Díky této ohromné poctě, jeho soše před Emirates Stadium, můžeme říci, že je přítomnost Tonyho Adamse cítit při každém zápase, ať tam opravdu je osobně, nebo není. Nedávno měl ale zvláštní důvod k návratu.
Jeho dva synové Atticus, osm let, a Hector, šest let, které má z druhého manželství, prokazovali znepokojující znaky bloudění mimo rodinou loajalitu. Zkrátka ten starší deklaroval svůj zájem o Manchester United a jeho mladší bratr řekl, že fandí Manchesteru City. “Velmi mě to znepokojilo,“ řekl Adams. “Takže jsem je vzal na zápas, na dva, a nyní už jsou fanoušky Arsenalu.“
Když jsme se potkali jednoho mrazivého rána v Cotswolds, kde Adams nyní bydlí, sršel nejúspěšnější kapitán Arsenalu v historii nápady a názory. Prošel velice veřejným přechodem z klasického středního obránce s anglickým lvem na prsou v hloubavého a pozorného muže. Tato změna nastala skrze vězení a boj s alkoholismem. V šestačtyřiceti letech zůstává ale stále zapálený do hry, ve které na nejvyšší úrovni debutoval na Highbury v sedmnácti letech.
Adams je stále vázán kontraktem v Gabala FC, v klubu ázerbájdžánské Premier League, kde trénoval do roku 2011, a kde žila osmnáct měsíců i jeho rodina. Nyní je oficiálním poradcem prezidenta tohoto klubu Talea Heydarova, který rekrutuje ředitele akademií a ředitele stadionů z Evropy a snaží se tak etablovat svůj klub, také tím, že dlouhodobě plánuje stavět nové zázemí.
Je nadšený ze své dobročinné organizace Sporting Chance, díky které prošlo minulý rok rehabilitací 30 sportovců. Mezi nimi jsou i tři hráči z Ragby League, kteří v srpnu zasáhli do finále Challenge Cupu. Tento rok už to bude sedmnáct let, co Adams vyhrál svůj boj s alkoholem, a už také napsal 30 000 slov pokračování své nejlépe prodávané autobiografie z roku 1998 Addicted, jednoho z nejprodávanějších sportovních memoárů. A potom je tady Arsenal.
Když se vrátil z Azerbajdžánu, tak klubu nabídl své služby. Docela rád by pracoval kdekoliv od prvního týmu po U12ku, jak řekl, tak tam prostě nahlédnout. “Několikrát jsem se sešel s Arsene Wengerem,“ řekl Adams. “Vzal si tam Steveho Boulda a Neila Banfielda, dobře, je to jeho rozhodnutí, on je šéf. Řekl jsem vedení, jestli chtějí, abych jim poradil nebo si s nimi promluvil. Mám před stadionem sochu. A oni mi neodpověděli. Jsem s tím v pohodě. Vím, jak tato práce funguje. Myslím si, že se jedenáct let učím manažerskému řemeslu. Je to OK, je to o tom, abych si v tom našel svou roli. Přestal jsem se už o to snažit, tečka. Stejně žiju svůj život den ode dne, takže až to přijde, tak to přijde. Opatrně s tím, o co žádáte. Mám skvělou práci.“
Třebaže Adams tvrdí o stavu moderního týmu Arsenalu, jako miliony mil daleko od vyhrávání trofejí, říká to jako muž, který se může za dvě dekády pochlubit čtyřmi ligovými tituly. Jako kapitán Arsenalu, kterého se jednou pokusil získat i Alex Ferguson, je obeznámen s prodejem Robina van Persieho, kterého považuje za osobního přítele, do United.
