Kenneth John Friar OBE (1934 – 2026)
Jistě jste si všichni všimli, že v úterním zápase s Lille nosili naši hráči černé pásky, kterými uctili
památku jednoho z nejvýznamnějších představitelů našeho klubu v celé jeho historii Kennetha Johna
Friara, známého více jako Ken Friar. A také jako Mr. Arsenal, člověk, který prožil americký sen
v britském fotbalovém klubu.
Americký sen – představuje víru, že každý člověk může díky tvrdé práci, odvaze a odhodlání
dosáhnout úspěchu, prosperity a lepšího života, stát se „z poslíčka milionářem.“ Toto rčení naplnil
Ken Friar do posledního písmene. Pojďme se podívat na to, co se může stát, když se pracovitost,
odvaha a poctivost potkají s několika správně přehozenými výhybkami osudu.
Kenneth John Friar přišel na svět 13. srpna 1934 v chudé dělnické čtvrti Islington, v oblasti Highbury,
v těsné blízkosti slavného stadionu Arsenalu.
Když v roce 1945 nedlouho po konci druhé světové války jako jedenáctiletý kluk na Avenell Road před
stadionem kopal s kamarády do tenisáku, zakutálel se mu míček pod automobil. Když se pro něj pod
auto soukal, spatřil ho muž právě vycházející ze stadionu. Tím mužem nebyl nikdo jiný, než George
Allison, druhý nejdéle sloužící manažer (ředitel) Arsenalu, a tak kromě obligátního „Kluku, co to
děláš?!“ uslyšel mladý Friar i to, že má přijít příští den a hlásit se v kanceláři. Svým nadšením zřejmě
udělal dobrý dojem, a tak mu byla nabídnuta práce poslíčka – běhal se zprávami za půlkorunu týdně.
Za půl koruny se daly tehdy pořídit třeba dvě porce fish and chips, což bylo jistě významné přilepšení
k rodinnému rozpočtu ve válkou poničeném Londýně.
Když v roce 1950 dokončil střední školu Highbury County Grammar School, byla mu Arsenalem
nabídnuta práce pokladního. Ačkoliv Kena lákala lépe placená pozice v makléřské firmě, jeho rodiče
oceňovali stabilitu práce pro Arsenal a svého syna přesvědčili, aby nabídku přijal.
Během dalších patnácti let se vypracoval na asistenta tajemníka klubu, kde se seznamoval se všemi
stránkami chodu fotbalového klubu. Už o rok později sehrál významnou roli při pořádání boxerského
souboje těžkých vah Muhammada Aliho s Henrym Cooperem přímo na stadionu Arsenalu, prvního
titulového souboje v Británii po 58 letech.
V roce 1973 byl Ken Friar povýšen na tajemníka klubu. V té době už patřil ke klíčovým osobnostem
v klubu a také byl jedním z nejuznávanějších fotbalových funkcionářů.
O deset let později už působil jako výkonný ředitel (managing director) klubu a na svých bedrech nesl
každodenní fungování klubu. Během této doby se musel vypořádat v některými mimořádnými
výzvami, včetně řádění fotbalových chuligánů, po kterých nám, i jeho přispěním, zbylo už jen to
označení Gooners.
V roce 2000 přijal Ken novou výzvu, možná největší v jeho dosavadní kariéře, a začal s kolegou a
přítelem Dannym Fiszmanem připravovat přesun klubu ze stařičkého Highbury do nového moderního
stánku jen o kousek dál. Díky jejich tvrdé a soustavné práci byl nový stadion otevřen včas a
s dodržením plánovaného rozpočtu.
Friarova oddanost a pracovitost nezůstala nepovšimnuta, a tak byl v roce 2000 dekorován Řádem
britského impéria a v roce 2004 obdržel čestné občanství Islingtonu. Přes tato ocenění zůstal Ken
Friar skromným člověkem, což prokázal urputnou, leč neúspěšnou snahou zvrátit rozhodnutí
Arsenalu pojmenovat severní most vedoucí k novému stadionu jako The Ken Friar Bridge.
Poté, co v roce 2020 odstoupil ze své funkce, byl jmenován doživotním prezidentem klubu. Do řízení
klubu tak již přímo nezasahoval, přesto se stále zajímal o dění v klubu a účastnil se klubových akcí.
V té době ho také zasáhla smrt jeho manželky Gwen, se kterou strávil 60 let společného života.
Svazek s Arsenalem trval ještě o 21 let déle.
Ken Friar zemřel pokojně ve spánku 13. října 2026 ve věku 92 let.
Až někdy půjdete na jeden z nejkrásnějších stadionů v Anglii a uvidíte sochu malého chlapce
kopajícího do míče, vzpomeňte si na člověka, kterému říkají Mr. Arsenal.
(Omluvte prosím některé nepřesnosti a jazykové nedokonalosti. Mohl jsem zadat napsání článku AI
nebo si ho od ní aspoň nechat zkontrolovat a opravit a výsledek by jistě byl lepší, ale přišlo mi
vhodnější uctít památku nesmírně pracovitého a obětavého člověka poctivou lidskou, byť
nedokonalou, prací.)
Napsal : Luděk Hlaváček
