Honza a Monika – Swansea a Razgrad Ludogoretz
Zdravím všechny gunnery a gunnerky. V pátek jsme v ocelovém ptáku dosedli zpět na Brno airport a já pěkně za tepla píšu příspěvek do blogu „Gooners On Tour“. Pohodlně se usaďte – v rychlosti si nyní projdeme naše týdenní putování po Londýně a trošičku obšírněji dva zápasy milovaného Arsenalu FC a všeho kolem něj – jsme přeci jen na gunners.cz.
Jak se sluší a patří, v první řadě bych rád vysekl poklonu a „klobouček“ před celým týmem Czech & Slovak Arsenal FC Supporters Club. Jmenovitě pak Danovi, s kterým jsme byli v kontaktu a řešili vše kolem lístků. Naprosto bezchybná komunikace a jednání – Děkujeme!
Jelikož moje tělo i duše žádali odpočinek a zaslouženou dovolenou, nutno podotknout, že jedinou, naznal jsem, že by bylo dobré splnit si jeden ze svých snů. 26/7 tak žádám o přidělení dvou lupenů na ligový zápas proti Swansea. 16/8 se dozvídám zatraceně dobrou zprávu. Arsenal FC nám přidělil požadovaný počet lístků. Začínáme zařizovat dovolenou. Zde je dobré říct, že čím dříve si vše zařídíte, tím je to pro Vás lepší, ale hlavně ekonomičtější. On Londýn není totiž zrovna nejlevnější destinace k trávení dovolené.
Jelikož jsem v Londýně ještě nebyl, a přítelkyně tak před 10 lety, rozhodli jsme se, že na správnou dovolenou bychom si měli vyhradit tak 7 dnů. První co bookujeme, jsou letenky. Jak jinak než s charterovou leteckou společností Ryanair. Volíme odlet z Brna, letiště máme totiž skoro za domem. Včasné rezervování letenek je nezbytné – ušetříte nemalé peníze, které se Vám budou hodit později. Připlácíme si za zavazadla, letíme přeci jen na delší dobu a ne jen „na otočku“. Dalším krokem je rezervace nějaké té střechy nad hlavou. Zde máme tip na portál airbnb.com. Zde pronajímají byty nebo domy lidé ze všech koutů světa za rozumné ceny. Chtěli jsme byt zařízený v typicky anglickém stylu s dobrou dostupností do města kvůli památkám. Po prvním neúspěšném pokusu o rezervaci, kdy majitelka zrovna navyšovala cenu, jsme narazili na malý byt nedaleko metra. To v Londýně znamená – výborná dostupnost kamkoliv. (Přikládám foto bytu).
Ano, jak jste si jistě všimli, byt se nacházel nad muzeem AFC a přímo naproti Emirates Stadium v Ashburton Triangel. Sen se začíná plnit.
Během zařizování všech věcí okolo pobytu a plánování přichází z gunners.cz nabídka na lístky LM proti Razgradu. Nedá se odolat. Poprvé na AFC a hned dva zápasy. Paráda!
V dobré víře, že máme vše zařízeno, balíme kufry a 13/10 sedáme do Boeingu 737-800 a vznášíme se na téměř dvouhodinový let směr Stansted. Rozhodit nás nemůžou ani menší peripetie s check-inem na letišti.
Dosedáme na Stansted a po nutných úkonech na přepážkách se vydáváme směr Stansted Express. Lístky máme taktéž zakoupeny online – hodně ušetříte. Vydáváme se směr Tottenham Hale. Ochotný personál nám ukazuje kudy-tudy do metra a kde si koupit Oyster card. Vyzbrojeni Oyster card, která se na týden stane naším nejlepším kamarádem, přesedáme na metro směr Finsbury park, zde pak na Piccadilly line směr Arsenal. Nádherná cedule metra, kterou si hned fotím, naznačuje, že již nejsme daleko od svatostánku. Po pár krocích z metra již míjíme Highbury House, po schodech nahoru na Ken Friar Bridge, kde již vidíme nádhernou osvětlenou siluetu Emirates Stadium. Po ubytování se ještě kocháme děním kolem stadionu, a zjišťujeme, že nejoblíbenějším sportem hned po fotbale zde bude jogging kolem stadionu.
V pátek před zápasem stíháme muzeum voskových figurín Madame Tussaud, London Eye a London SeaLife Aquarium. Všude je neskutečný nátřesk lidí, ale fronty docela rychle běží. Opět si kupte lístky online. Cestou zpět jdeme probádat uličky čtvrti Islington. Highbury nalézáme bez větších problémů. Rád bych se na ten zápas díval raději zde – Ta historie je tam opravdu cítit. Procházíme skrze Highbury Square a vracíme se na byt.