“Myslím si, že jej měli udržet. Osmnáct měsíců do konce smlouvy mu řeknete, že tady má pětiletý kontrakt a postavím kolem tebe celý tým. Robin by zalomil rukama. Jeho plat by se tehdy zdvojnásobil. On zpochybňoval ambice týmu a stále se vyptával, klub nepřestával prodávat hráče.“
“V roce 1991 za mnou přišel Bryan Robson na reprezentačním srazu a řekl: 90 000 liber ročně a pojď do United. Říkám mu, že jsem chlápek z Londýna. Jsem šťastný. Odmítl jsem navýšení platu o 15 litrů, což bylo v té době absolutní jmění. V roce 1996 to Alex Ferguson zkoušel znovu.“
“V roce 1996 jsem vystřízlivěl. Měl sem setkání s Davidem Deinem a Kenem Friarem a říkám, o co se v Arsenalu snažíme? Oni řekli, že jdeme do toho. Danny Fiszman investoval do klubu 50 milionů. Koupili jsme Davida Platta, Dennise Bergkampa a potom přišel Arsene Wenger a s ním hráči z Francie. Já jsem dostal svůj nejlepší kontrakt v životě. Posunul jsem se z tří set tisíc na rovný milion. Říkal jsem si, ó můj bože. Zůstanu tady. Pokusíme se vyhrát ligu.“
“V Arsenalu není malá výplatní páska. Je to 143 milionů. Myslím si, že by to měli restrukturalizovat. Dát o mnohem více peněz důležitým hráčům a nedávat průměrným hráčům 50 tisíc týdně. Měli by dát peníze těm čtyřem, pěti nejlepším. Pokud by to tak udělali, tak jsem přesvědčený, že by byl ještě nyní Robin hráčem Arsenalu.“
“Mám rád standardy Arsenalu. Nikdo není více, než klub. Stoprocentně s tím souhlasím, ale toto není ten případ. I když se vrátíme zpět k Ashley Coleovi nebo Solu Campbelovi, tito hráči odešli příliš brzy. Byli to také Samir Nasri, Cesc Fabregas, Alex Song, dokonce i Marc Overmars a Emmanuel Petit. Myslím si, že ti mohli zůstat ještě dva, tři roky. S výjimkou Sola Campbela se všichni rozhodli pro peníze. To je v pořádku, rozumím nutnosti platit účty.“
“U Robina to není ani fotbalové, ani finanční rozhodnutí. Získal by ty peníze za něj zpět. Pokud se tým nedostane do Champions League, tak přijde o 25 milionů liber. Dejte to Robinovi. A manažer si vyplácí také pěkné peníze, což vadí fanouškům taky. Ivan Gazidis bere hodně peněz, Arsene Wenger taky hodně peněz. Fanoušci se chodí dívat na hráče a říkají: počkejte minutku, dejte své peníze jemu.“
“Vidím oba způsoby. Rozumím jádru hodnot Arsenalu. Prostě si myslím, že existuje způsob, jak udržet své dobré hráče a bojovat o ligový titul.“
Bylo by chybou charakterizovat Adamse tak, že pohrdá Wengerem. Rozplývá se nad psychologickou znalostí jeho bývalého manažera a nad vlivem, jaký měl na jeho kariéru. Vyzdvihuje, že Wenger stále vede každý den tréninky. “Všichni máme své silné a slabé stránky. Arsene mi to řekl před patnácti lety.“
Nemyslí si, že příští manažer Arsenalu, až přijde ta doba, bude zodpovědná za tolik co Wenger. “On tak nějak dělá vše. Myslím si, že jeho nástupce bude prostě hlavní trenér.“
Po nedělní porážce s Manchesterem City a katastrofální červené kartě Laurenta Koscielnyho po devíti minutách hry je zajímavé poslouchat Adamse mluvit o současné obraně. Zítra se tým na Stamford Bridge utká s Chelsea, jejíž obrana nyní vypadá křehce, což je ale stejně tak případ obranné čtveřice Arsenalu, která je náchylná k inkasovaným brankám.
