Zdravíme všechny fanoušky Gunners,
náš sen se nám splnil 25.3. na zápase proti Swansea City. Členy fanklubu sice nejsme dlouho, přesto se nám podařilo dostat na domácí zápas Arsenalu, a za to klukům ze Supporters clubu moc děkujeme.
Arsíku fandíme už dlouho, přítelkyně Vlaďka přes 10 let (plakát trojice Henry, Pires a Bergkamp nad postelí byl toho důkazem :)), mě byl Arsenal vždy sympatický a po tom, co jsme se seznámili, vypuklo i mé fanouškovství naplno.
Původně jsme si „vysnili“ jet na dubnový zápas s Newcastlem, tohle bohužel nevyšlo a proto jsme byli vděční za nabídku vycestovat na odložený zápas proti Swansea City. Důležitý pro nás nebyl soupeř, ale hlavně vidět Arsenal a Emirates naživo.
Přestože výkop zápasu byl v úterý, do Londýna jsme vyrazili už v sobotu. Letěli jsme z Katowic (Ryanair) a do centra Londýna jsme využili autobusu NationalExpress a metra (zde jsme využívali celodenní jízdné – Oyester card). Protože jsme výlet spojili i s návštěvou památek, nezvolili jsme ubytování co nejblíže Arsenalu, ale až v hotelu u Wembley. Během soboty jsme ještě stihli navštívit zápas anglické ligy v rugby v zaplněné Wembley areně, to byl úžasný zážitek, vůbec se nedivíme, že závěrečné zápasy FA Cupu se odehrávají právě tady.
Neděli jsme již naplno věnovali Arsíku. Měli jsme předem objednanou prohlídku stadionu, která obsahovala návštěvu VIP prostor, šaten, „zápasového tunelu“, střídačky či míst pro tiskovky a rozhovory. Stadion na nás udělal veliký dojem, a pokud budete mít možnost, určitě prohlídku doporučujeme ;). Ze stadionu jsme zamířili do fanshopu a následně do muzea, ve kterém se nám potvrdilo, jak dlouhou a zajímavou historii náš oblíbený klub má. Druhou zastávkou bylo Highbury. Ač je v současnosti Highbury přestavěno na moderní byty, původní obrysy hřiště a tribun zůstaly zachovány, bylo pro nás tak jednoduché přestavit si místa, odkud Henry dával ty nejkrásnější góly. Již tak skvělý den jsme zakončili posezením v Gunners pubu, kde jsme ochutnali místní piva a přitom nasávali fotbalovou atmosféru.
V pondělí a v úterý dopoledne jsme prošli nejznámější londýnské památky – Big Ben, Westminster, Buckingham či Tower. Odpoledne jsme už směřovali k hlavnímu bodu našeho programu, a to samotnému zápasu se Swansea. Výkop byl naplánován na 19:45 místního času. Na utkání jsme cestovali metrem, do kterého postupně přistupovalo více a více fanoušků Gunners, nicméně atmosféra byla velmi pohodová. Vstupenky jsme si měli vyzvednout na jihozápadní pokladně, tady nás trochu znervózněli dlouhým hledáním lístků na naše jména, ale všechno nakonec dobře dopadlo a vydali jsme se hledat naše místa J. Při vstupu do hlediště, s pivem v ruce, jsme byli slušně upozorněni, že alkohol na tribunu nepatří (jaká pozitivní změna oproti českým stadionům…) Od samotného zápasu jsme očekávali touhu našich hráčů odčinit víkendový výprask na Chelsea. V sestavě nechyběl Tomáš Rosický, na druhé straně pak exspartaň Bony Wilfried. Po našem úvodním mírném tlaku a sérii rohů, však skóroval z ojedinělé akce hostů právě Bony. Stadion trochu ztichl a do poločasu se Arsenalu nepodařilo vyrovnat. Toho jsme se dočkali až okolo 60. minuty, a to hned dvojnásobně. Po pěkných gólech Podolského a Girouda byla naše touha „zařvat si gól“ uspokojena. Na našem mužstvu byla znát důležitost získání tří bodů a možná zbytečně se zatáhlo na vlastní polovinu a snažilo se udržet výsledek. To se bohužel nepodařilo a v 90. minutě skóroval Flamini do vlastní brány. Nicméně ani tento smolný okamžik nezkazil náš úžasný zážitek a splněný sen.
Ještě jednou Supporters clubu děkujeme a doufáme, že jsme na Arsíku nebyli naposledy.
Petr + Vlaďka
