Arsenal v sobotu večer porazil Swansea City, ale tento zápas byl také milníkem pro Arsene Wengera. Přesně před sedmnácti lety byl Arsene Wenger jmenován manažerem Arsenalu.
Francouz, bývalý Boss Nagoyi Grampus Eight, oficiálně zahájil svou trenérskou kariéru v Arsenalu v roce 1996. Na titulní straně Evening Standard bylo tehdy napsán titulek “Arsene Who?“
Wenger je nyní nejdéle sloužícím manažerem v Premier League. Mnoho let čelil kritice, ale je to neférové, vůči jednomu z nejlepších manažerů v anglickém fotbale, muži, který vyhrál dvakrát double a koučoval tým “Invincibles“.
Aby zmapovali jeho jubileum, tak dali lidé ze skysports.com hlavy dohromady, a přišli se sedmnácti nejlepšími rozhodnutími, které Wenger, Le Professeur, mluvící plynule pěti jazyky, a držitel magisterského diplomu z ekonomie, za svou dobu v Arsenalu provedl.
Věřil zkušeným hráčům
Wenger je dobře známý tím, že rád vychovává z mladých hráčů hvězdy. Jeho mentalita nebyla jiná, když přišel do Arsenalu. Než by ale ihned riskoval rozbití základů soudržného týmu, tak chytře věřil Lee Dixonovi, Nigelu Winterburnovi, Tony Adamsovi, Steve Bouldovi, Martinu Keownovi a Davidu Seamanovi, kteří všichni v jeho první sezóně překročili věkovou hranici třiceti let. Wenger jednou řekl: “Když jsem poprvé přišel do Arsenalu, tak jsem si uvědomil, že obranná čtveřice měla univerzitní diplom z umění obranné hry. Jako Tony Adams, toho jsem považoval za doktora defenzívy. Byl prostě ohromný.“
Získal Vieiru a Petita
Vieira byl zakoupen jako relativně neznámé jméno z AC Milán v roce 1996, ale byl jedním z mnoha příkladů schopnosti Arsene Wengera najít opravdové talenty. Záložník se stál kolosem a jedním z nejlepších hráčů na světě, než odešel v roce 2005 do Juventusu. Svou kariéru v Arsenalu uzavřel proměněnou penaltou ve finále FA Cupu. To Petit, hráč s copem, hrál pod Wengerem v Monaku na pozici obránce, ale byl v Arsenalu přeučen na záložníka. Francouzští kolegové Petit a Vieira se stali ohromnou silou na středu zálohy a měli velký vliv na to, že se z Arsenalu stala mašina na vítězství. Petit poté v roce 2000 odešel do Barcelony. Hráči jako Freddie Ljungberg a Marc Overmars, byli také skvělými posilami, ale záložníci Vieira a Petit, to byla skálopevná dvojice.
Odmítnul Bayern, Real, Francii, cokoliv a kohokoliv
V průběhu všech těch let byl Wenger spojován s tolika kluby v tolika zemích, že už si to ani nelze pamatovat. Jednou byl spojován s týmem Anglie, potom prý i s Bayernem, Realem Madrid a reprezentací Francie. Pokud by chtěl Wenger odejít, tak by to udělal. On ale zůstal a perfektně to sedí. Někdy třeba leze na nervy fanouškům, ale je nemožné přemýšlet nad tím, že by jakékoliv jeho metody a ekonomické principy fungovali v jakémkoliv jiném klubu nebo týmu na světě.
Přivedl anglický fotbal do moderní éry
Když Wenger poprvé přišel do Anglie, tak řekl: “Co je absolutně děsné, je stravování v Británii. Celý den pijete čaj a kávu s mlékem a se sušenkou. Pokud byste měli fantastický svět toho, co byste neměli jako sportovci jíst, tak je to právě to, co jíte zde.“ Udělal revoluci ve stravování fotbalistů, tréninkových metodách a životním stylu. Zbytku Premier League trvalo téměř deset let, než to dohnali. Nejenom to, ale Wenger dosáhl zisku trofejí stylovým fotbalem.
Vedl slovní válku s Fergiem
Je to zábavný faktor. Co bychom dělali v průběhu těch desetiletí bez Wengera a bývalého Bosse Sira Alexe Fergusona, a jejich válek. Ferguson začal zostra, když přirovnal Wengera k nejmenovanému hráči United: “Tvrdí, že mluví pěti jazyky? Mám v klubu patnáctiletého chlapce z Pobřeží Slonoviny, který taky mluví pěti jazyky.“ Ve svém sporu pokračovali, když Wenger nařknul fotbalovou asociaci, že nadržuje Fergusonovi. Všechno to vyvrcholilo neslavnou aférou Pizza-Gate.
