Před několika dny svět obletěla zpráva, že Arsenal prolomil dříve nemyslitelnou hranici za přestup a nabídl za Luise Suáreze nejprve 30, pak snad prý i 35 či dokonce podle BBC 40 milionů liber. Věc dříve nemyslitelná, aby Arsenal vydával za jednoho hráče takové prostředky a možná proto se novinářské informace setkaly u fanoušků s tak rozporuplnou odezvou. Ani jeden tábor nevěřil, že by to mohla být pravda.
Fans Liverpoolu, odkud by měl Suárez odejít, nevěřícně kroutí hlavou, že by měl jejich 30ti brankový ostrostřelec odejít za tak málo, mají stále před očima ty hořící dresy se jménem Torres a nad těmi plameny se vznášející padesátimilionový šek od Abramoviče, i když to bylo na splátky, jak později prasklo (stejně to bude podle mě i u Suáreze). Fanoušci z druhého tábora, tedy z Londýna, také nevěřícně kroutí hlavou, co se to s tím Wengerem na stará kolena děje, nebo že by snad o přestupech už Arséne nerozhodoval? Další z možností, ke které se přiklání někteří fans od Ashuburton Grove je, že to Arsenal s bojem o nejvyšší příčky začíná myslet skutečně vážně.
Při první nabídce za 30 si mnozí řekli, inu novináři, nemají co na práci. Při druhé, za 35, začali někteří fans kroutit hlavou a při té zatím poslední, za 40 či kolik, se zdá, že Arsenal má o hráče skutečně zájem. Tedy pokud je to celé pravda, vždyť kolikrát už byl (podle novinářů) Higuaín v Colney na testech.
Pojďme se tedy na to podívat zrakem toho, kdo novinářům věří, opačná varianta by nestála ani za řádku. Hned při první naší nabídce se mezi fanoušky Arsenalu rozhořela obrovská debata. Rasista, šílenec, simulant, ten hráč zkazí dobré jméno Arsenalu, to je slyšet ze strany kritiků, zatímco z té druhé zní, 26 let, nejlepší fotbalová léta před sebou, střelec prověřený Premier League, rozdílový hráč, mimořádný talent.
Když pak přišla další, vylepšená 35 milionová nabídka, začalo být jasné, že to Gunners se získáním Luise myslí vážně. Nabídka byla okamžitě Liverpoolem odmítnuta, ale džin spekulací a vášní už byl definitivně vypuštěn z lahve – Arsenal chce získat největší hvězdu klubu od řeky Mersey. Je faktem, že Suaréz má stinné stránky, ale nelze opominout ty stránky pozitivní a to je fotbalové umění. Pojďme se na to všechno trochu mrknout.
Především a na tom po shlédnutí mnoha Luisových zápasů trvám, je to skvělý fotbalista. Výborný útočník, dynamický fotbalista a především hráč, ze kterého mají obránci v Premier League strach. Nic proti Giroudovi, Theovi či Podolskim, i oni umí střílet branky, jsou prostě dobří, ale jejich uvedení v sestavě jistě nepřináší trenérům soupeřů bezesné noci a obráncům našich soupeřů chmury na tváře.
Uruguayský striker by Arsenalu vrátil to, co ztratil hodně dávno ještě před zrozením Robina van Persie před třemi lety. Suárez, ať se to někomu líbí nebo ne, ať si na něj za jeho výstřelky (tak jako já) nadává kdo chce jak chce, je prostě rozdílový hráč. Musíme si uvědomit, že to byl právě El Pistolero, který svými 30 brankami a 11 asistencemi dostal Liverpool aspoň tam, kde loni skončil. Bez něj by se Reds třepali hodně ve druhé polovině tabulky. Při souzení jeho vlivu na hru Liverpoolu si musíme uvědomit, že Suárez toho dosáhl majíc za zadkem taky občas „esa“ stylu Stewarta Downinga nebo ještě lépe Jordana Hendersona. Snad si ani nebudu představovat, co by se stalo, kdyby hrál před Cazorlou, Rosickým či Wilsherem s Artetou.
