělka ligy mistrů a poté již konečně hvizd rozhodčího zahájil zápas. To co se dělo potom jste jistě bedlivě sledovali, takže nemá příliš cenu nosit dříví do lesa. Jediné co mě mrzelo, že ani při mé druhé návštěvě arsenal nedokázal zvítězit. Nu což, do třetice všeho dobrého 🙂
Středeční den jsme si vyhradili na cestu na letiště a přes menší komplikace při hledání zastávky autobusu směr Stansted na Victorii (taktéž se dle mého poloha od posledně změnila) jsme vše stihli a bezpečně se navrátili domů.
Byla to sic krátká návštěva o to však intenzivnější a beze zbytku využitá. Přál bych každému fanouškovi Arsenalu aby tento zážitek mohl okusit !
COYG
Petr, Vladimír