Udržel Pata Rice
Poté, co se Wenger v roce 1996 ujal kormidla, mohl si přivést svůj vlastní realizační tým. Místo toho věřil stárnoucím obráncům a po jeho boku sloužícím asistentovi Patu Ricovi. Rice byl klubovou ikonou, která znala klub zevnitř. Byl klíčovou postavou, která pomohla Wengerovi, aby si zvyknul na život v klubu. Rice představoval Wengerovu pravou ruku do roku 2012, kdy ukončil kariéru.
“Neviděl jsem to.“
Je to Wengerova fráze, ale také citlivý management. Když čelí médiím po jakémkoliv sporném okamžiku, který by mohl být nepříjemný pro jakéhokoliv jeho hráče, tak Wenger pravidelně říká: “Neviděl jsem to.“ Samozřejmě, že to viděl, ale chrání své hráče. Jak naposledy ukázal Paolo Di Canio, tak není zrovna výhodné, když se vám nepodaří na veřejnosti své hráče ochránit. Wenger jednou řekl: “Pokud se mě ptáte, jestli bych lhal do médií, abych ochránil své hráče, tak upřímně říkám, že ano. Udělal bych to a cítil bych se potom v pohodě. Pokud je to kvůli jednomu z mých hráčů, tak je to z dobrého důvodu.“
Přesvědčil Campbella, aby přešel napříč severním Londýnem
V roce 2001 bylo jasné, že Sol Campbell opustí Tottenham Hotspur. Všechny špičkové evropské kluby se tak měli na pozoru ohledně možnosti získat jednoho z nejlepších středních obránců na světě. Zajímal se o něj také Arsenal, ale očekávalo se, že ten nebude mít dostatek finančních zdrojů, aby mohl soupeřit s týmy jako Barcelona. Jakýkoliv hráč, který by přestoupil do týmu rivala na severu Londýna, by vyvolal velké pobouření. Wenger i přesto tuto výzvu přijal a přesvědčil anglického reprezentanta, aby přestoupil do Arsenalu. Fanoušci Tottenhamu, nazvali Campbella “Jidášem,“ ale on nakonec s Arsenalem vyhrál dva tituly v Premier League, včetně sezóny kdy zůstal Arsenal neporažen, a tři tituly v FA Cupu.
Dal šanci Ashley Coleovi
Svůj debut si jako teenager připsal na konci devadesátých let, a poté byl anglický reprezentant poslán na hostování do Crystal Palace. Odtud šli zvěsti, že by se mohl Cole stěhovat do Blackburnu Rovers, který vedl Graeme Souness. Wenger ale pozná talent, když jej vidí. Když se tedy v sezóně 2000/01 zranil Sylvinho, tak neváhal a ukázal na Cola. Levý obránce se stal jedničkou Arsenalu na tomto postu, než kontroverzně přestoupil v roce 2006 do Chelsea. Cole je stálicí Anglie, a bude považován za jednoho z nejlepších obránců své země.
Postavil Henryho do útoku
“Ou? est le barn door?(kde je stodola?, titulek narážející na to, že by Henry netrefil ani stodolu) Taková byla první strana fanouškovského magazínu v jeho začátcích v Arsenalu poté, co Henry přišel v roce 1999 z Juventusu. Wenger ale opět viděl jeho potenciál. Henry nepřišel do Arsenalu jako gólový útočník, ale jeho manažer jej v Anglii na tuto pozici postavil. Výsledky mluvili sami za sebe. Střelecký klubový rekord 228 gólů, z nichž většina byly opravdové parády, ikonický kapitán, dva tituly Premier League, tři FA Cupy, to není vůbec špatné.
Přestupová politika po přesunu na Emirates
Wenger čelil v poslední době neskutečné kritice ohledně jeho přestupové politiky. Jestli mu to tak bylo nakázáno, nebo jestli tak činil z vlastního rozhodnutí, to nebylo nikdy vysvětleno. Co ale bylo jasné, to byl jeho veřejný postoj neutrácet za hráče bezhlavě velké částky v době, kdy Arsenal platil za přesun z Highbury na Emirates Stadium. Tato politika možná vedla k nedostatku hvězdných hráčů a trofejí, ale klub je finančně stabilní, a až finanční bublina jejich rivalů nevyhnutelně splaskne stejně jako u globální ekonomické recese, tak Arsenal uvidí jeho přínos.
