Gooners on Tour: Smolda na Aston Ville

Fanouškem Arsenalu jsem již dlouho. Moje nejstarší vzpomínka je na finále Ligy mistrů, kdy Arsenal prohrál s Barcelonou. Tehdy jsem, myslím si, fandil Arsenalu poprvé, i když už předtím jsem obdivoval talent a góly Henryho v červeném dresu. Již jednou už jsem měl možnost vidět svůj tým na vlastní oči a to v přípravném zápase v německém Kolíně nad Rýnem před sezonou 2012/13 neboli, jestli chcete, posledním zápase RvP za Gunners, či v zápase, kdy se Lukas Podolski loučil s domácími fans před přestupem k nám. Vidět ale Arsenal na vlastní oči v Londýně, na zaplněném Emirates stadium, to byl vždycky můj sen. Delší dobu jsem si pohrával s myšlenkou konečně vyrazit, ale nikdy ne a ne se odhodlat. Až takhle jednou, z čista jasna, se zhruba před měsícem rozsvítil můj mobil na kterém mi vyběhla zpráva, že jsem byl přidán do skupiny na Messengeru s názvem Fotbalové výlety. Po rozkliknutí jsem zjistil, že ji vytvořil můj nejlepší kamarád a přidal další tři společné kamarády a fanoušky fotbalu. David, zakladatel skupiny a fanoušek Chelsea, nám napsal, že by měl možnost sehnat lístky právě na Chelsea a když už budeme v Londýně, mohli by jsme se pokusit sehnat lístky i na nedělní zápas West Hamu se Spurs či na páteční Arsenal s Villou. Volba byla jasná, pátek a sobota! Lístky na Chelsea nebyly problém. Pár kontaktů ve Sport Investu je dobré mít. Zbýval Arsenal. Ani to překvapivě nebyl problém. Cena 3k, všech 5 míst u sebe, vrchní patro. Bereme! Letenky a ubytování bylo hračka, stačilo už si jen měsíc počkat.

Měsíc utekl jako voda a do našeho výletu chybí už jen pár dní. Celou dobu jsem si přál jediné, abychom jakkoli vyhráli. Arsenal nabral slušnou formu ovšem v posledním zápase doma remizuje po špatném výkonu s Crystal Palace a Aston Villa doma během posledních 10ti minut ztrácí vedení s Wolves 2:0 a prohrává 2:3. Můj strach, že páteční zápas s Villans ztratíme se ještě zvětšil. Měl jsem za to, že Villans předvedou úplně jiný výkon a něco podobného nedopustí no a Arsenal známe všichni, co vše dovede.  

V pátek jsme odletěli v 9:05 z pražského letiště. Díky časovému posunu jsme na letišti v Stanstedu přistáli v 10:00, došli jsme si na povinný test a vyrazili do hotelu na stanici metra Paddington. Poté jsme se vydali k Buckinghamskému paláci, London Eye a Big Benu, který je momentálně celý pod lešením. Po obchůzce města jsme se vrátili na hotel a po krátké pauze konečně šli na Emirates stadium. Cesta zabrala nějakých 45 minut. Vystoupili jsme ze stanice metra, přešli ulici a zpoza domů na nás vykoukl svítící stadion. Božský pohled. Všude byly stovky fanoušků a fanshop byl úplně plný. S novou šálou jsem si proklestil cestu ke kase a poté jsme obešli celý stadion, abychom viděli úplně vše. Následovaly fotky s Dennisem i Thierrym a mohli jsme jít dovnitř.

Na svých místech jsme byli asi 40 minut před výkopem. Mohl jsem se tak kochat tím pohledem. Byl jsem jako malý kluk. Splněný sen. Stadion je prostě krásný. Sestavy byly oznámeny a já byl spokojený. Přesně takhle jsem ji tipoval. Rozcvička ve mně opět trochu probudila rozpaky, protože Auba i Laca snad netrefili bránu. Doufal jsem tedy, že to dopadne stejně jako minule, kdy jsme ve stejném složení s kluky byli na zápase Hertha Berlín – Bayern Mnichov, kdy Lewandowski posílal vše 5 metrů nad břevno, ale v zápase se stejně chladnokrevně prosadil. Rozpaky o špatném výsledku pominuly hned zkraje zápasu po šanci ve které byl Auba a následně i Saka. Následoval další centr, tandem Tavarese a já věděl, že to dneska půjde. Po těch letech už člověk ví. Poprvé vyskočil na nohy celý stadion po gólu našeho kapitána, bohužel jen na pár vteřin, než se zjistilo, že byl pískán Lacazzetův faul. Po rohu Rowea a hlavičce Thomase se už slavilo pořádně. Totální euforie. Atmosféra byla úžasná a mohla být ještě lepší kdyby Saka zachoval chladnou hlavu a poslal Martineze na párek. Bohužel, nestalo se. Na konci poločasu celý stadion viděl penaltu jen sudí Pawson ne. Naštěstí VAR nic nevymýšlel a po krátkém shlédnutí videa se sudí opravil a ukázal na puntík. Aubameyang na dvakrát, ale přece. 2:0 a poločas. Kluci vedle mě hned spustili fórky o Csaplárově pasti, ale já zůstal klidný . Bylo jasné že Villa něco změní a také se tak stalo. Změnilo se rozestavení a i výkon šel nahoru, ale další gól dal opět Arsenal. Rychlý break na jehož konci byl Smith-Rowe, 3:0 a opět výbuch radosti. Arsenal si pak zbytek utkání zkušeně pohlídal. Když už soupeř něco měl tak vše zlikvidoval Ramsdale. Škoda jen laxnosti Thomase, ale střela Ramseyho byla nechytatelná. Sudí o něco později odpískal utkání, konec, 3:1. Naprostá spokojenost a euforie. Nic lepšího jsem si nemohl přát. Stadion se rychle vyprazdňuje a my míříme na metro, kde ovšem zjistíme, že stanice metra je kvůli zápasu ještě na hodinu uzavřena což nás dost překvapilo. Objednáváme Uber a míříme na pár piv nedaleko hotelu. Usínám naprosto štastný.

Druhý den, další zápas. Po snídani jdeme pěšky na Shitfort Bridge. Nedaleko stadionu vcházíme na jedno rychlý do hospody, kam můžete, když gorile na dveřích ukážete vstupenku na zápas. Poté míříme na stadion, ale není o co stát. Stadion v městské zástavbě není vůbec vidět, všude fronty, fanshop poloviční co na Arsenalu. Ještě horší byla atmosféra na stadionu. Padlo sice 7 gólů ale mimo to se stalo 2x že skandoval celý stadion a to konkrétně jen Chelsea Chelsea… Jaký to rozdíl oproti atmosféře na Emirates, kde hlavně první půle byla atmosféra naprosto luxusní, protože kluky hnal dopředu celý stadion. Po zápase míříme do baru, ale všude se zavíralo už o půlnoci, takže toho moc nestíháme.

V neděli ráno se po snídani hned balíme, předáváme pokoj a míříme do města, protože let nám domů letí až v 19:00. Čas krátíme nákupy a po restauracích. Zpáteční let má asi 40 minut zpoždění, ale pilot to ve vzduchu dohání. Po 23:00 už našeho času dosedáme v Praze a náš výlet je u konce. A byl to dost povedený výlet na který budu ještě dlouho vzpomínat. COYG