On Tour – videoreportáž ze zápasu v Portu

Pojďte se se mnou podívat na Estádio do Dragão, nahlédnout jak vypadá zákulisí away zápasu, jak se rozcvičují hráči, jak se fandí, zpívá, co dělají fans před zápasem či o přestávce, prostě užijte si 30 minut videa ze zápasu přímo z away sektoru, vžijte se do kůže  fanouška, třeba když slaví gól….

 

Už můj děda mi jako malému často říkal…dal ses do války, tak musíš bojovat..  . A já se letos spolu s Arsenalem do jedné velké bitvy dal a věřím, že ji společně s celým týmem ukončím 22.května na  Santiago Bernabéu Stadium.

V cestě do zmíněného finále mi po absolvování away zápasů skupiny „H“ v Liege, Alkmaaru a Pireusu tentokrát nestály lístky na zápas, ale nekřesťansky drahá doprava do Porta.  Ta doprava byla podle mého i překážkou pro některé fanoušky The Gunners, Thomas Cook tentokrát nevypravoval „hop on hop off“ letadla, což jsou relativně levné zájezdy s odletem pár hodin před zápasem a návratem hned po skončení, ale „one day trip“ za bratru Ł 300. To asi i způsobilo, že pár sedaček zbylo volných, což se dalo bohužel vidět i v televizi, škoda. Já sám jsem zkoušel různé varianty letecké dopravy (auto jsem po zralé úvaze vyloučil), tedy z Norimberka, Vídně i Prahy, ale vše bylo s přestupem a navíc drahé. Už ani nevím, jak jsem se dostal k portugalskému národnímu přepravci TAP, který už asi 2 roky létá mezi Lisabonem a Prahou. Stačilo si chvilku počkat na vhodnou cenu letenek, vybrat let bez mezipřistání v Budapešti 🙂 a pak už zbývalo při plánování celého tripu jen dořešit překonání 317 kilometrů mezi Lisabonem a Portem. Copak před zápasem, z toho jsem neměl obavy, ale po zápase, brrrr, noční zrychlený přesun ať pěšky nebo motorizovaně jsem nenáviděl už na vojně. Letadlo jsem vyloučil z důvodu ceny a odletu posledního letadla z Porta zpět do Lisabonu na minutu přesně s kick off a tak zbývala autopůjčovna a seznámení se s portugalskými řidiči a silnicemi pěkně zblízka. Děs!!! Pokud si někdo myslí, že třeba v takové Praze je hodně jednosměrek, tak nikdy nebyl v Lisabonu. Ale vezměme to popořádku….

 

TAP, i když je to standardní přepravce jako třeba ČSA, má cenovou politiku dost zvláštní, ceny letenek se mění jako u lowcostu a jsou různé i v závislosti na délce pobytu. Ale vlastně dobře. Takže nakonec padla volba na „ekonomický“ termín neděle – neděle. Zápas se hrál ve středu a s ohledem na vzdálenost Porta od Lisabonu bylo jasné, že celá středa tedy padne na přesun do Porta, na vlastní utkání a cestu zpět. Zbylé dny jsem pak naplánoval na prohlídku Lisabonu, Estorillu, Sintry a zkoumání dějin výroby portského vína. Únor je podle mého pro návštěvu jihu Portugalska vhodný nejen proto, že se hrálo osmifinále Ligy Mistrů, najdou se i jiná lákadla. Počasí je sice trochu chladnější, ale teploty okolo 14 stupňů jsou příjemné, jen v noci by mohlo být trochu tepleji.  A když přestane na chvilku foukat orkán od moře, dá se přežít i deštík a přistání na lisabonském letišti. Čím je však únor ve městě dobyvatelů světových moří nejzajímavější, to jsou velice příjemné ceny ubytování. A nedostatek lidí, tedy ne těch místních, těch je všude dost, zejména pak imigrantů z bývalé kolonie Angoly. Jen na náměstí Praça dom Pedro IV jich najdete desítky a s úžasem budete sledovat, co všechno se dá a za jaké ceny nabízet v pouličním prodeji cizincům. A co různých čističů bot, kapesních zlodějů, kejklířů, hudců či pištců a žebráků uvidíte, takovou směsku nepotkáte v Praze za celý rok.

