V neděli Arsenal od 14:30 SEČ na Emirates Stadium přivítá Watford. Do třicátého kola Premier League bude moci jít domácí tým povzbuzený výhrou nad AC Milán. Před tím však Arséne Wenger prožíval krizi. Wenger před dalším utkáním odpovídal:
na to, jak složité to pro něj bylo období…
Bylo to náročné, protože chci, aby se klubu dařilo. Chci to kvůli fanouškům a chci, aby domů odcházeli ze zápasů spokojeni. Pokud je nemůžu uspokojit, jsem samozřejmě nešťastný. Celý život jsem zanícený do vyhrávání utkání, takže když se prohraje, nacházím se v katastrofálním stavu.
na to, zda kvůli tomu nemůže dostatečně spát…
To vám řekne každý manažer. Pokud se nedostavují výsledky, tak první věc, kterou to zasáhne, je vaše nálada, nedostatek spánku a touha najít správné řešení. Celkově se jedná o náplň naší práce. Když jste ještě mladý manažer, sníte o tom, že získáte práci a vyhrajete všechna utkání, ale tak to nechodí. Je to o tom přežít navzdory zklamáním a také o hledání řešení. Je to zajímavé, protože když vás potká krize, může to z vás udělat lepšího manažera.
na pohled z lidského hlediska…
Upřímně si od umím udržet odstup, jelikož se nejedná o osobní nenávist fanoušků. Fanoušci nenávidí manažery, kteří nedokážou přinést výkony. Umím v tom udělat rozdíl, z prohraných utkání jsem však nešťastný. Chci vyhrávat, celý život k tomu směřuji. Chci vyhrávat s určitým stylem, což je velice ambiciózní. Když se to nedaří, všichni tím trpí. Arsenalu dnes fandí třicet milionů lidí – netrpí tím jedna osoba. Chcete, aby třicet milionů lidí bylo šťastných, a o to se staráte.
na to, kdo mu pomáhá se vzpamatovávat se ze zklamání…
Okolo sebe mám lidi – fanoušci by si neměli myslet, že Arsenal je pouze o mě – mám okolo sebe obrovský personál. Rozdíl mezi dobou mého příchodu a dneškem je takový, že mám okolo sebe dvacet lidí, s kterými se radím. Ptám se na jejich názor a poté učiním rozhodnutí. Jsem obklopený velmi talentovanými lidmi, kteří se zavázali mít svůj život s Arsenalem. Na konci dne jsem to však já, kdo musí obstát v tom, co je pro klub důležité, čímž jsou výsledky a způsob naší hry.
na nestraníky, kteří chtějí, aby uspěl…
Jsem za to velmi vděčný – tedy že mám ve fotbale stále nějaký respekt! Navzdory tomu všemu je fotbal moderní hrou, která šla za penězi. Tato hra je však pro mě zaprvé o hodnotách. Lituji toho, že to šlo absolutně pod hladinu. Vůbec se o tom nyní nebavíme.
na vliv výhry na San Siru…
Pokud máte sebevědomí dole, je obtížné útočit. Za představení proti AC dávám hráčům uznání. Za ničím se neskrývali, do zápasu šli pozitivně. Nepokoušeli se jen kvalitně bránit, odvážili se rovněž hrát fotbal.
Když uprostřed sezóny prohrajete finále poháru a hrajete proti stejnému soupeři o tři čtyři dny později, máte větší šanci, že utkání prohrajete, než vyhrajete. Nezáleží přitom na tom, co jste za tým. Po finále nás postihla smršť, na druhou stranu jsme prohráli proti letos dominantnímu týmu celé Premier League.
Zápas v Miláně obnovil naše sebevědomí, touhu a skutečnost, že proti Watfordu uvidíte pozitivní výkon.
na potenciální 1 000. gól, který Arsenal může vstřelit na domácím hřišti…
Ten gól bych chtěl osobně vstřelit, ale bylo by to nemožné! Zmíněná bilance je symbolem Arsenalu v Premier League. Jednalo se o docela úspěšné období konzistentnosti, kterého jsme dosahovali uplynulých dvacet let, což není. Doufám, že v následujících dvaceti letech se bude Arsenalu dařit ještě lépe.
Padlo tu několik parádních branek, ale vždy vás to svádí k tomu si pamatuji rozhodující góly ve špatných situacích. Samozřejmě tu jsou skvělé branky, které vstřelili Thierry Henry, Bergkamp, Giroud.
/arsenal.com/