Prodal Adebayora
V roce 2009, kdy prodal Emmanuela Adebayora do Manchesteru City, se to zdálo jako velká ztráta a posílení nově zjeveného rivala. Adebayor byl hlavní gólovou hrozbou Arsenalu, a hvězdným hráčem. Ale “Arsene knows.“ Arsenal dostal 25 milionů liber za hráče, který se ukázal jako chodící časovaná bomba sebedestrukce v kterémkoliv klubu. Adebayor se momentálně hledá v rezervě Tottenhamu. Wenger v době, kdy prodával Adebayora, už věděl, že má v rukávu hráče, který se jmenuje Robin van Persie.
Věřil Van Persiemu
V roce 2004 přišel do Arsenalu z Feyenoordu za pouhých 2,75 milionu liber. Van Persiemu se ale po většinu času v klubu nedařilo dosáhnout hvězdné velikosti. Zranění, nedostatek sebevědomí, a role druhého útočníka za Adebayorem vedli k tomu, že si holandský útočník nebyl schopný uvědomit svůj potenciál. Mezi roky 2010 a 2012 však Van Persie začal ukazovat své nepochybné dovednosti, které původně vedli Wengera k jeho podpisu. Tehdy vstřelil 48 branek v Premier League. Skončilo to ale trochu zatrpkle, když Van Persie přestoupil do Manchesteru United za téměř devětkrát víc, než za něj původně zaplatil Arsenal.
Finále FA Cupu v roce 2005
To byla neslavná poslední trofej Arsenalu před jejich dlouhým půstem. Ten mohl být ještě delší, kdyby se týmu Arsene Wengera nepodařilo tento zápas vyhrát. Byl to zápas, který byl proti Wengerovým instinktům, když v základní hrací době skončil zápas 0:0. Po prodloužení porazil Arsenal Manchester United na penalty, když vítězství trefil poslední penaltou Patrick Vieira. Byla to ale Wengerova taktika, která se ukázala jako rozhodující. Uznal převahu United, což bylo možná jedinkrát za jeho působení v Arsenalu, co vedl své hráče k vítězství nepěkným fotbalem. Opustil od volně plynoucího fotbalu, na což se možná nedívalo tak hezky, ale vyhrálo se.
Dal kapitánskou pásku Fabregasovi
“Šílenost“ křičely titulky sloupků anglických novinových plátků vůči rozhodnutí Arsene Wengera, když dal kapitánskou pásku Cescu Fabregasovi po výbuchu Williama Gallase proti týmu v roce 2008. Wenger ale opět ukázal, že “Arsene knows.“ Fabregasovy výkony šli pod tíhou zodpovědnosti rapidně nahoru, a to i přesto, že mu bylo v té době teprve jednadvacet let. Španěl byl velkou inspirací, briliantním fotbalistou a vůdcem. Jeho forma vela k tomu, že v roce 2011 odešel do své rodné Barcelony.
Návrat Henryho, Campbella a Flaminiho
Už bylo zmíněno, že Wenger preferuje získávání mladých hráčů a jejich rozvoj ve fotbalové hvězdy. Také ale nerad přiznává, když je potřeba jiný přístup. Když měl Arsenal nedostatek možností a zkušeností, tak se Wenger rozhodnul přivést zpět v roce 2012 Henryho, a v roce 2010 Campbella. Oba tyto tahy se ukázaly jako úspěšné. Vypadá to, že stejně by to mohlo dopadnout i v případě Mathieu Flaminiho, který zatím v této sezóně sklízí ovace.
Posunul Boulda
Když v roce 2012 ukončil svou kariéru Pat Rice, tak Wenger potřeboval nového asistenta. Možná si mohl vybrat někoho ze světových koučů, ze kterých měl na výběr, ale rozhodnul se povýšit bývalého hráče a legendu Boulda, který pracoval v klubu s mládeží. Stejně jako s Ricem to bylo velmi chytré. Člověk z klubu, který má také cit pro zlepšení obranné řady Arsenalu. Ačkoliv se vyskytly zvěsti o trnitých vztazích, tak to stále vypadá jako jedno z dobrých rozhodnutí Arsene Wengera.
/Skysports.com/