 

Jinde je ale obecně lidí velice málo, nikde se nestojí fronty (tedy vyjma obchůdků s portským vínem) a ceny, světe div se, se přizpůsobují nižšímu výskytu turistů v oblasti, což byl docela šok. A tak jsme za ty dva dny před zápasem shlédli celý Lisabon skrz naskrz, počínajíc čtvrtí Belém, památníkem námořních dobyvatelů, lisabonským Golden Gate, Ježíšem dívajícím se do Ria, hradem a hlavně se svezli všemi možnými lanovkami a uličními výtahy, které ve městě slouží od nepaměti k překonávání poměrně značných výškových rozdílů různých částí města. Tomu, kdo by jednou chtěl Lisabon navštívit, bych ale doporučil jednu jeho část, o které se v žádném průvodci nepíše. Jmenuje se Alfama a je jedinou starou čtvrtí Lisabonu, nedotčenou turistikou. Jenom zde ještě můžete vidět ve větším rozsahu domy s původní kachlovou „omítkou“, restaurace bez turistických přirážek, ale s originální portugalskou kuchyní, různá zákoutí a dvorky, schody, úzké a křivolaké uličky, prostě tak nějak jsem si při čtení „foglarovek“představoval Stínadla.

 

Z prohlídky Lisabonu přeskočíme v rámci urychlení rovnou do středy, dne zápasu. Půjčit si auto, vymotat se z Lisabonu, na dálnici nasadit 120 a smířit se s vysokým mýtným, to vše se dalo zařídit a zvládnout. Nikdo však nepočítal s hromadnou havárií hned na 37 kilometru bez možnosti objíždky a následným tříhodinovým zpožděním. Z prohlídky Porta tak nezbylo vůbec nic, seznámil jsem se jen s hotelem Sheraton, kde byli ubytovaní naši kluci a kde jsem si od pracovníků Arsenal Office vyzvednul vstupenky. A pak už jen rychle na druhou stranu města do severní čtvrti až k nádraží, kde se nachází obrovský moderní obchodní komplex, jehož součástí je Estádio do Dragão. Vše evidentně nové, vystavěné pro EURO 2004. Široké příjezdové cesty, venkovní parkovací plochy, všude hodně prostoru a místa, bylo vidět, že projektant na kraji města neměl problém se záborem plochy. I samotný stadión je pojat skutečně velkolepě, je zasazený ve svahu a sklon terénu je stavebně využitý pro snadný příjezd a velké suterénní prostory s veškerým zázemím včetně VIP parkování a míst pro autobusy away fanoušků. Ti pak z busů vystupují přímo na prstenec, vedoucí okolo celého stadionu na úrovni horních řad krátkých tribun, a pokud se potkávají s místními fans, pak jenom s těmi, kteří již prošli bezpečnostní kontrolou. Chytře vymyšlené s cílem minimalizovat rizika. Nad tento prstenec se vyvyšují jenom dlouhé tribuny, respektive jejich horní poloviny. Stručně řečeno, stadion je zapuštěný.

 

Po příjezdu jsem pohodlně, asi tři hodiny před zápasem, zaparkoval auto v podzemních garážích shopping centra a vydal se na obhlídku stadionu a přilehlého okolí (VIDEO PART 1 ). Přiznám se, že dres jsem nechal ještě v autě, stejně tak i šálu.  Při příjezdu jsem totiž viděl některé portské exempláře a řekl si, že by bylo nejlepší přežít do výkopu ve zdraví. Venku mne překvapilo několik věcí, jako stánky s dresy a šálami, déšť a slunce současně, překupníci vstupenek (E 100/ks, já ji měl přes SC club za Ł40) a spousta individuí, jejichž krev bych pro transfůzi nikomu nedoporučoval. Obešel jsem celý stadion, přes vysoký plot se pokusil nahrát pár videí a něco vyfotit a vstoupil i do jejich fanshopu, s kamerou. Vydržel jsem tam asi 15 vteřin jsa poté vynesen v zubech, i když nechápu, podle čeho poznali, že nejsem místní :-). Zjistil jsem, kde je Gate 21, tedy vstup pro away fans, nakouknul na tribuny a utíkal provést „osobní arsenalizaci“, protože necelé dvě hodiny před kick off se už před „21kou“ začínali shromažďovat první kanonýři. Za pár minut byl ze mě jiný člověk a po východu z garáží jsem zjistil, že venku se to taky trochu změnilo. Prostě dorazilo několik desítek ozbrojenců a odevšad se vyrojili maršálové v reflexních vestách a uzavřeli všechny přístupové cesty ke stadionu. Každý, kdo chtěl od této chvíle ke stadionu na ochozí prstenec, byl podroben důkladné osobní prohlídce Zatím nebyl nával, mnoho fanoušků se nehrnulo, ale ze suterénu stadionu již vycházeli první skupinky v červených dresech a jejich volání a zpěv se nesl nad dosud ztichlým stadionem (VIDEO PART 2 ). Neváhal jsem ani vteřinu a rychle prošel  kontrolou v Gate 21, kde mi byla málem zabavena kamera a foťák a poté mířil již na tribunu. K tomu zabavení, milí Portugalci to měli vymyšlené tak, že před vstupem na tribunu bylo okénko, kde „nebozí“ awayfans měli dobrovolnou povinnost odložit vše vyjma oblečení. Řada z nich se tak raději vracela odložit věci zpět do autobusu.