Vždyť je to sobec, už to slyším. Jasně, je otázka, zda by dával tolik gólů v Arsenalu, v týmu, který je výrazně více kolektivní. Slupka vyhraněného sólisty však spadne, pokud se na Luise podívám trochu z pohledu statistik. Za poslední sezónu Luis dal více klíčových přihrávek (84), než Podolski, Walcott a Giroud dohromady (81). Takže se zdá, že pojem kolektivní hra není Suárezovi až tak úplně cizí. Možná jeho sobectví, tolik kritizované, je jen produktem „kvality“ jeho stávajících spoluhráčů. Prostě někdy se už na jejich hru nemůže dívat a tak to raději vezme do svých rukou.
Dost ale chvály na adresu tohoto hráče, zkusím taky trochu kritický exkurs. Co by si vlastně Arsenal za těch 40 miliónů liber koupil? Z pohledu kritika jednoduše řečeno, uzlíček problémů. Vždyť vzpomeňme na jeho redku na mistrovství světa, pokousání hráče PSV Ottmana Bakkala, několik trestů za rasistická vyjádření, nepodání ruky (i když se Evra tomu moc nebránil) a na konec kousací recidiva do ruky Branislava Ivanoviče z Chelsea. K tomu si přidejme ještě několik vulgárních gest na tribuny a hráčův obraz má už i rám, pozlacený distancem na pár ligových kol nové sezóny.
Simulace, kdy se kácí v pokutovém území jak třtina ve větru, už raději ani nevzpomínám. V porovnání s výše uvedeným to ani nestojí za to. Prostě „průserů“ na pět hráčů, natož na jednoho.
Buďme ale při posuzování hráče velkorysí a vynechme všechny ty rasistické pseudokauzy zrozené bez důkazů či svědků, simulace, boží ruky a zamysleme se hlavně nad „hryzáním“. Jednou, to se může stát, třeba v zápalu boje, ale dvakrát? Upřímně, nechápu, co se honí v hlavě chlapíka, který nikým neprovokován se rozhodne v průběhu zápasu protihráče kousnout do ruky. Co to znamená? Nejsem psycholog, ale mám obavy, čeho by ještě mohl být El Pistolero schopný. Osobně to vidím jako největší riziko případného transferu. Prostě nikdo nikdy neví, co ještě je Luis schopný udělat. Již nyní je v trestu až do myslím sedmého kola, co by následovalo při pokousání číslo 3? Roční distanc? To by jeho přestup skutečně vstoupil do dějin, a nejen Arsenalu. Hodně drahý špás.
Kritici Suáreze upozorňují pak na další riziko, Luis je prostě schopen upadnout i v situaci, kdy nejbližší protihráč je v kabině. To by pro Arsenal znamenalo jediné, třeba rok bez penalty. O vztahu „čistých“ rozhodčích, kteří nás dnes právě nemilují, ani nemluvě. Ale když si zase vzpomenu, že Boss simulaci vytloukl z Cesca a vztekání z Robina, třeba se mu oboje povede u Suáreze.
Co se ještě o Suárezovi ví, je to, že dokáže strašně znepříjemnit obráncům život. Myslím, že Laurent jednou povídal, že Suáreze přímo nesnáší, jak ho při hře stále provokuje, postrkuje, šťouchá, tahá za dres a já nevím co ještě. Tak jak nesnáším simulování, tak u tohoto přiznávám, že toto prostě patří k fotbalu a rozhodčí to pouští, ve většině, jako „malé“ lokty v obličejích soupeřů třeba u Fellainiho. Ba dokonce se domnívám, že toto trochu Arsenalu proti některým týmům chybí, trochu toho zlobení a někdy i tvrdosti tak, aby si prostě naši soupeři nemysleli, že zápas s námi bude utkání s baletkami. A pokud je něco pravdy na fámách třeba o Fellainim (a Suárezovi), tak se zdá, že Boss chce změnit tvář mužstva, které by prostě mělo trochu kousat, i když chápu, že to je ve vztahu k tématu blogu hodně kontroverzní pojmenování.
