Soudní dvůr Evropské unie dnes rozhodl rozsudkem ve věci žaloby Football Association Premier Laegue (FAPL) proti Karen Murphy a dalším ve věci sledování vysílání zápasů Premier League v Anglii s dekódovací kartou z jiných členských států tak, že systém licencí, který vysílatelům uděluje územní exkluzivitu pro určitý členský stát, je v rozporu s unijním právem, neboť je v rozporu s volným pohybem služeb.
V praxi to znamená, že ve sporu zvítězili nad FAPL ti ostrovní majitelé restaurací, kteří si zakoupili v Řecku dekódovací přístroje a karty k nim a umožňovali svým hostů sledování zápasů Premier League. K tomuto kroku provozovatele restaurací vedly zejména vzrůstající ceny anglického výhradního poskytovatele vysílání, tedy společnosti Sky.
Od dnešního dne tedy (nejen v Anglii, ale v každém Unijním státě) není trestné sledovat přenosy Premier League za pomoci zahraničních vysílacích karet. Unijní soud nevyhověl ani té části žaloby FAPL, ve které se odvolávala na to, že sportovní utkání EPL jsou autorův (rozuměj FAPL) duševní výtvor. Autorská výhradní práva soud přiznal jen na znělku Premier League či na sestřihy či další vysílací sekvence (kupř. předzápasové studio) společnosti Sky.
FAPL do dnešního dne poskytovala svým partnerům, mezi které patří mimo jiné vlastník satelitní platformy DIGISPORT, tzv. výhradní licenční práva, která strany zavazovala zakódovat vysílání a uvolnit ho pouze pro předplatitele na území, ke kterému je přidělena příslušná licence a to prostřednictvím výhradního prodeje osobám s trvalým bydlištěm na území státu s licencí. Unijní soudní dvůr takové právo FAPL a jejím partnerům nezpochybnil, povolil však dovoz či prodej, tedy příhraniční služby, zařízení, umožňující sledování těchto přenosů.
Jedná se však podle mého tak trochu o šalamounské rozhodnutí ve smyslu ani oblečený, ani nahý, tak jako to je snad se vším v Evropské unii. Přiznáním duševních práv k zahajovacím videosekvencím, hymně, sestřihům a grafickým prvkům Premier League společnosti FAPL a nazváním „sdělování veřejnosti“ jejich šíření v restauračních zařízeních dosáhl soud toho, že je sice legální si zakoupit v cizí zemi dekódovací zařízení s kartou, ale není legální „sdělování“ zápasů veřejnosti v restauracích. Tedy za předpokladu, že provozovatel nezakryje logo EPL, nepustí hymnu, studio či znělku a sestřihy. V soukromí však podle mého nikomu již nemůže být bráněno sledovat třeba v Čechách vysílání Sky z Německa či Itálie, na které není nutná tak velká satelitní anténa jako na ostrovní Sky 🙂 .
Plné znění rozsudku díky uživateli tonad můžete nastudovat ZDE
/Patrick, curia.europa.eu/
