Hráči Arsenalu se vrátili po splnění reprezentačních povinností „domů“ a řečeno slovy klasika, nevrátili se s prázdnou, tedy aspoň co se zranění týče, inu, jak je již u nás dlouhodobým zvykem.
Skutečná „legrace“ však začne teprve v sobotu. Vstupujeme do ne příliš lehké fáze sezóny. Čeká nás co 3-4 dny zápas, a pořádná dávka „mil“, včetně těch leteckých, k tomu. Od soboty, během 23 dní, odehrajeme 7 zápasů a teprve nyní se ukáže, jak skutečně silný, široký a stabilní máme hráčský kádr. V sobotu začínáme doma s Boltonem, ve středu nás, díky bohu doma, čeká Braga v rámci Ligy Mistrů a hned o další tři dny se představíme v nelehkém zápase na Stadium of Light, kde jsme loni příliš neuspěli. Tuto minisérii pak oddělí, od té další, úterní carlingová vsuvka na White H*rt Line a hned pojedeme dál. Sobota doma s dalším vyznavačem defenzívy, WBA, a hned do Lutonu a „na Bělehrad“, kde nás další úterý čeká hodně horká půda místních „partyzánů“. A jako bonbónek, dalo by se říci, máme čest uzavřít tuto sérii mezi reprepauzami v neděli na Fulham Road v derby s dosud úřadujícím mistrem.
Věřím, že Wengerovi se podaří na každý zápas připravit ten správný hráčský koktejl, bude to totiž jako míchat oheň a vodu. V zápasech s papírově slabšími soupeři bude muset dát odpočinout našim nejlepším hráčům a přitom nesmí žádný ze zápasů podcenit. Naštěstí se nám vrací do hry Samir Nasri, a Denilson už taky zdá se zvládl žaludeční potíže. Pro fanoušky to bude atraktivní třítýdenní série, já však očekávám hodně horkých chvil. O zálohu a křídla obavu nemám, i ta obrana se zdá až na Johanna vcelku vyrovnaná, nejvíce jsem však zvědavý na Marouana Chamakha. Díky zraněním van Persieho, Bendtnera (a Walcotta) je to náš jediný klasický hrot starší 20 let. Jistě, máme i náhradu v osobě Arshavina, ale po loňských zkušenostech ve středu útoku bych ho raději poslal točit film „Já nejsem Arshavin“.
Když začínala tato sezóna, říkal jsem si (pokolikáté už), že snad se Robinovi vyhnou všechna zranění. Mám van Persieho moc rád, líbí se mi jeho zápal, technika, střela, cit pro hru, schopnost strhnout celý tým, ale podívejme se pravdě do očí, ve sprintu zvaném Premier League se pouze na něj, díky častým zraněním, spoléhat nemůžeme. Nyní už chápu prozíravost Bosse, že přivedl Chamakha, i když si mnozí mysleli, že tím zabíjí talent a ambice (nebo jen ambice?) Nicklase Bendtnera. Pokud se Robin uzdraví a potáhne tým bez přerušení až do konce sezóny, bude to skvělé, ale hlavu na špalek bych na to nedal, bohužel.
Zpátky však k Chamakhovi. Nic proti francouzské Ligue 1, ale takový měsíc, co teď čeká Marouana, to myslím ještě nezažil. Tři nelehké zápasy se soupeři z druhé poloviny tabulky, kteří na Arsenal betonovat umí, a dvě londýnská derby, včetně dvou zápasů v milionářské soutěži, to nebude pro tohoto nováčka v dresu kanonýrů procházka růžovou zahradou. Mnozí řeknou, ale má možnost dokázat …, to ano, ale ono je to nejen o fyzických, ale především o psychických silách. Nebuďme naivní, na White H*rt Line ho dostane bezpochyby na starost Gallas a ten si to přes něj vyřídí s celou naší kabinou.
Vše tak nasvědčuje tomu, že v následujících dnech dostane životní šanci Jay Emmanuel Thomas a asi ne jedinou. Už proti Tot*enhamu, kdy Boss určitě nepřekvapí a pošle na hřiště naše mladíky, bude JET v základu. Ve zbývajících zápasech ho jistě uvidíme minimálně na lavičce a podle stavu na světelné tabuli i na hřišti. Určitě dobře pro jeho kariéru a bezesporu dobře pro Arsenal. Ten, kdo Emmanuela viděl v létě v Rakousku, ví moc dobře, o čem mluvím.
Come on Arsenal!
/Patrickův blog/
(článek vyjadřuje osobní názory autora)
