Tam za devatero horami a devatero řekami si čmárá Arséne po tabuli a udivení hráči jen přikyvují při pohledu na kmitající fix, malující náběhy, kombinace a nečekaná zakončení. Soustředěně jsme se podívali blíže, a to co jsme pochopili, vám nyní přinášíme…
Arséne Wenger se stal jedním z nejvlivnějších manažerů anglické Premier League a prvky jeho práce můžeme vidět, když se rozhlédneme do celého fotbalového světa. Kluby jako Lyon, Newcastle či Southampton se rozhodli následovat Arséna a metody, které mimo jiné zahrnují politiku klubu postavenou na mládeži a vychovávání talentů. Gunners.cz vám nyní nabízí jedinečnou možnost nahlédnout na jednotlivé ingredience z kuchyně manažerských metod koučování a fotbalové filosofie.
Jak si Arséne vede na tréninku a jaké cvičení hráčům zadává můžete vidět zde, v jedné z reklam společnosti Nike, kterých je na youtube ještě několik a určitě stojí za shlédnutí.
{youtube}h8XdoyTDtus{/youtube}
{youtube}L5RGbGaF0Es{/youtube}
{youtube}Izj0o9H5J9o{/youtube}
Za prvé, abychom pochopili, proč Wenger naordinoval týmu hru typickou pro náš klub (tzn. Wengerball) musíme pochopit jeho myšlenky a náhled na fotbal. Arséne se snaží obvykle hrát ve formaci 4-4-2, která se ovšem může snadno změnit na 4-5-1, je-li třeba (měli bychom také říct, že Arséne neustále hledá, co by v systému nějakým způsobem vylepšil). Je to proto, že chce mít za předním útočníkem někoho doplňujícího vzadu (např. když je za Adebayorem Van Persie, nebo Diaby) a na stranách dvě křídla, která budou navíc kreativní. . Z následujícího citátu Wengerova citátu tak můžeme určitým způsobem pochopit, proč v této sezoně poklesly výkony Cesca Fabregase a stejně tak účinnost křídel, především proti defenzivním týmům.
„Rád hraji s jedním hráčem za hlavním útočníkem a jedním nebo dvěma dalšími na krajích, kteří se stahují do středu a umí vniknout do šestnáctky. Vždy jsem měl pocit, že hráči, kteří mohou přenést míč do všech míst na hřišti potom vytvoří pro tým více šancí. Ve středu to obvykle bývá zahuštěné a tím vzniká prostor na stranách. „
„Vždycky jsem se snažil budovat tým tak, aby hráčům nejvíce vyhovovaly jejich posty. Například Kaká, který je docela vysoký, by se na křídlo nehodil. Pokud máte k dispozici kreativního hráče, který je menší, pak by měl hrát na křídle, protože je obvykle rychlejší. Naproti tomu někdo, jako Dennis Bergkamp nebo zmiňovaný Kaká by měli být na středních postech.“
Tým je povinen protihráče vysoko pressovat a tak můžete často vidět i slyšet Pata Rice, jak pokřikuje na všechny hráče, aby soupeřovi nedávali prostor pro kombinaci. Obránci musí být schopni míče konstruktivně rozehrávat, a udržet jej, když na jejich řady tlačí soupeř. Ten vyžaduje rychlé krátké přihrávky a vířivý pohyb všech hráčů. Když se dostanou blízko ke vstřelení gólu, jsou podporováni aby riskovali a šli za skórováním s jistotou a odhodláním. Pokud se nenacházejí v úplně vhodné situaci, je doporučeno vyčkat na vhodnější příležitost. Hráči se musí naučit využít celé hřiště, neustále cvičit vedení míče v průběhu tréninku v kombinaci s rychlými průniky a narážečkami. Poté by měla následovat finální fáze, kdy se míč dostane k hráči, který si jej vyžádá a má dobré podmínky pro vstřelení gólu. Většina pohybů obvykle probíhá v trojúhelníkovém tvaru. Tato taktika je velmi účinná a při správném provedení může zničit spoustu týmů.
Velký důraz je kladen na komunikaci, jak na hřišti, tak mimo něj, hráči se povzbuzují, vzájemně se upozorňují na okolní nebezpečí a mohou tak situaci lépe vyhodnotit (někdy ovšem komunikace podle mě vázne pozn. red.)
Když Wenger dorazil na Arsenal poprvé, hned nevěřil hráčům, kteří měli přes třicet let, měl totiž dojem že již nemůžou podat stoprocentní výkon, ale poté byl přesvědčen starou gardou, že na to ještě mají. Tento postoj hraničící s umanutostí je do určité míry stále patrný, když někdo věří svým názorům, je potom těžké se od nich oprostit a vše kompletně přehodnotit.
Tony Adams, kterému v té době táhlo na onen osudný věk, vzpomíná: „Tvrdil, že fyzicky jsou profesionální fotbalisté po třicítce odrovnaní, nebylo prý možné, aby hráli v tomto věku. Ti hráči byli podle něho v podstatě mrtví. Steve Bould, Lee Dixon a Nigel Winterburn mu naštěstí ukázali, že se mýlil. Ukázali touhu, odevzdání a úsilí se zlepšovat, a přesvědčili ho, že mohou hrát i ve třicítce na nejvyšší úrovni. I podle Arséna to bylo lepší, než aby se jich zbavoval. Pokud žijete v krásném domě, nepřestěhujete se ven na terasu. To je to, co si uvědomil.“
Strava se skládá z těstovin, vařeného kuřecího masa, dušených ryb, syrové zeleniny a vody.