A tak jsem zdrbnul Suáreze, ale rychle dál. Zdá se, že Boss se rozhodl podpořit útok a mít na výběr více variant, a je odhodlaný se pěkně plácnout přes kapsu, tak snad ví co dělá. Ale upřímně, pokud je Boss pevně rozhodnutý, když ne Suárez, tak kdo? Wayne Rooney nebo Gonzalo Higuain. Wayne sice ještě nikoho nekousl, ale již podvakrát se snažil „prokousat“ z United ven, nebo spíš získat ještě větší plat, to je věc pojmenování. O jeho výkon na hřišti bych neměl obavy, všichni víme, že Wazza je profík na hřišti, ale mimo něj? A pak ty jeho opakované výroky na naší adresu, nevím, jak by ho náš kotel přijal. O výplatě ani nemluvím, i když odstupní cena by možná byla nižší než u bývalého kapitána Ajaxu. To s Higuainem by se to asi mělo jinak, žádné kontroverze neznám, spíš taková spící panna. Tichý, nekonfliktní, pravý opak Mourinha, proto ho tak José neměl rád. Takže bych dokonce řekl, že pro mě sympaťák. Ale byl-by skutečně takovou posilou jako první dva jmenovaní? Pochybuji, viděl jsem hodně zápasů s ním, některé skvělé, jiné prochozené, prostě to není hráč, který by převzal zodpovědnost a vyburcoval tým. Připadá mi to, že občas postrádal motivaci. Jistě, talent shůry, bezpochyby, ale chybí mu výbuch. Horká krev a tu podle mě Arsenal potřebuje. A tu rozhodně mají Wazza i Luis. Ti se vyžívají v zápasech, kdy jde o vše, plných emocí, hučících tribun, vypjatých derby či bitev o Anglii.
A závěrem pohled přes šekovku, prostě value for money. Real si z nás dělá už měsíc srandu, ale pokud chce koupit Bale a trumfnout Barcu, levněji než za 40 liber Gonzála stejně neprodá. Wazza by měl prý stát jen 25, ale on by to Moyes stejně ve finále navýšil, když by viděl zájem. Tak jako redky z Liverpoolu, které přihazují desítky jako desetníky na čáru. Takže všichni by ve finále plus mínus stáli asi stejně, bratru 40 milonů liber. A platově by nejhůř vyšel Wazza, ten by pod 250 týdně nešel, zatímco pro Luise by možná 200 a Liga Mistrů mohly být tím správným lákadlem. U Gonzála by se jednalo o nižší plat, ale kdo ví. To už posuďte sami.
Ale zpátky k tomu, o kom tento blog je, čímž nechci snižovat umění a cennost těch zbylých dvou. Když už se smířím s tím, že Arsenal má koupit útočníka a vysolit za něj rekordní částku, myslím, že nejlepší volbou by byl Suárez. Podle mě je to hráč, který by dal Arsenalu všechno, na rozdíl od „panny“ z Argentiny či „zhýralce“ z United. Prostě Luis by pro mě byl ten, který by dal všechno, co má, na oltář toho, aby získal klub úspěch a odměnil se mu za to, na co by s Liverpoolem asi nikdy nedosáhl. On by se rval, podle mě, už jen za odměnu za poskytnutou šanci. Já si prostě umím dobře představit „zuřivého a vybičovaného“ Luise v derby se Spuds, to je prostě prvek, který nám tak zoufale v posledních derby chyběl, až na výjimku, kdy zaskakoval při svém návratu Sol. Prvek, který svou až zuřivostí vyburcuje hráče i tribuny a zapálí někdy tak vlažné Emirates. Potřebný prvek, včetně své schopnosti být kontroverzním. Jeho vůle po vítězství, kdy se dere do poslední vteřiny i marných zápasů a otáčí je, to je asi to, co imponuje Wengerovi, spolu s jeho fotbalovým uměním. A pokud je samotný Le Professeur názoru, že takový útočník má cenu 40 mio, a že si ho osedlá a duševně srovná, tak se tak asi má stát. A i když se Arséne několikrát seknul, tady má myslím dobře rozmyšleno.
Upřímně, z mnoha důvodů, které jsem výše popsal, nebudu z případného příchodu Suáreze odvázaný, ale pochopím ho, protože cítím jeho možný přínos. A chci věřit, že týmu prospěje. Ba dokonce mi to trochu připomíná dobu, kdy sir Alex přivedl z Leeds United hodně duševně nestabilního (slušně řečeno) Erica Cantonu, co následovalo, ví asi každý, kdo se trochu zajímá o anglickou kopanou. Tak věřme, že klub vynaloží peníze skutečně efektivně. Možná, že madLuis je spolu se stabilitou týmu tou poslední kapkou pro boj o titul.
Patrick
