Ramsey o loňském vítězství FA Cupu, své babičce a Readingu

Aaron Ramsey přiznal, že „byl jako ve snu“ poté co vstřelil vítěznou branku v loňském finále FA Cupu.

Welšský reprezentant završil památné tažení pohárem vstřelením rozhodujícího gólu ve Wembley proti Hull City.

Připustil, že to byl ohromující pocit a nikdy nezapomene na oslavy, které následovaly při průjezdu města.

„Byl to skvělý den a stejně tak úžasný moment v mé kariéře. Vítězství bylo užasný pocit a skvělý způsob zakončení sezóny a roku pro mě.“

„Bylo nastavení a má oslava branky, nevěděl jsem, co mám dělat! Prostě jsem běhal kolem a potom mi to došlo, potřeboval jsem několik vteřin, abych opět chytil dech a uvědomil si, co jsem právě udělal.“

„Vždy jsem dal branku ve finále FA Cupu [jako dítě na zahradě] a dokázal jsem si splnit svůj sen. Bylo to naprosto ohromující.“

„Bylo úžasné vidět v ulicích 250 tisíc lidí [během promenády následující den]. Byl to krásný den a prostě vidět, kolik lidí se přišlo podívat…to bylo dechberoucí, uvědomit si, kolik to pro ně znamená.“

„Mohli jste vidět, že v tom byli všichni společně a přišli nám projevit uznání.“

 

Aaron rovněž promluvil o tom, že Arsenal se musí vyrovnat s intenzitou a tempem, s jakým nastoupí do sobotního semifinále Reading.

Pro Royals budeme prvním soupeřem z PL, když předtím porazili tři týmy z Championship a Bradford City z League One na své cestě do Wembley.

Podruhé v řadě hraje Arsenal semifinále proti týmu z nižší ligy a Ramsey řekl, že se musí poučit z předchozího těžce vybojovaného vítězství nad Wiganem v loňském roce.

„Ten tlak už je pryč, protože loni jsme něco vyhráli, takže už nejsou žádné řeči o devíti letech bez trofeje. Předpokládám, že je to pryč a jsme velkými favority a musíme se do toho pustit a být na ně připravení, protože v těchto fázích FA Cupu se může stát cokoliv.“

„Jejich forma v lize byla letos trochu nahoru a dolů, ale ten den se může stát cokoliv. Takže musíme dobře začít, což se nám v posledních zápasech dařilo a doufat, že tu práci doděláme.“

„Myslím, že jsme ten tlak cítili [proti Wiganu], samozřejmě [protože] jsme měli období bez trofeje a před zápasem se to stupňovalo.“

„Možná jsme ten tlak cítili i během zápasu. Poté samozřejmě jsme byli dole a zas nahoře a postoupili na závěr přes penaltový rozstřel, byl to pro nás dost nervydrásající zápas.“

„Ale nakonec jsme se dostali dál a vyhráli, už ten tlak necítíme. Musíme se jen soustředit na sebe a pokud to zvládneme a zorganizujeme se, tak postoupíme dál.“

 

A nakonec se dostalo i na „emocionální kolotoč“, na kterém se Aaron v posledních týdnech nacházel potom, co jej nedávno opustila jeho babička.

Welšan přiznal, že ‚babi Leeny‘ byla jeho největší fanynkou a sledovala jej v každém zápase v televizi. Aaron řekl, že prožíval on i jeho rodina „několik těžkých týdnů“ od doby, co jí ztratili.

„Znamenala pro mě hrozně moc, měli jsme skvělý vztah a několik svých posledních gólů jsem věnoval právě jí. Byl jsem na tom emočně špatně.“

„Byla to neuvěřitelná žena. Ztratila svého manžela, když byla mladá a musela vychovávat sama sedm dětí a v těch dobách to bylo neuvěřitelně náročné. Byla pořád šťastná a vtipkovala.“

„Vždycky mi věřila a stále mě ujišťovala. Zařídil jsem ji Sky, aby se mohla dívat na pár zápasů. Pořád by si stěžovala, že to není na ‚normální‘ televizi!“

„Brávala mě na zápasy, když mi bylo osm nebo devět. Pořád se mě ptávala na to, jak se mám a podobně.“


/arsenal.com/