Gooners on Tour : James a Válec

 

Také bychom se s vámi rádi podělili o náš zážitek v podobě výletu na Arsenal.

Soupeře jsme vybírali horko těžko, jelikož byla naše volba řízena několika faktory. V první řadě jsme museli na domácí zápas, jelikož Válec vyhrál lupen v tipovačce MS, která proběhla zde na stránkách. Rozhodovali jsme někdy před Vánocemi, čili v úvahu přicházely domácí zápasy hrané v jarní části. Snažili jsme se tedy vybrat co nejatraktivnějšího soupeře…

Jenže zápas s Manchesterem Utd (1.5.) byl až nebezpečně blízko mému maturitnímu období a Liverpool (17.4.) se kryl s datem Válcova vstupu do zvazku manželského, takže jsme zápas se Sunderlandem zhodnotili jako nejatraktivnější.

Lístky jsme samozřejmě sehnali přes náš SC za základní cenu 48 liber, let nám zpostředkovala společnost Wizz Air, kdy nás zpáteční letenka vyšla cca na 1800 kč. Ubytování Válec (díky Matygolovým kontaktům) dohodl u jedné paní slovenské národnosti, žijící na periferii Londýna.

Naší skvadru vedle mě a Válce tvořil ještě Válcův kamarád Ondra, který sice fandí našemu rivalovi ze Sibiře, avšak obhajoval se tím, že není skalní fanoušek a zkrátka se jede podívat na fotbal.

Letadlo nám letělo v pátek v 6:00, let proběhl bez sebemenších potíží a za hodinu a 40 minut jsme přistáli na letišti v Lutonu. Měli jsme vytisknuté instrukce od Alenky (ač jsme znali adresu, její příjmení nikoliv) a podle nich nás autobus zavezl na stanici Marble Arch, odkud jsme se dostali metrem na Redbridge. Odtamtud jsme pokračovali autobusem, náš cíl byl De Vere Gardens. Měli jsme drobné potíže s nalezením našeho cíle (první pokus skončil tím, že dveře otevřel chlapík indického původu, byl oděn pouze do slipů a tílka a na první pohled měl k Alence hodně daleko). Nakonec jsme byli úspěšní, Alenka se ukázala jako velmi vstřícná dáma, pokoj jsme měli sami pro sebe, byla nám poskytnuta sprcha a za drobný příplatek i plechovkové pivo.

My ovšem na nic nečekali a po odložení věcí a zaplacení ubytování (nějakých 15 liber za noc) jsme vyrazili směr Emirates. S pohybem po městě jsme neměli nejmenší problém s Ondrou jakožto z nás tří nejzkušenějším návštěvníkem Londýna v čele. Nejprve jsme obhlídli bývalé Highbury a poté jsme navštívili první shop a vzápětí i ten na Armoury. Využili jsme obrovských slev na dresy. Já si jeden koupil, Válec taktéž, avšak ten musel obšťastnit i další rodinné příslušníky a tak v shopu nechal jmění a vzápětí se chytal za hlavu. Jenže je to Arsenal, a člověk tak utracených peněz prostě nelituje.

Udělali jsme ještě pár fotek s naším kamenem a nápisem ARSENAL. Kvůli Ondrovi jsme zamířili na Stamford Bridge, aby si to ten kluk taky trochu užil, když už s námi vyrazil. Po navštívení Stamfordu jsme hledali nějaké posezení, abychom si trochu oddechli po minimálním spánku a vůbec náročném dni. Našli jsme celkem příjemnou hospodu, kde tedy Stella stála 3 libry 20, ale když ta libra se vážně tváří jako koruna, takže nám nebylo líto ani těchto výdajů. Po uražení asi pěti piv během poměrně krátké doby jsme byli už docela v rauši. Nicméně byli jsme unavení a tak jsme se vydali zpět ku domovu.

Tam jsme zjistili, že služeb Alenčina domu využila během naší nepřítomnosti ještě parta mladých lidí, kteří si ani nebyli jistí, proč do toho Londýna vlastně jeli a nám se divili, že tam jedeme jen kvůli fotbalu. Ondra se odebral na kutě, a já s Válcem, který po konzumaci ještě několika kousků byl celkem rozjetý, jsme na sebe vrhali jen významné pohledy během konverzace s těmi výletníky.

Další den byl match day a ve mně napětí stoupalo. Byl jsem na zápase poprvé a tak jsem z toho pochopitelně byl jak na trní. Vyrazili jsme do města poměrně brzy a tak jsme ještě trochu toho volného času využili obhlídkou Tower Bridge a okusením fish and chips, aby se neřeklo.

Když jsme se dostali na Piccadilly line, už byly k vidění spousty lidí oděných do červeného. Ve chvíli, kdy jsme usedli do našich sedadel, se hráči zrovna rozcvičovali a stadion se pomalu plnil. Přestože byli od začátku víc slyšet hostující fanoušci, já jsem si atmosféru i tak užil. Ne, že bych jí byl přímo unešen, ale docela jsem si i zazpíval. Nicméně, příště budu volit raději venkovní zápas, z důvodů semknutějšího podporování a také touhy podívat se na některé starší stadiony.

Průběh jste viděli sami, snad jen taková poznámka. My osobně jsme nebyli schopni pochopit, proč dostal Arshavin ocenění pro nejlepšího hráče zápasu jak tady na stránkách, tak na oficiálkách. Ano, měl pár dobrých momentů, ale když zrovna neměl míč, tak se tam ploužil absolutně bez zájmu, až jsme na něj nadávali, zejména v prvním poločase.

Pochopitelně jsme byli zklamaní a frustrovaní z výsledku, přesto jsme se po zápase pokoušeli najít Gunners pub, ale bez úspěchu. Místo nějakého oslavování a holdování dalšího alkoholu jsme se pro uklidnění jen stavili na kafe a zamířili zpět na De Vere Gardens.

Spát jsme šli brzy, čekalo nás vstávání ve 4 a neměli jsme sílu diskutovat s partičkou výletníků průběh zápasu (sehnali lístky na černo před stadionem za 100 liber). Pro cestu na letiště jsme si udělali taxík z Alenčinina přítele. Let proběhl opět bez problémů, potěšila nás atraktivita českých letušek, speciálně Kristýny:).

Přestože jsme přivezli jen jeden bod, byl to parádní zážitek a tímto děkuji SC za zprostředkování lístků a Válcovi za organizaci tohoto výjezdu.

James