 

Hned po vstupu na stadion (VIDEO PART 3)  jsem se řítil na své místo a to z jednoduchého důvodu : pracovníci Arsenal Office  mi přidělili třetí řadu, kousek doleva za brankou. Prostě něco málo přes 5 metrů od greenu!!! Poprvé v životě jsem měl možnost být tak blízko trávníku při zápase a hlavně na dosah hráčů!!! Na tribuně jsem nebyl první, ale jeden z prvních a tak jsem vše fotil a točil. S přibývajícím časem se tribuna začala postupně zaplňovat, i když zatím jenom v útrobách, kde bylo nejen sociální zázemí, ale zejména fast food, který tak jako vždy byl v obležení věčně hladových fanoušků. Podle jejich apetitu se dalo soudit, že občerstvení během letu z Londýna bylo skutečně nízkonákladové :-).  Pivo teklo proudem, až někteří začali ztrácet stabilitu, naštěstí jich bylo skutečně jenom pár, ale upřímně, na Emirates věc skoro nevídaná.  Atmosféra pak začala v útrobách stadionu houstnout, nejvíc bylo slyšet „He is five foot four…“ a fans se postupně přesunovali na tribunu, protože se blížilo rozcvičení hráčů (VIDEO PART 4). Napřed jsme si zapískali na brankáře domácích a pak už oslavovali příchod naší dvojice goalkeeperů.

 

A pak už to šlo ráz na ráz, kde se vzal, tu se vzal Pat se svými „létajícími talíři“ a za ním hned všichni hráči. Pat byl evidentně v dobrém rozmaru a rozbalil své „nádobíčko“ pro rozcvičení přímo před naším sektorem, za což se mu dostalo vskutku královské odměny, zazpíváním chantů a pochvalných pokřiků. Pat se poděkoval zamáváním, bohužel jeho slova zanikla ve stoupajícím řevu celé tribuny, která započala vyvolávat jednotlivé hráče. Celý „proces“ vypadal tak, že jsme zazpívali chant o hráči (třeba Super, Super Tom, Super, Super Tom, Super Tom Rosicky…) a hráč nám zamával, což zase vyvolalo vlnu nadšení a potlesku. A vzali jsme to opravdu důkladně, pěkně jednoho po druhém. A na závěr jsme si „dali“ Sola, a hromové „Sol Campbell is back!“.  Nechci přehánět, ale když nám Sol mával, tak to vypadalo, že měl slzy na krajíčku, a pak že je to tvrďák 🙂  Po rozběhání si dali hráči pěkně bago, trochu strečink a hurá zpátky do šaten (VIDEO PART 5). Tribuny stadionu se už mezitím zaplnily skoro do posledního místa, na bigscreenech běžely poněkolikáté sestavy a diskuze o tom, co s námi udělá sestava bez Alexe, nabírala pěkné obrátky. Prostě předzápasové šílenství postupně vrcholilo, a abychom si dodali trochu kuráže, začali jsme postupně „dráždit“ domácí klasickým „We love you Arsenal, we do, …“ nebo „Stand up for the Arsenal“ a následný nástup hráčů jsme již vítali klasickým „And it’s Arsenal, Arsenal FC, We’re by far the greatest team, The world has ever seen„….

 

