Stal se z něj jeden z nejchladnokrevnějších zakončovatelů v Evropě. Kdyby ovšem nebylo zásahu jeho matky, mohla by kariéra Alexandre Lacazetta nabrat naprosto jiný směr.
Už jako dítě si náš hráč s číslem 9 začal budovat reputaci produktivního útočníka, občas si však také užil chvíle, kdy vyplnil prázdné místo na opačném konci hřiště.
„Můj oblíbený post byl vždycky na hrotu útoku. Rád jsem se také občas postavil do brány, ale máma z toho nebyla nikdy příliš nadšená, myslela, že je to příliš nebezpečné! Řekla, že buď budu hrát v útoku nebo vůbec.“
„Někdy jsem si cítil rozpačitě, když jsme vedli o velký počet branek, ale to se nestávalo pokaždé. Myslím, že jsem byl rozumný, byl jsem docela zdrženlivý, jako jsem i teď. Prostě si rád zahraji fotbal s mými přáteli.“
/arsenal.com/
