Již skoro dva týdny se novináři předhánějí ve spekulacích o přestupu Luise Suáreze. A říci, že brnkají fanouškům Arsenalu na již tak dost vypjaté nervy, je podceněním úrovně jejich práce. Vše začalo nástřelem za 35 mio liber, pak šok v podobě 40,000.001. Šok nejen kvůli historické částce, ale i kvůli té jedné libře, která vstoupila do dějin. Internet hned zaplavily koláže Bosse s papírkem s touto částkou. Směšné? Možná, ale jen pro ty, co si nedají dohromady dvě a dvě, protože proč házet miliony, když k aktivaci výstupní klauzule stačí libra jedna jediná. Neznat Bosse, stejně ho podezírám, že se narodil někde v okolí Urquhartu.
Ale postupně. Vyjděme z předpokladu, že přestupy v Arsenalu řídí někdo, kdo má zkušenosti z fotbalového byznysu, předjímejme, že na špičce toho ledovce na Ashburton Grove stojí Wenger a s ním i Gazidis. Vyjděme dále z toho, že klub má finance na to, aby do transfertýmu najal lidi, kteří vystudovali alespoň základní školu (myšleno ironicky) a že spolupracuje se špičkovými právníky. Pokud tomu tak je, dá se předpokládat, že Arsenal nebo jeho zmocněnci v případě Suárez vstoupili do jednání s agentem hráče. Pro úplnost podotýkám, že jím není nikdo jiný než bratr nám tak dobře známého managera Bayernu, tedy Per Guardiola. Osoba dostatečně protřelá ve světě fotbalu, zde není předpoklad blamáže či duševní nedostatečnosti. Per domlouval myslím již přestup Luise do Liverpoolu, ale hlavně jeho loňské prodloužení smlouvy. Tím pádem je jasné, že Per, stejně tak jako Luis a John W. Henry, musí mít ve svém sejfu jeden stejnopis smlouvy obsahující tu magickou klauzulku, o kterou se nyní vede spor.
Naskýtají se tak z mého pohledu dvě varianty dosavadního, ale i budoucího vývoje. Varianta I. začíná tím, že Arsenal se zajímal o Luise a někdo z Emirates se náhodou potkal s Perem třeba v cukrárně. Tam mezi kávou a sachrem dostal kuloární informaci, že výstupní hranice je 40 mio liber, tedy kdo nabídne víc, má právo první noci, tedy pokud se dohodne s hráčem. A tak šel první fax, dopis nebo mail, kdoví jak spolu týmy komunikují. Liverpool se ale k nabídce Arsenalu vyjádřil, že ve smlouvě není povinnost prodat, ale jen povinnost informovat hráče o nabídce. Zde se naskýtá podvarianta, že Arsenal si textaci klauzule dostatečně neověřil a myslel si, že to je tradiční klauzule. Tedy, když klub nabídne víc, tak Liverpool musí Suareze prodat. Liverpool však obratem kontroval, že Suarezova klauzule je jiná, říká pouze, že klub, který podal nabídku, může začít jednat s hráčem, ale není tam nic o tom, že by Liverpool musel hráče prodat a prý je to velmi jasně napsáno. Také vám to připadá v této variantě jako naivní hazard se jménem a prestiží našeho klubu? Něco se domnívat, neověřit si, na jednání s agentem vlastně vyslat negramota a nabízet přes miliardu korun? Myslíte, že vedení našeho klubu zaměstnává diletanty? Ona se totiž hned i laikovi naskýtá otázka, a to ten agent nemá kopii té smlouvy, aby si to nějaký právník od nás přečetl? Snad nejsme proboha takoví amatéři….spíš věřím, že Liverpool se držel klasické salámové metody a přiznával jen to co musel a zjišťoval, co víme my.
Je mi jasné, že hráčské smlouvy nejsou veřejně přístupné, podobné klauzule jsou určitě v dodatcích a ty se se žádostí o schválení přestupu na FA nefaxují. Odsud nám tedy vítr pomoci nezafouká, to by Mirrory a další už smlouvu dávno zveřejnily. Varianta, že Per Guardiola kontaktoval Arsenal (nebo Arsenal jeho) a Per textaci klauzule po roce zapomněl a za boha neví, co v ní vlastně je, mi připadá stejně šílená, jako že k nám přestoupí Bale. To spíš uvěřím tomu, že nás tak milující Pep Guardiola pošeptal bratříčkovi, ať si z nás vystřelí. Nebo to Per moc dobře věděl, Arsenalu to neřekl záměrně a doufal, že Liverpool povolí a nabídne Luisovi vylepšení smlouvy a on bude mít palmáre? ….kdoví, ta varianta I. je celá nějaká divná, pojďme raději ke dvojce.
Varianta II. Agent Per má kopii smlouvy, je přeci účastník smluvního vztahu, je gramotný a je především domluvený s Arsenalem na společném postupu. Postupu, který by se dal srovnat s tvrdou pokerovou partií, ve které se hraje o stamiliony (cca 450 milionů káčé).
