Drazí spolu-kanonýři!
Ačkoliv s narůstajícími přestupovými spekulacemi spíše vyhlížíme sezónu následující, než abychom rekapitulovali tu minulou, přece jen bych rád dohnal jeden rest. Nenasazení Tomáše Rosického v zápase s Aston Villou zde v diskuzi vyvolala vlnu obrovské nevole, která však byla přinejmenším do jisté míry zahojena důstojnou pozápasovou rozlučkou, při které nejeden fanoušek vykazoval podobné fyziologické reakce, jako při krájení cibule (čti „bulel jak želva”).
Spousta z vás pak v komentářích Rosovi děkovala, vzpomínala na nejoblíbenější moment v dresu s kanónem na hrudi nebo vysvětlovala, jak to byl právě on, který zavedl vaše srdce do správné části severního Londýna. A ačkoliv se nedá úplně vyloučit, že Tomáš na tento web sem tam během své kariéry zabloudil a přečetl si, jestli mu zrovna Tenista (či jiný z hodnotitelů) hodil za jeho výkon průměrnou pětku, nebo hezkou osmičku, uvědomil jsem si, že znám způsob, jak doručit vzkazy až do jeho rukou.
A proto bych vás rád vyzval – tedy pokud máte zájem – abyste zde pod článkem v maximálním rozsahu jednoho standardního komentáře (tj. 1000 znaků) shrnuli, co pro vás Tomášův pobyt ve službách Arsenalu znamenal. Jak už jsem prakticky zmínil výše – může jít o prosté poděkování, vzpomínku na oblíbený moment či to, jak jste se právě díky jemu stali Gunnerem.
Já to po nějaké době uzavřu, dám do hromadné podoby, možná připíšu krátké úvodní slovo a zašlu požadovaným směrem. Rozhodně neslibuji, že od Tomáše dorazí nějaká reakce, ačkoliv o to požádám. Přidanou hodnotou tak tedy budiž alespoň to, že šance, že si Tomáš opravdu přečte právě váš komentář, budiž vysoká. 🙂
COYG!
Jan Kotara alias yen56