Sobota – den zápasu. Ráno jdeme navštívit Armoury kvůli nezbytnému doplnění fanouškovské výbavy. Armoury je kapitola sama pro sebe. Personál se Vás neustále ptá a ujišťuje se, jestli něco nepotřebujete a zda je vše v pořádku – paráda. Kupujeme program, který vypadá jak roční bulletin kdejakého českého klubu, nezbytné i zbytné věci a včasným úprkem zachraňujeme výplatu. Z bytu pak pozorujeme dění kolem stadionu. Již od brzkých hodin nám pod okny probíhají různé briefingy stewardů, kteří Vás v den zápasu ochotně navigují, kam že se to máte dát a jakým turniketem projít. Jdeme ven nasát atmosféru. Vůbec mi nepřipadne, že by za hodinu mělo na stadionu být 60tis. lidí. U stánku Carlsberg si dáváme pintu piva, kterou si musíme vypít v nekuřáckém výběhu kolem stánku. Jdeme na stadion – Po vyšlápnutí pár schodišť se ocitáme naproti nápisu We’re Clock End Arsenal. Najít sektor a místa není nijak složité. Usedáme – je to tady. Jsme zde!
Zápas byl fantastický, bezvadný průběh – 5 branek. To prostě chcete! Během prvních pěti minut jsme se stihli dozvědět, že v Německu je nejoblíbenějším pokřikem, nebo spíše heslem – Xhaka-BOOM. A chlapec se svým otcem nás v tom utvrzovali skoro celý zápas, tedy dokud Granit nedostal červený kartonek. Z tohoto hráče jsem nebyl vůbec nadšen po celý průběh zápasu. Všichni určitě víte, jak zápas probíhal, tak se o něm nebudu zbytečně rozepisovat. O poločase stíháme pivo a hotdog. V paměti nám utkvěla perlička z rozcvičky, kdy Santi tu rozcvičku pěkně odflákal J. A také zamyšlení nad tím, jaké jsou asi „pokuty“ za vstřelený hat-trick, který Theo očividně odmítal.
Další dny trávíme putováním po největších památkách Londýna a nákupech. Trafalgar Square, Piccadilly Circus, Buckingham Palace, Tower Bridge, Big Ben, a tak dále. Vždy je ale krásné se vracet na Tube Station s názvem Arsenal a usínat pod dopadajícím světlem z lamp kolem Emirates.
Středa – Razgrad Ludogoretz. Změna soutěže je znát z vyvěšených praporů UEFA na stadionu. Zápas začíná až večer, tak dopoledne a oběd trávíme ve městě. Doporučuji navštívit M&M’s World , je jich pouze 5 ve světě a tento je jediný v Evropě. V podvečer se vracíme ke stadionu. Nadcházející utkání je znát. Lidé se pomalu trousí a obchodníci připravují stánky kolem přilehlých ulic. Co mě zaujalo, bylo to, že ve stáncích koupíte z velké části oficiální zboží AFC. Little Mozarta tady mají opravdu rádi, je to první jméno, které každý vyhrkne, když řeknete, odkud jste.
Zápas-fantazie. Nepředpokládal jsem, že by měl být Razgrad větší soupeř, ale je pravda, že v prvním poločase trochu kousali. Moc se mi líbil výkon Kosti. I hat-tricku jsme se nakonec dočkali, kdy jej vstřelil, pro mě celý zápas neviditelný, Mesut. Připadlo mi, že tohoto hráče mají v Anglii vůbec asi nejraději. 6:0 konečný výsledek. Super. Jen jsem možná čekal trochu bouřlivější atmosféru, stigma nových stadionů je tu znát. Na můj vkus se příliš nefandí.
Čtvrtek, poslední den před odletem. Volíme návštěvu stadionu a muzea. Emirates je po všech směrech luxusní stadion. Opravdu vše na vysoké úrovni. Audio průvodce si pouštíme spíše jako kulisu do uší. Raději si užíváme vše, co vidíme, nebo co si můžeme osahat. Bohužel, dobrý dojem a skvělý zážitek z prohlídky nám trochu kazí přítomnost nějakého zájezdu indických dětí, které jsou dost neukázněné a drzé (divoká vejce jsou proti nim andílci). Z prohlídky stadionu si odnášíme „certifikát“ v černých deskách jako upomínku na tento den (5GBP).
Z Emirates vedou naše kroky do muzea pod naším bytem. Muzeum je malé, ale skvěle zařízené. S otevřenou pusou hledím na každý podepsaný dres největšími velikány, kteří kdy tyto dresy oblékali. Pat Rice, Alan Smitt, Tony Adams a spoustu dalších. Parádní je sekce o stadionech, výstavba Highbury, staré permanentky, no prostě paráda.
Plni zážitků se ještě večer balíme, abychom mohli v pátek nerušeně byt opustit. Cesta metrem zpět na Finsbury Park a pak na Tottenham Hale – necháváme refundovat Oyster card a Stansted Expressem na letiště. Cesta bez problémů – to metro bych chtěl všude. Poslední nákupy na letišti – kde opravdu musíte něco koupit, protože nerušeně projít k branám se nedá. Musíte totiž absolvovat cestu napříč parfémy, kde se při troše štěstí neudusíte, pak hromadou cukrovinek až ke kavárnám a barům.
Kola Boeingu se odlepují ze Stansted airport. Charterový let – nebo, chcete-li – obchod v oblacích, nás za dvě hodinky vrací do reality. Škoda, že je po všem. Jednu chvíli zvažuji stěhování do Londýna, kolem Highbury bylo spoustu vybydlených viktoriánských domků – cena okolo 1,1mil GBP mi ale naznačuje, že to není dobrý nápad.
Tento zážitek nám již nikdo nevezme. Stálo to za to! Tak zas někdy – na Emirates!
Honza (OuTu) a Monika
