Proč je Song jedním z nejvíce přeceňovaných hráčů

 

Jste-li fanoušci Alexe Songa, dále nečtěte, následující odstavce se vám nebudou líbit. Pokud jste fandové Arsenalu, možná vám následující řádky pomohou zapomenout na frustraci z odchodu hráče.

Výše uvedená věta může znít jako paradox, protože v posledních několika letech Alex Song vyrostl do skutečné fanouškovské ikony na Emirates. Natolik, že v 2011-12 skončil druhý za Robinem van Persiem v anketě fanoušků klubu o hráče roku. Na arsenal.com k Alexovi patří následující superlativa: „V průběhu let se Song stal základním stavební kamenem zálohy týmu, hráčem, který zajišťuje zadní řady týmu, který má v povaze hrát utočný fotbal ze všech pozic.“

Zatímco oficiální webové stránky jsou přirozeně pozitivní k vlastním hráčům, prostý náhled statistik týmu ukazuje něco jiného. Tvrdá pravda je, že Alex Song  není dlouhodobě schopen zpevnit střed zálohy a krýt obrannou čtveřici. V posledních čtyřech sezónách Arsenal inkasoval neuvěřitelných 170 ligových branek. V každém z těchto období (s výjimkou ročníku 2009-10, kdy Tottenham dopadl stejně nelichotivě), Arsenal obdržel více branek než ostatní týmy z první čtyřky. Hlavním důvodem pro toto není snad vratká obranná čtveřice či taktická naivita trenéra – i když obojí může být významným faktorem. Je to jednoduše proto, že Song nedělal svoji práci.

V moderním fotbale, kde si můžete spočítat na prstech jedné ruky všechny skutečně world-class stopery, je kontrola a ovládnutí středu hřiště nejjistější formou obrany. To je důvod, proč týmy s relativně slabšími obrannými čtveřicemi dokázaly být poměrně úspěšné i na mezinárodní scéně. Příkladem je nizozemská cesta do finále Mistrovství světa v roce 2010, kdy Mark van Bommel a Nigel de Jong výborně vypomáhali nikoliv tak hvězdnému kvartetu Van der Wiel, Heitinga, Mathijsen a Van Bronckhorst.

Song je příliš neukázněný  hráč, aby mohl být tou pravou esencí ve středu hřiště. Jsou-li spoluhráči v držení míče, nemůže odolat nutkání, aby se připojil k ofenzívě – tedy opouští svoji pozici ve vymezeném schématu a nechává otevřené pole pro smrtící protiútoky. Je-li v držení míče soupeř, je zpravidla jeho poziční hra a čtení hry na nedostatečné úrovni. Toto jsou vlastnosti, které hráč buď má nebo nemá, není možné se je naučit. A Song není dostatečně rychlý, aby se dokázal vracet do prostoru, do něhož přesun hry nedokázal předvídat. Existuje mnoho příkladů, mnoho zápasů, ve kterých byl Arsenal potrestán skrze zívající otvory v defenzivě na místě, kde měl být právě Song. Vzpomeňme na zápas Ligy mistrů proti AC Milán. Příznivci Alexe Songa často zmiňují počet asistenci vyprodukovaných hráčem v minulé sezóně jako důkaz jeho kvalit. Jeho práce ale není gólové situace vytvářet, ale zabraňovat jim. Rogerio Ceni zaznamenal více než 100 branek za Sao Paulo, ale to neznamená, že by byl nejlepší brankář světa.

Že Barcelona podepsala Songa je jistě nějaký zvláštní. Barcelona se snaží hrát taktikou neustálé tlaku na míč, s velmi důrazným presingem při snaze o jeho získání. Alex Song je pro takovouto taktiku příliš pomalý a těžkopádný a přiznejme si, že občas i líný. Má-li v Katálnsku uspět, musí si uvědomit, že toto mu zřejmě tolerováno nebude. Dvacetičtyřletý hráč také nemá dost rychlou přihrávku a do taktiky Blaugrany „přihrej a běž“, do její tiki-taka by nemusel zapadnout. Ačkoliv je zřejmě lepším nahrávačem než Javier Mascherano, podobně jako on by nemusel uspět v rychlých ostrých přihrávkách v trojúhelnících s Iniestou, Xavim, Busquetsem, Messim a dalšími. Mascherano se tak při zranění kapitána Puyola posunul do stoperské dvojice a to se může stát také Songovi. Jen těžko by ale asi na této pozici obstál při utkáních s giganty jako Real, Bayern či Manchester City. Při svých působeních ve stoperské dvojici vždy vyvolával dojem, že je spíše nejistý a nemotorný.

Song svoji kariéru v Barceloně pravděpodobně začne jako hráč prvního týmu a rozšíří jeho soupisku. Ale utratit € 19 miliónů (£ 15 miliónů)  za hráče, který bude zahřívat lavičku, je hodně a Tito Vilanova – který si hráče osobně vyhlédl – se zbytečně snadno vystavuje riziku případné kritiky. Jeho předchůdce Pep Guardiola udělal také pár špatných podpisů, Dmytro Chygrynskiy za € 25 milionů je asi nejzjevnějším, ale i tak je těžké si představit, že by si vybral hráče natolik zjevně nevhodného pro svůj tým jako je Alex Song. Nikoliv poprvé v jednání mezi Arsenalem a Barcelonou tak zřejmě anglický klub bude tím, kdo se směje naposled.

(goal.com)

 

Poznámka překladatele:

Myslím si, že sem patří i podobné články. Z toho, že je to překlad, je snad zřejmé, že nevyjadřují názor redakce či konkrétního redaktora. Prostě jsem našel článek, který mi přišel dostatečně zajímavý (možná spíš kontroverzní), abych si na něj udělal čas, přeložil ho a zveřejnil. Že si článek čtenáře našel, dokazuje skoro 300 přečtení za necelou hodinu, i rozjíždějící se diskuze. Přesto by mi bylo milejší, kdyby diskuze směřovala k obsahu článku, tedy k přínosu Alexe Songa pro hru Arsenalu, než k osobě redaktora. Díky těm, kteří pochopili. A pro ty ostatní – zkuste občas přemýšlet, co by vám řekla maminka, kdyby vás slyšela podobně mluvit 🙂