Můj pohled

View image detail

Dnes kolem poledne přišelo na adminův email toto v podstatě už hodnocení sezony .. asi by byla škoda ho neuveřejnit, už jenom kvůli tomu že je tak dlouhé a zabralo zřejmě hodně času ..

 



Včera krátce před třiadvacátou hodinou s největší pravděpodobností odbyla poslední minuta zápasu, ve kterém v této sezóně Arsenal bojoval o poslední z řady trofejí. Byl to vskutu vyjímečný zápas, který jistě nezaujatému divákovi nabídl fantastickou podívanou při které se ani na okamžik nenudil. Rád bych se s Vámi podělil o myšlenky, které se po tomto zážitku nedají tak jednoduše vypnout, jako blikající obrazovka televizoru. Jsou to myšlenky, které tak trochu sumarizují pomalu končící sezónu. Musím se přiznat, že to byla má premiérová v tak těsné společnosti klubu, který jsem si zamiloval. Začínal jsem ji již na přelomu loňského léta před obrazovkami v Sport baru a pokračoval dál v pohodlí domova. Troufám si říct, že kromě jediného přípravného zápasu v Rakousku jsem viděl v přímém přenosu všechny zápasy Arsenalu ve všech soutěžích a pohárech. Zažíval jsem při nich napětí měrou vrchovatou a opájel se pocity vítězství. Když zalovím ve vzpomínkách, dobře si vybavuji jak jsem při zápasech Emirates Cupu přemýšlel o tom, proč všichni v tu tobu píšou, jak Arsenal po odchodu TH14 spadne do průměru. Já při tom na vlastní oči už tehdy viděl, že to není ten mančaft co se na konci loňské sezóny utápěl v marné snaze poprat se o třetí místo v lize a bez svého kanonýra byl naprosto bezzubý. Viděl jsem na těch klukách veliký posun a potichu si hýčkal svoje malé tajemství a doufal, že až se provalí na světlo světa budou všichni koukat na to, co já už nějako dobu vím. A můj tajný sen se mi splnil. Arsenal válcoval jednoho soupeře za druhým a nezadržitelně stoupal vzhůru. Většinou to sice bylo o nervy, ale klasická poslední patnáctiminutovka vždy vše jistila. Tak šel čas, zápas za zápasem. Viděli jsme to více či méně všichni. Já jsem se dál neprobouzel ze svého nádherného snu a týden co týden vypínal po zápase televizi sice většinou psychicky vyčerpaný, ale strašně šťastný. Probuzení bohužel nakonec přišlo. O tom se ale moc rozepisovat nechci, člověk vždycky raději vzpomíná na to hezké. Rád bych se spíš dostal k tomu, proč vlastně píšu tento článek. Rád bych s Vaším dovolením vystavil naším klukům s pomalu se blížícím koncem sezóny malé vysvědčení. Troufám si na to s ohledem, že jsem jejich sledováním strávil v uplynulých měsících nemálo času. Určitě mi také prominete, že je budu oslovovat tak, jak jsem zvyklý já. Takže pojďme na to..


Jensi – že jsi „mad“ jsi ukázal už v první minutě nové sezóny. Tehdá to tvoji spoluhráči ještě stačili napravit. Podruhé už ne a ztráta dvou bodů ve kterých si měl prsty tě posadila na lavičku. Asi oprávněně. Přeju ti na Euru hodně štěstí a doufám, že při vhodné konstalaci nevychytáš naše národní borce.


Manu – rostl jsi mi před očima a myslím, že jsi se bez problémů stal naší novou jedničkou. Jen tak dál.


Galíku – až do onoho osudného dne 23.2.2008 jsi pro mě byl to příslovečnou „motorovou myší“, která neúnavně jezdí podél postranní čáry. Bezchybně utíná každičký útok soupeře, občas vystřihne drzou kličku a sází centry do vápna na hlavu našeho dlouhána. Pak však přišla fatální minela, která zřejmě postrčila Arsenal na klouzačku, ze které se dlouho nedařilo vyskočit.


Vildo – nejprve jsem si nebyl jistý, jestli jsi tím pravým kapitánem. Teď už to vím. Ano. V pravých chvílích jsi dokázal zabojovat a dát důležité góly. A věz, že i dospělý chlap může brečet, když slzy vycházejí přímo od srdce.


Fildo – většinou tě nemají rádi. Pro mě jsi takový trochu hromotluk s dobrou duší, který bojuje, ale občas je jeho snaha marná. To co jsi odehrál dobře, si bohužel jinde zase pokazil


Kolečko – nevím, kterej šaman tě očaroval při honbě za Africkým národním pohárem, ale po návratu do Evropy jsi trošku vypadnul ze slavné Arsenové jedenáctky. A navíc, v posledních několika gólech v síti Arsenalu jsi měl prsty


Bacary – pro mě jsi pan Dokonalý. Marně si vzpomínám na nějakou zapamatovatelnou chybu, kterou by jsi udělal. Ikdyž tě potkala osudová tragedie, na trávníku to nebylo poznat. Byl jsem tak šťastný, když jsi svoji brilantní gólovou hlavičku mohl poslat tam nahoru bráchovi


Gilberto – jseš sice kapitán mistrů světa, ale tenhle rok opravdu nic moc. Asi už nadešel Tvůj čas