Pravidlo těžce na cvičišti, lehce na bojišti platí i zde. Nyní se podíváme blíže na trénikové metody.
Na tréninku je Wenger první, kdo dorazí, a odchází jako poslední, nejraději by si všechno přesně měřil na stopkách. Den po utkání mají hráči volno, a můžou se odreagovat s přáteli nebo rodinami, aby si vydechli především psychicky. Tréninky začínají v 11:00, začíná se zahříváním a strečinkem, poté se přistupuje k hlavní části, která trvá obvykle 45 minut. Hráči většinou přijíždějí jednu hodinu před začátkem, aby se mohli připravit. V samotném tréninku je pak kladen důraz na různá cvičení v hale, rozvíjení rychlosti, rovnováhy, testy síly a fitness (které probíhají během celé sezóny).
Jednou z oblastí, kde je nutné přesné načasování, jsou plyometrická cvičení na posilování svalstva. Izometrická cvičení jsou formou posílení svalstva, kdy nejsou namáhány klouby, oproti nim plyometrická znamenají více napětí, ale produkují mnohem lepší a viditelnější výsledky. Tyto cviky byly dlouho používané sprintery, překážkáři a skokany k získání větších svalových dispozic, ovšem cvičení byla pro anglické fotbalové trávníky tak nová, že je Wenger musel všem ukázat sám. Jsou prováděny jako náhlé mrštné balistické pohyby v podobě vymezených cviků , jako jsou různé podoby přeskakování a skákání (a pokud jste viděli nějaké video z tréninku, používají se třeba i gumy, hráč si ji dá kolem pasu a potom sprintuje, guma ho táhne zpátky, pozn. red.). Takto se účinně zvyšuje kondice hráčů, kteří jsou pak schopni podat vrcholný výkon i v závěrech zápasů.
Hlavní část tréninku se může lišit, někdy se probírají a opakují situace, které se nepovedly v předchozích zápasech, ale také nacvičují prvky taktiky na příštího soupeře. Většinou se jede podle tohoto rozvrhu:
* Trénink koordinace a techniky, v kombinaci se zaměřením na rozvoj rychlosti.
* Poziční hra bez soupeřů
* Skupinový i týmový defenzivní plán
* Trénink koordinace
* Hra na malém prostoru
* Hra na jednu branku
Hlavní pasáž začíná malými hrami se zaměřením na ofenzivu: kombinace krátkými přihrávkami, postupný posun ze zadních pozic a nácvik situací jeden na jednoho, předcházející gólu. Alternativně může být tato část také zaměřena na techniku, koordinaci nebo rychlost.
Poté se jde nacvičovat poziční hra a zakončování, což se děje jak individuálně, tak ve skupinkách, jako např. součinnost obranné čtyřky, defenzivní hra záložníků i útočníků, offsidové situace a odebírání míče jeden na jednoho.
Na konci tréninku se ještě cvičí výdrž, především během herní praxe v modelovém zápase, občas se běhá jen tak, bez míče.
Podle Wengerova pojetí jsou tyto metody nezbytné pro úspěšnou taktickou hru (což znamená kompaktní obranu a plynulý přechod dopředu prostřednictvím krátké kombinace).
Začleněny jsou taktéž metody pro zlepšení individuálních nebo týmových dovedností, které jsou současně zaměřené i na taktiku:
Hraje se na jednu branku 4 vs. 4, nebo 5 vs. 5
8 vs. 8, kdy se hraje na jednu bránu a hráči se soustředí na správnou součinnost obranné čtyřky a zálohy
9 vs. 0 – hra na jednu branku (bez soupeřů), kdy hráči cvičí kombinaci s náběhy do volného prostoru a upevňují návyky v přechodu do útoku
8 vs. 8 – hra na dvě branky (využívá se jen polovina nebo dvě třetiny hřiště v celé šíři), hráči si opět v praxi nacvičují útočnou činnost
Zajímavé je, že většina aktivit trvá ne více než 3-4 minuty, přičemž utkání se hraje na přibližně 10 minut, hráči do nich ale musí dát úplně všechno.
K nelibosti všech hráčů, byly hry načasovány přesně na sekundy – každá netrvala více než 10 minut a pokud utkání skončilo remízou, neexistoval žádný rozhodující zlatý gól, ale penalty. Když trenér brankařů Bob Wilson připravoval Seamana a ostatní gólmany z rezervy, věděl, že trénink by už měl končit, když v tom si ho zavolal Wenger a řekl: „Bobe, máte dvě minuty, což znamená 120 vteřin.“ Martin Keown také prohlásil: „Navíc neodtrénujeme ani minutu. Je to všechno vědecky načasované. Typický trénink netrvá déle než 45 minut.“
{youtube}8G8E01bn7J4{/youtube}