Nástup hráčů, oficiální znělku, třepání vlajkou ve středovém kruhu, focení hráčů či zahajovací výkop (VIDEO PART 6) jste už všichni viděli v přímém přenosu, nebudu se tedy opakovat. Stejně tak jste všichni viděli fatální hrubku Lukasze po centru z levé strany. Pro mě doslova horor, ten „porťák“ centroval přímo přede mnou, pak jsem jenom „švenknul“ hlavou doprava a s hrůzou viděl minelu Lukasze. Celý away ztichnul, ale i tak bylo přes ten strašný řev domácích poměrně dost slyšet, že náš brankář je polské národnosti. Tak hlasitě řval vzteky a moc slušné to nebylo. Zato v nás awayfans by se krve nedořezal. Ještě, že se do Arsenalu vrátil náš Sol, který po chytré hlavičce Tomáše dal brzy překrásný gól. To zase zmlknul celý stadion a ticho prořízlo nádherné a naprosto neopakovatelné yyyyeeeeees!  Prostě Sol Campbell is back!!! Stejně je zvláštní, že domácí stadion ztichne vždy pár vteřin před gólem hostů, nevím, jestli to ti fanoušci vycítí nebo mají ohled na nás a naše hlasivky, ale náš řev už šel do ticha a proto vynikl. Skákali jsme a vyváděli hodně dlouho, někteří posilnění dokonce přepadávali přes několik řad, prostě radost byla nezměrná a horní patro sektoru si „loupla“ k sousední tribuně domácích i potupné „Who are ya…“. Jak jsem psal už v reportu z Liege, zřejmě je to mezinárodní pokřik, jinak nechápu, proč to ty dosud relativně kultivované masy portských tak zvedlo ze židle. Doporučuji při opakovaném zhlédnutí záznamu (první poločas, druhý poločas ) věnovat pozornost záběrům away sektoru -) . Následující minuty jsme pak společně na takovou chytlavou melodii zpívali stále dokola „Sol Campbell is back!“. Někteří to, že se legenda vrátila do evropské soutěže dokonce gólem, oslavovali zpěvem do konce zápasu. Dodnes jenom lituji, že Cesc nevyhrál losování a nevybral si opačnou stranu pro první půli, minelu Lukasze bych totiž přes celé hřiště neviděl a branku Sola bych si vychutnal s celou parádou z pár metrů. Ale utěšoval jsem se, že naši budou útočit druhých 45 minut proti nám a tak si to ještě užijeme. Takhle jsem v první půlce viděl, jak hoří na levé straně Gael, možná to bylo způsobené i tím, že mu Nasri jeho pozici příliš neusnadňoval. Párkrát jsme ještě zatrnuli při nerozhodnosti Lukasze a zbytečných ztrátách míče ve středu hřiště, ale stejně tak jsme prožívali i naše šance. Ale bylo to od nás nějaké neslané a posmutnělé, po té nešťastné brance …..

 

Přestávku mezi poločasy (VIDEO PART 7) jsem tak jako skoro všichni strávil v útrobách stadionu v klasických frontách na pití a na to, jak bych to slušně řekl…. . Ti kteří zůstali na tribuně trávili zase čas diskuzemi na téma jako „proč chytá Fabianski“, kdy nastoupí Theo, nebo se fotili, posílali MMS. Mimochodem velice oblíbená činnost anglických fans, stále a rádi se fotí mobily a hned to posílají na všechny strany 🙂 . Ta část tribuny, která sousedila se sektory domácích, se celou přestávku bavila tím, že domácím posílala papírové vlaštovky. Domácí je pak muchlali a házeli ve formě papírových koulí zpět, barbaři. Druhý poločas začal strašně rychle, my se opět postavili před své sedačky a sledovali kanonýry, jak útočí proti naší tribuně. Bylo fantastické vidět hráče z několika metrů, slyšet jejich výkřiky, kterými se upozorňovali na přihrávky či na soupeřovy hráče. Bylo jasně vidět, že jsme měli výraznou převahu, ale nedařilo se nám ji využít. To jsme ještě netušili, jak nás „popraví“ rozhodčí. Malou domů Sola jsme na tu dálku nemohli vidět, ale rychle rozehraný nepřímák a jeho závěr už ano. Šok je slabé slovo. Vůbec jsme se nedivili Bossovi, že si razantně stěžoval a snažili se ho podpořit zpíváním „One Arséne Wenger…“. Rozhodčí pak v „rovině“ pokračoval dál, ten faul na Tomáše se stal přímo přede mnou a o penaltě nebylo vůbec pochyb. Ale teprve tehdy jsem pochopil, jak tento pan rozhodčí dokázal nevidět ruku Henryho, prostě stejně jasnou jak jasný byl faul na Tomáše.