A tak je klidně možné, že Suarezuv agent vyhlásil schválně, že hráč má ve smlouvě výstupní klauzuli na 40mil liber a tvářil se, že neví zbla nic o nějakých podmínkách. Udělal to proto, aby Liverpool sám vyhlásil, jak to s klauzulí vlastně je. Henry ale na špek neskočil a dál se tvářil, že esa má v rukávu on. Tvrdil, že hráč může jenom jednat, o povinnosti prodat není ani řeč. A že cenu určuje Liverpool.
Perův balonek ale postupně zabral a už i novináři si začínali všímat toho, že někdo by mohl přeci tu smlouvu mít a nebo že by Liverpool měl přestat mlžit. Pozorovatelům se tak zdálo, že buď Suarezův agent Pere Guardiola selhal při vyjednávání pořádné výstupní klauzule a nebo bude Liverpool donucen přehodnotit svoje stanovisko o přestupu, tedy uznat sám, že Luise musí prodat. A to se následně také děje, neboť Liverpool následně připouští, že klauzule je a aby se spustila, nestačí jen ta jedna libra přes 40, ale navíc musí nabídka přijít od klubu, který hraje v Lize Mistrů. A tak vlastně Per spolu s Arsenalem dosáhnul svého, donutil Liverpool natvrdo říct, jak to s klauzulí je, v jaké je výši a tím se vyhnout mediální štvanici, proč někdo nedá Liverpoolem požadovaných třeba 55. Nebo se vyhnout pochybení, že bez souhlasu Liverpoolu někdo o hráči jednal s Arsenalem.
Nastává tak meziobdobí, které se dá charakterizovat okřídlenou větou …“ My to víme, Číňan ví, že to víme, ale my předstíráme, že to nevíme. A Číňan předstírá že, věří že to nevíme. Ale ví že to víme. Všichni to ví.“… tedy Liverpool ví, že klauzule je výstupní, že ji Arsenal aktivoval a že chybí jen jeden kamínek k přestupu a to je Liga Mistrů. Nyní vyhraje ten, kdo bude mít prostě pevnější nervy. Arsenal čeká předkolo, stanovisko Liverpoolu je, že Arsenal nehraje Ligu Mistrů a tedy klauzule opět neplatí. Takže nabídka je de jure podána klubem, který nehraje Ligu Mistrů, Liverpool musí hráče pouze informovat a povolit jednání s daným klubem. Pokud by to bylo od týmu, který se kvalifikoval do ročníku CHL, tak by daná klauzule fungovala jako v kterémkoli jiném případě.
Všichni v Liverpoolu vědí, že Arsenal se s pravděpodobností hraničící s jistotou kvalifikuje do skupinové části a že tedy budou muset Suaréze prodat, a že se to dá za 3 srpnové dny stihnout, přesto to však prodávajícímu umožňuje se až do 27/28.8.2013 tvářit, že prostě klauzule nefunguje. A Arsenalu, který mu loupí velký klenot, prostě jednoduše škodit. A spoléhat na to, že Wengerovi prasknou pod tlakem médií a fanoušků nervy a Suáreze přeplatí o Liverpoolem požadovaných 15 miliónů liber. Liverpool by nejen vydělal, ale ještě by měl čas najít si náhradu. Může totiž nastat situace, kdy Arsenal se domluví se Suárezem na podmínkách smlouvy, medical je záležitost 6 hodin i s cestou a Liverpool bude před novou sezónou nakonec bez útočníka.
Pokerový souboj dvou hráčů o částku kolem 15 milionů liber. Jistě, mnozí, kteří tyto peníze neviděli ani v korunách řeknou, vykašlat se na těch 15 a přivést Luise hned, může nám pomoci v Lize Mistrů, ale to by nesměl být na jedné straně stolu Boss. On ví, že jeho tým postoupí do Ligy Mistrů a ví, že potom bude mít Suáreze za 40 milionů liber. A za těch 15 si může třeba dovolit přivést stopera či defenzivní štít. Vždyť těch 15 jsou 3 roky platu Fellainiho.
A tak můžeme v následujících dnech čekat, kdo že všechno nyní bude chtít „koupit“ Suáreze. Uvidíme hru, kdy novinářům budou záměrně podsouvány informace, kterými bude za cíl vybláznit Arsenal aby koupil Luise za 55. Dnes se objevily kvoky, zítra to bude podle mého Real, potom třeba United. O věrohodnosti takových fám nechť si však každý udělá úsudek sám. Ten Royal Flush má podle všeho v rukách Wenger, klauzuli aktivoval, Suárez chce hrát Champions League. Bossovi chybí jen jedna karta, eso, postup do skupiny Ligy Mistrů. Chce to prostě jen vydržet.
/Patrick, blog vyjadřuje osobní názory autora/
