S blížícími se přípravnými zápasy Arsenal neztrácel čas a zajistil si čtvrtou letní posilu – útočníka Chelsea, Noniho Maduekeho. Ale kdo vlastně anglický reprezentant je, co přinese týmu a proč za něj Arsenal zaplatil (až) 52 milionů liber?
Říká se, že známost plodí pohrdání – a mnoho fanoušků Arsenalu toho vůči Chelsea a hráčům, které od nich klub přivádí, cítí dost. Některé přestupy se vydařily, jiné méně. Po červnovém „zkusmém“ transferu Kepy, klub za Maduekeho zaplatil výraznou sumu – 48,5 milionu liber fixně a dalších 3,5 milionu v bonusech.
Kdyby se nejednalo o jiné jméno a klub, většina fanoušků by byla nadšená: 23letý Angličan, který se prosadil v zahraničí po odchodu z akademie Tottenhamu. První reakce ale byla poměrně emotivní – hlavně kvůli „únavě z Chelsea“. Fanoušci měli pocit, že svět nabízí mnoho jiných hráčů, a přesto Arsenal skončil zase u Blues.
Pak přichází otázka ceny, obavy o budoucnost Ethana Nwaneriho a palčivá potřeba větší ofenzivní síly. Všechno to vytvořilo perfektní koktejl emocí a kritiky – zejména vzhledem k frustraci fanoušků, kteří zoufale touží po trofeji, a každé rozhodnutí tak podrobují detailnímu zkoumání. To je na fotbale krásné – poskytuje únik od každodenní reality.
Proč tedy Arsenal – a především Mikel Arteta – tak toužil po tomto hráči? Na první pohled jeho statistiky za minulou sezónu nejsou oslnivé: 7 gólů a 3 asistence ve 32 ligových zápasech, přičemž polovina bodů přišla ve dvou utkáních proti Wolves a Southamptonu. Ale pod povrchem se skrývají velmi slibná čísla, což zřejmě aktivovalo Artetův známý trenérský instinkt „já ho zvednu“.
Arsenal nutně potřeboval větší šířku a konkurenci na křídlech. Kromě Bukaya Saky postrádá tým průniky, nepředvídatelnost a chaos – a právě to Madueke nabízí. Jeho prvotní instinkt po převzetí míče je jít přímo na bránu, což z něj dělá hráče, kterého můžete nasadit mimo herní systém – jednoduše ho postavíte na křídlo a necháte ho dělat to, co umí nejlépe. V Chelsea pod vedením Enza Marescy sehrával důležitou roli, podobnou té, jakou mají Doku nebo Savinho v Manchesteru City – tedy posouvat hru dopředu (ball progression) individuálními průniky a vytvářet nebezpečné situace.
Podle dat z FBRef je Madueke v 95. percentilu u vyvážení míče (6,82 na 90 minut) a v 98. percentilu pro průniky do vápna (4,12). To jsou Salahovská čísla – technicky není nejladnější, ale je přímočarý, nebezpečný a neustále se dostává do vápna.
A proč to Arsenalu pomůže? Protože právě tyto vlastnosti jsou klíčové při rozbíjení hlubokých obranných bloků, se kterými měl tým v posledních dvou sezónách opakované problémy. Jeho pohyb na hřišti, heatmapy i místa zakončení jsou totiž nápadně podobné, zejména při nábězích z křídla směrem k hornímu rohu vápna jako u Saky.
Ještě výmluvnější jsou čísla o akcích zakončených střelou – Madueke byl v celé Premier League první (1,63 za 90 min), a měl nejvíce střel na 90 min mezi křídelníky (3,64). Proč se nám líbí Madueke? Protože se neustále snaží vytvářet nebezpečí.
Ano, často ztrácí míč – a to bude fanoušky frustrovat. Ale u hráčů, kteří mají za úkol otevírat obrany, je to snesitelnější. Když střední obránce ztratí míč, je to problém. Ale křídla potřebují prostor k chybám – i jedno úspěšné zakončení z dvaceti může znamenat rozdíl mezi bodem a vítězstvím. Madueke má trochu „neohrabaný“ styl – je rychlý, explozivní, ale běhá dost vzpřímeně. Jeho první dotek není vždy čistý, při sprintu působí rozházeně. Oproti Sakovi, který má dokonalou techniku těla a doteku, má Madueke co dohánět.
Jeho instinkt v poslední třetině hřiště taky potřebuje vyladit – často má sklopenou hlavu a centruje do prázdna, nebo nevidí jasný náběh spoluhráče. A má i zvláštní tendenci běžet zpět do zahuštěného prostoru, i když má před sebou otevřený prostor, což brzdí protiútoky.
V létě údajně probíhala jednání i s Leroyem Saném, podobně rychlým, dvoustranným křídlem, ale ten dal přednost pohádkovému platu v Galatasarayi. Možná je Madueke právě levnější alternativou. Arteta byl při Saného vývoji v City velmi aktivní.
Hodně se mluví také o jeho přístupu – a problémech v Chelsea. Incident s penaltou s Palmerem a Jacksonem, veřejná kritika od Marescy – to jsou varovné signály. Ale jiní (např. trenéři z PSV a reprezentace) ho chválí za pracovitost a touhu uspět. Tady zvenku nikdy neuvidíme celou pravdu, ale fakt, že Arsenal přesto do přestupu šel, naznačuje, že všechno bylo interně důkladně prověřeno.
Zdravotní stav je další otazník. V PSV měl časté absence, ale v Chelsea se to zlepšilo. Ve srovnání se Sakou (23 501 min) a Martinellim (15 402 min) má Madueke odehráno méně (11 826 min), což může být pozitivum (nižší opotřebení), nebo negativum (méně zkušeností).
A ke kritice na internetu – některé byly opravdu mimo. Vypínání komentářů, petice, ničení fanartu? To už je extrém. Kritika je normální, ale tohle bylo přes čáru.
Důvodů k pochybnostem je dost – hlavně cena a strop jeho potenciálu. Ale trh je prostě nastavený jinak. Elanga, Kudus, Cunha, Gibbs-White nebo Mbeumo – všichni stojí kolem 50–65 milionů liber. A Madueke navíc přichází s nižší mzdou. Arsenal už roky volá po větší kvalitě na křídlech a zástupu za Saku, který hraje prakticky každý zápas od své plnoletosti. Vzpomeňte, že proti Realu Madrid hrál jako křídelník Kieran Tierney, zatímco na lavičce seděli Butler-Oyedeji a Kabia.
Madueke přichází s více otázkami než odpověďmi, ale možná právě v tom je to nejzajímavější. Co z něj může být?