 

V závěru zápasu (VIDEO PART 8) jsme se snažili usilovně překřičet domácí a povzbudit naše hráče, ale bez úspěchu. Inu, není každý den posvícení. Naši se vyloženě trápili, seděla na nich viditelně pěkná deka ze dvou nešťastných gólů. A pak najednou závěrečný hvizd a poděkování některým našim hráčům, kteří se s námi přišli rozloučit. Nejvíc emotivně se loučil Eboue, kdy stejně jako třeba v Alkmaaru svlékl dres, přišel k mantinelům před naším sektorem a přesvědčil pořadatele, aby nám dres hodili. Teď už vím, proč jsou tak ceněná místa v prvních řadách. V té první lajně přede mnou seděl, tedy stál, šťastlivec, který dres ukořistil. Pak nám ještě Eboue dlouho mával a při odchodu se za ním neslo …Eeemmanueeel Ebooooueee.. . Po odchodu hráčů jsme si posedali na sedačky a věděli, že tam budeme ještě dlouho tvrdnout. Nálada nebyla vůbec dobrá, hovory všech se točily jen a jen k Lukaszovi a jeho minele či ke kvalitě rozhodčích. Postupně však začala převládat lepší nálada, inu věděli jsme, že nám stačí doma 1-0 a to při výkonu Porta a jeho „kvalitách“ nemohl být nesplnitelný úkol. Po půlhodině nás konečně vypustili ze sektoru, a když se mi podařilo přesvědčit pořadatele, že nechci jít do suterénu stadionu s ostatními, protože tam nejsem letadlem, jsem se propracoval k autu. Tam jsem zjistil, že parkování v shopping centru byl možná dobrý nápad, ale zapomněl jsem přitom na to, že stejný nápad budou mít stovky jiných a že odjezd po zápase bude mírně řečeno komplikovaný. Nakonec se dobrá věc tak po hodině podařila a navigace už nás naváděla směr Lisabon. Sice jsme ještě zakufrovali (výluka před nájezdem na dálnici), ale měli jsme štěstí na jazykově vybavené policisty, kteří dokonce ocenili, že řídím v dresu a místo zatčení nás zachránili a vyvedli na dálnici. Jen jsem při tom postrádal puštěný maják, pak by to bylo s plnou parádou :-). Cesta do Lisabonu proběhla v pohodě, Portugalci snad v noci nejezdí, byli jsme jediné auto na dálnici.

 

Co říci závěrem. Fantastický zážitek, krásná dovolená. Zážitek umocněný místem, které jsem na stadionu měl. V dávných dobách, kdy jsem ještě anglickému fotbalu moc nehověl, jsem se divil divákům, kteří seděli v prvních řadách hned u trávníku, tehdy jsem si zmlsán pohledy kamer myslel, že nic nemůžou vidět, tak proč tam jsou. Dnes už vím, že být tak blízko trávníku, to je něco naprosto mimořádného a přál bych to zažít každému fanouškovi našeho týmu. Poprvé jsem měl možnost si na naše hráče „sáhnout“ v Bad Waltersdorfu, ale když se blízkost hřiště a hráčů zkombinuje ještě s elektrizující atmosférou na stadionu, se vzrušením tisíců fans okolo, vzniklý mix je k nepřekonání.  Dalším zážitkem bylo setkání s některými fanoušky. Co mohu s určitostí říci, tak že na každý z away zápasů letošní Ligy Mistrů přijely jiné „typy“ fanoušků. V Liege nás bylo málo, tak 1.700, a řekl bych, že spíše tvrdé jádro, které přiletělo na otočku. Alkmaar byl zase plný fanoušků, kteří přijeli na 1-2 dny, zápas spojili s prohlídkou města a obsadili 4 a 5* hotely ve městě. Pireus to bylo o mládí a velkých počtech fans z balkánských zemí, neříkám, že byli v přesile, ale Angličanů bylo méně. No a Porto, prostě takový mix, já měl ale štěstí na dlouholeté fans, kteří byli okolo mne. Chtěl jsem si je nafotit či nafilmovat, ale netvářili se na to, tak si važte těch pár záběrů. Jen prozradím, že ten s Hurricanem na zádech, měl na sobě 8!!! dresů se jmény různých hráčů, které si střídavě svlékal a oblékal, přitom stačil ještě zpívat, skandovat a popovídat si s Patem, prostě paráda.

 

Zbývající tři dny po zápase jsme věnovali lisabonským muzeím, institutu portského vína (opakovaně), opalování a taky hledáním pubu, kde bychom mohli sledovat sobotní zápas se Sunderlandem. Pub jsme sice našli, vedle přístavu, bohužel byl však plný fanoušků Chelsea, kteří si prosadili sledování utkání tohoto marného aspiranta na titul. Taková malá kaňka na celém jinak docela vydařeném týdnu, náladu mi spravila alespoň zpráva z www.gunners.cz, že jsme Sunderland hladce přehráli. A pak už jen letadlo a domů.

 

P.S. FOTKY JSOU JAKO OBVYKLE NA RAJČETI – STAČÍ KLIKNOUT   ZDE!!!

 

We all follow the Arsenal, Over land and sea, (and Leicester!)

We all follow the Arsenal, Onto victory!

 

 

/Patrick/