Nastal den D! Arsenal nastoupí téměř přesně po třech letech ve Wembley, aby se utkal o šanci na trofej. Na jedné straně stojí velký klub se skvělými hráči, zkušeným trenérem a bezednou pokladničkou (FFP is DEAD!) a na druhé straně máme Arsenal. Klub, který zažívá nejhorší sezonu za několik dekád. I před třemi lety jsme dokázali přes Manchester City postoupit do finále a rozhodně jsme ani tehdy nebyli favority. Tentokrát nás ale čeká ještě větší výzva. Nicméně člověk může snít, že? Proti Liverpoolu nám ve středu taky nikdo nevěřil a dle statistik jsme také měli prohrát výrazným rozdílem. Nicméně štěstí se k nám neotočilo zády a díky heroickému výkonu Lacazetta a obětavosti celého týmu při bránění jsme dokázali porazit šampiony Premier League. Podle jednoduché logiky to z nás vlastně dělá nejlepší tým v Anglii, že? 🙂
Nicméně šance, že podobným způsobem vyhrajeme dvě utkání po sobě je velmi malá a tým se musí připravit bojovat mnohem víc a hlavně držet míč mnohem víc. Nemůžeme soupeřům dovolit nekonečné nájezdy na naši obranu podobně jako v 2. poločase předchozího zápasu. Pokud si vzpomeneme na poslední vzájemný zápas, který byl zároveň první po restartu, tak nás potkali v 1. poločase dvě smolné zranění a pak hlavně jeden z mnoha špatný dnů Davida Luize, který stihl zařídit během pár minut penaltu pro soupeře a červenou kartu pro sebe. Pro Artetu to je tedy další příležitost, jak může padawan vyzrát na svého mistra. Nicméně papírově jsou karty rozdány jasně. Na druhou stranu, abych nebyl jen negativní, v FA Cupu se nám vždy velmi dařilo. Jsme nejúspěšnější tým v soutěži. Třeba se nám to podaří zas a ve finále si to rozdáme s jedním z dvojice Man United/Chelsea. COYG!
