Podívejme se do zákulisí Arsenalu ….
Ze šatny…
Před každým zápasem Arséne Wenger hovoří s hráči. Poté, když se hráči už samostatně připravují na zápas, většinou při tom poslouchají hudbu a mají všichni na hlavě sluchátka. Jinak to ale bylo třeba za časů Iana Wrighta, tehdy se hudba neposlouchala individuálně, ale Ian zajišťoval hromadný poslech R&B, hip-hopu a také punk-rocku. Wright však vynikal i jinými specialitami. Velmi často otevíral v šatně okno, vykukoval ven a pokřikoval na fanoušky. Někdy jim i házel dresy, stulpny či kopačky, samozřejmě ne své, ale svých spoluhráčů. Zbytek týmu se musel docela i bránit, protože Wright byl schopen vyhodit z okna úplně vše. Nejvíce to štvalo policisty, hlídkující před hlavním vchodem do Highbury, protože se tam shromažďovaly zástupy fanoušků a čekaly na cokoliv od Wrighta. Klub to nakonec vyřešil tak, že okna v šatně byla trvale zavřená a trenéři je otevírali jenom na dobu, když v šatně nebyl Wright. Tento zvyk zůstal na Highbury i několik let po odchodu Iana, inu pověry platí všude. To, že se okno opět nezavírá, se zjistilo až při benefici Lee Dixona, který si do svého týmu pozval i Iana Wrighta, který prý nelenil a po vstupu do šatny okamžitě okno otevřel a ……
S Ianaem Wrightem se váže i jiná historka. Ti z Vás, kteří byli na Highbury v šatně vědí, že vlevo se vcházelo do koupelny, kde byly po levé straně sprchy a uprostřed velká vana. Tu až do příchodu Iana Wrighta využívali všichni hráči, především po zápase, když relaxovali a popíjeli čaj. Jiná situace nastala po příchodu Iana, který nedbal na tradice a rozhodl se vanu okupovat sám, dosáhl toho tím, že si nechával vanu nalévat úplně plnou a přidával si do ní pěnu. To by však nebylo to nejhorší, co by odpouzovalo ostatní od koupání. Wright prostě po zápase přiběhl k vaně první, ponořil se do ní a začal zpívat. Většina spoluhráčů podle pamětníků pak raději dokonce vynechala i sprchu a jela raději za hygienou domů.
Z hotelu …
Za časů panování George Grahama nevyužíval Arsenal ani před ani po utkání žádné hotely. Tak se mohlo stát, že když Arsenal porazil Liverpool v legendárním zápase na Anfieldu v roce 1989, přijeli hráči autobusem na zápas v den utkání. Teprve později se na away zápasy začalo jezdit o den dříve, ale když se hrálo v Londýně, hráči nebyli den předem v hotelu, jak je to dnes, ale hráči se setkávali v den zápasu v 10:00 na golfovém hřišti v South Herts, kde se konal oběd a setkání s trenérem. Následně všichni hráči nasedli do svých „ferrari“ a odjeli samostatně na stadion.
Toto vše se změnilo až po „Velké francouzské revoluci“. Wenger zavedl doslova revoluční změny, začal zejména dietními jídly a denním přísunem vitamínů. Další změna přišla s klesajícím počtem Angličanů v týmu, postupně se zmenšoval počet hráčů tzv. „úterního klubu“, kdy hráči jako Seaman, Dixon, Bould, Merson, Groves nebo i Adams se scházeli každé úterý v jednom z nočních klubů v Londýně. S tímto nešvarem bojoval už Graham a vysloužil si mnoho přezdívek, kdy jednou z nich byl „Kaddáfí“. Mimo jiné zakazoval hráčům, aby se po dobu přesunu na zápasy dívali na filmy se sexuální tematikou. Zvláště nepopulární byl za tresty, které uděloval hráčům za vynechání tréninků z důvodů společenské únavy, čímž se proslavili zejména Adams, Merson a Seaman.
Tradice a mladíci…
Před několika lety byli naši mladíci odpovědní za stav výstroje hráčů A-týmu. Museli přicházet na tréninky dřív, o mnoho dřív než hráči prvního týmu a museli čistit koupelny, starat se o kopačky či o šatnu. Tato tradice byla také zrušena za doby „Velké francouzské revoluce“. Jedna ale zůstala a je to hodně stará tradice. Před vánocemi se každý rok koná večeře všech lidí, kteří mají co do činění s Arsenalem. Je to velice příjemná událost, a to nejen pro členy vedení klubu, trenéry, hráče, ale zejména pro juniory či hráče akademie, kteří tak mají fantastickou možnost se setkat se svými idoly, a to nejen hráčskými. Všichni nováčci na setkání mají za povinnost zpívat pro všechny koledy.
Tréninky …
Trénink brankářů se začíná už mnoho let den co den v 9:45 a trvá do 11:00. Ostatní hráči začínají až v 10:45 a trénují do 12:30. Jinak tomu bylo za doby Grahama, to tréninky trvaly, začínaly a končily úplně stejně, od 10:00 do 13:00, pro všechny. Nyní je vše jiné, hráči mají menší tréninkovou zátěž, aby nedocházelo ke zbytečné únavě. Pokud se hraje i uprostřed týdne, tak den předem je jen jeden lehký trénink pro všechny od 11:00, po kterém následuje lehký oběd a volný čas až do zápasu, který hráči tráví společně a společně také odjíždějí na zápas. Po zápase, tedy den po zápase, se žádný trénink nekoná.
Standardní tréninky trvají pouze 45 minut, potom následují krátké dvacetiminutové zápasy na malém hříšti, nakonec běh kolem hřiště. Všichni dodržují dietu, podává se především zelenina ve spojení s potřebnými vitamíny. Jednoduše, méně cukru, více mrkve ve všech podobách, ale pouze čerstvé.
Trénink sestává z ofenzivní a defenzivní částí. Většinou se hraje zápas osm na osm na malém hřišti a s velkými brankami. Trénují se i přímé kopy, jednak jejich kopání tak i bránění. Zejména se procvičuje rozestavení bránících hráčů.
Když se podíváme trochu do historie, za časů Grahama se trénink začínal 20minutovým výklusem v Trent Park okolo Cockfosters na předměstí Londýna, ale to bylo, než se po „Velké francouzské revoluci“ vystavělo Colney, ale o tom třeba zase příště….
/Patrick/