Mathieu – nedávno v souboji s AC jsi ukázal, že jedna ikona odchází a nová přichází. Ty jseš pro mě novým Gattusem. A prosím, víc střílej. Ukázal jsi, že to umíš. Tak ať ti častěji může Ade leštit kopačky


Abů – máš sice ouška jako Šrek, ale nikdo se ti určitě nebude smát, když mu ukážeš co umíš se svýma dlouhýma nahama. Jenom nezapomínej, že na trávníku jsou i Tvoji spoluhráči, kteří čekají až jim nahraješ. Až tohle vylepšíš stane se z tebe nejspíš Abou „Patrik“ Diaby. A to co jsi nedávno předvedl už nikdy neopakuj, nestojí to za to


Rosičko – Tvoje neskutečné přihrávky šajtlí na dvacet a více metrů v předminulém podzimu v Lize mistrů asi způsobily, že jsem se do Arsenalu pro jeho hru zamiloval. Tím jsi mi otevřel dveře i do světa Premier league a já nad ním nepřestávám žasnout. Děkuju ti za to a přeju ať už máš konečně pokoj od toho, co nás všechny trápí


Cesco – říkají o tobě, že jsi klenot a asi jím opravdu jsi. Ale ruku na srdce, kolik jsi za letošek zkazil přihrávek ví asi jenom Pánbůh a video archivy nadšených fanouškou. Tohle potřebuješ vybrousit a budeš zářivým diamantem ve sbírce tvého druhého táty


Sašo – je vidět, že míč je po té slečně s „nahoře bez“ tvým nejlepším přítelem. Tvoje přihrávky mají oči a já je zbožňuju. Jenom by sis asi občas potřeboval odpočinout na lavičce, aby Tvoje úsilí nikdy nevychládalo. A ještě něco, někdy je to jednodušší řešení to správnější


Eboue – v mých očích jsi černá ovce Arsenalu. Nemám tě rád a ty to víš ! Podle mě jsi zákeřnej alibista. Možná hraješ na místě kam nepatříš, ale to je Tvůj problém


Tyjo – gratuluju !!! Udělal jsi od loňska ohromný pokrok. Už nekončíš i s míčem na reklamním panelu za brankovou čarou. Jasným důkazem je Tvoje famózní akce na hřišti Winnerpoolu. Jen tak dál


Robine – když se chci potěšit pustím si Tvůj gól z přímáku a vychutnávám si to neskutečné mlasknutí míče o břevno. To se prostě neokouká. Bohužel mám před očima i Tvoji fotku s podivně vytočeným kolenem. To způsobilo, že parádně rozjetá sezóna skončila tam, kde obsah záchodové mísy po spláchnutí


Nicklasi – jsi útočník, který umí přihrát a to se mi na Tobě líbí. Rovněž jsi několikrát svým spolubojovníkům vytrhnul trn z paty. Máš určitě ještě co zlepšovat, ale věřím, že se z tebe stane útočník s pravidelným přísunem gólů


Ade – loni jsem na tebe před televizí křičel, že jsi kopyto, když jsi místo prázdný branky trefoval tyče. Letos si se ukázal v mnohem lepším světle. Ale měl by jsi si uvědomin, že druhý TH14 se z tebe za tři měsíce nestane. Trošku pokory a lepší přihrávky. A ještě jedna věc, proč jsi pořád v offsidu ?


Ještě jedno jméno tady chybí. Patří klukovi, který se v Arsenalu od léta pomalu zabydloval. Nastupoval častěji a častěji a po zranění Robina nám všem ukázal, kde je jeho síla. Nejen perfektní zakončovatel, ale troufám si říct i brilantní technik a v neposlední řadě i tvůrce gólových přihrávek. Hodně jsem si ho oblíbil a rád se na něj koukal. Bohužel jeho rozlet zastavil brutální faul, jehož viník asi nikdy nebude pohnán k zodpovědnosti. Eduardo – moc mi chybíš..


Ještě jedno hodnocení musí padnout, aby byl z mého pohledu výčet kompletní:


Pane Arséne – určitě nikdo z nás Vám ve Vaší práci nesahá ani po kotníky. Každopádně ale musím vzpomenout Vaše přirovnání hráčů k manželce ve smyslu, že manželce musíte projevovat svoji důvěru a neustále ji ubezpečovat, jak je krásná. Bohužel toto někdy na vítězství v soutěži Miss nestačí. V každém případě horizont Vašeho dohledu je jistě mnohem dál než běžný smrtelník dohlédne, takže…Arséne knows


Rád bych uzavřel kruh a vrátil se tam, kde jsem v tomto článku začínal. A sice k poslednímu hvizdu včerejšího zápasu. Bolest a neuvěřitelné zklamání, které jsem po něm cítil asi nemá cenu popisovat ani se v něm dál plácat. Právě tyto emoce mě přiměly k tomu napsat tyto řádky a orámovat tak večer a bezesnou noc, kterou mám za sebou.


Ale abych nekončil pesimisticky. Určitě bych lhal, kdybych nepřiznal, že kdesi hluboko v mém srdci je stále malá jiskřička naděje, že tato sezóna ještě nekončí. Pojďme si společně přát, ať ji v neděli odpoledne nezadusí nagelovaná hlava pod taktovkou jediného přežvýkavce na světe, který se může honosit titulem Sir. Bože, jak já je nesnáším..


Díky za pozornost