Dovolte mi krátké zamyšlení v netradičním formátu…
Byl jednou jeden bohatý pán a ten měl auto. Krásné auto, samý chróm a blejskavá hejblata, auto, co to umělo rozjet do kopce a řezalo zatáčky, na rovince spokojeně bafalo a nebálo se zimy ani deště.
K takovému autu potřebujete, panečku, pořádného šoféra. A ten bohatý pán si jednoho takového našel, až z ciziny si ho přivedl, a i když se to jiným bohatým pánům nelíbilo a sousedi ho pomlouvali, pán byl spokojený. Šofér ho dovezl vždycky tam, kam chtěl, občas s drobným zpožděním, ale vždy až do cíle.
Pán si říkal, jaké má štěstí a s ubíhajícími lety začali i ostatní boháči závidět a sami si hledali řidiče v cizině. Ale najít takového podobného řidiče byl nejdřív problém, on ten bohatý pán z našeho příběhu dával řidiči vždycky čas a peníze, aby si auto řádně na cestu připravil a bylo to poznat.
Jenže časem se pán rozhodl přestěhovat a to něco stálo. Řidiči už peníze nedával, aspoň ne tolik, a auto začalo zlobit. Už nedojížděli až do cíle, často museli po cestě zastavit a ať dělal řidič, co dělal, nikdy auto nevyladil správně – tu nebylo připravené na zimu, tu se zadřelo hned po odjezdu, občas mu před cílem došel dech. Ostatní bohatí pánové si pořídili cizí řidiče a nablýskaná auta se zahraničními díly a najednou byli v cíli vždy včas. Náš pán věděl, že to s tím jeho autem není moc slavné a tak se dál k řidiči choval s vlídnou shovívavostí.
A to i tehdy, když se konečně přestěhoval. Auto dostalo novou garáž, řidič znovu peníze. Auto se jen blýskalo, motor burácel, ale stejně každá cesta končila mimo cíl. Vlídnost k řidiči byla pryč. Jenže ten po každé cestě stejně vysvětloval, že se nic neděje. „No jó, on nám praskl řemen a ten náhradní to neutáhne,“ povídá. Nebo vysvětluje: „Tak nedojeli jsme až do cíle, ale zase jsme se po cestě pěkně najedli, ne?“ A po každé cestě má takových vysvětlení spoustu, že hlavně musíme držet spolu, že to příště už dobře dopadne, že vyměníme tlumiče, dopumpujeme pneumatiky a ono to zase posviští, že se prostě musí nakoupit další náhradní díly, už ne opotřebované z druhé ruky a tak všelijak podobně. Taky pánovi připomínal, že i když peněz nebývalo mnoho, on pořád točil volantem.
Ale když ta poslední cesta místo v Praze skončila v Berouně, rozhodl se pán, že pohádka nepohádka, Beroun je sice krásnej, ale řidiče je potřeba vyměnit.
Škoda, že je to tak jen v pohádce…