“Nesouhlasím se způsobem, jak se rotují střední obránci. Je to oblast, se kterou musíte být plně obeznámeni. To je můj argument, který bych proti němu měl. Jeho obránci jsou příliš ofenzivní. Je v pořádku mít někoho na střední záloze, kdo dokáže hrát také středního obránce. Arsenal byl poražen AC Milánem právě těmito prostory. Pokud by tam byl Patrick Vieira nebo Manu Petit, ti by šli níže a hráli na středu obrany, je to jiné.“
“Tato hra je o hráčích a Arsenal hráče nemá. Líbil by se mi Vincent Kompany. Myslím si, že ten je výjimečný hráč. Minulý rok byl nejlepším obráncem v lize, a mimo něj jsou skvělí také Rio Ferdinand a Nemanja Vidic. Jsem také velkým fanouškem Johnyho Evanse.“
“Řekl bych, že rok co rok vyhrává ligu tým s nejlepší obranou. Musíte mít neprostupnou obranu, a minulý rok byl nejlepší Manchester City s Vincentem. V průběhu sezóny měli nějaké problémy, ale také Pablo Zabaleta měl dobrou sezónu. Zlepšil se Gaël Clichy. Všichni se náhle zlepšují.“
“Snad dá Arsene Steve Bouldovi přístup k obraně, protože on ví, co s ní. Hrál se mnou pod Georgem Grahamem. Nevidím důvod, proč by Steve, pokud dostane prostor a čas, neměl obranu výrazně zlepšit. Jen mi dělá starosti to, jak Arsene obránce rotuje.“
“Jeden týden jsem hrál po boku Steveho a potom s Martinem Keownem. Vypořádal jsem se s tím, ale je to jiné. Per Mertesacker je zónový obránce a Koscielny spíše osobně obsazuje hráče. Dělají odlišné věci. Před nimi se Mikel Arteta snaží o to nejlepší, ale v jeho mysli není defenzivní hráč.“
Jaký by byl odkaz Arsene Wengera, pokud by u týmu skončil bez dalších úspěchů? “Arsene udělá to, co chce on. Hrál jsem pod ním šest let, a několikrát jsem se s ním potom setkal. Čím déle jej znám, tím jej znám méně. Nemám vůbec ponětí, jak ten chlap přemýšlí. Je to složitý muž na pochopení.“
Adams soucítí s výzvami, kterým Arsenal v novém rozpoložení anglického fotbalu čelí, ale předvídá problémy. “Vedení se stará o zisk a dostává se to do fáze, kdy fanoušci nevidí žádné trofeje. Je zde vyváženost, je to složité, neberte mě špatně. Ale oni se o to musí pokusit. Práce vedení, vlastníků a Arsene Wengera je taková, aby to strukturalizovali tak, aby se udrželi nejlepší hráči, kteří budou mít dobré platy a půjdou po trofejích. Protože momentálně jsou miliony mil daleko.“
Můj další život
“Lyžuji. Já, má žena a děti jezdíme do Val d’Isére. Oni jsou všichni lepší lyžaři než já. Mám anglicky mluvícího instruktora lyžování. Dáme si horkou čokoládu a něco na oběd a jedeme dolů. Je to takové klidné. S tchýní jsem byl na Kiss me Kate. Příští týden se chystám na film Les Miserables. Chodím na procházku se psem, a to je tak asi vše.“
Hansen nikdy nedal svou hlavu na špalek. Nerespektuji jej
Jeho kariéra trenéra nezačala tak jako jeho kariéra hráčská, ale Tony Adams tvrdí, že kromě příležitostné účasti v Goals of Sunday, by nikdy nemohl pracovat jako televizní odborník.
Adams, kterému je nyní 46 let, byl mezi lety 2003 a 2004 manažerem Wycombu Wanderers. V roce 2008 převzal po Harry Redknappovi Portsmouth, odkud byl vyhozen po dvou vítězstvích v šestnácti zápasech Premier League. Nyní je poradcem prezidenta ázerbájdžánského klubu Gabala FC, kde předtím také trénoval. Snaží se zde založit infrastrukturu klubu.
“Když jsem ukončil kariéru, tak jsem měl stále za zády svého otce, který tvrdil: Není to tak snadné, toto nemůžeš dělat, získej pořádnou práci. Nemůžeš být jako Gary Neville nebo Alan Hansen. Nemůžeš být žurnalista. Vyjížděj do práce v pět ráno a vracej se domů o půlnoci.“
“Cítil jsem, že to byli peníze ze staré známosti. Byl jsem hráč, který vždy dával před lidmi svou hlavu na špalek a celou svou kariéru jsem byl zvyklý dávat do všeho sto procent. Nyní mi to připadalo příliš snadné.“
Mezi těmito zaměstnáními Adams pracoval jako trenér ve Feyenoordu a Utrechtu, a je přítelem Wima Jansena, bývalého technického ředitele Feyenoordu a holandského reprezentanta. Opustil Gabalu, která byla založena teprve v roce 2005, ze šestého místa v tabulce ázerbájdžánské Premier League z důvodu, že by se spíše hodil pro práci na rozvoj klubu jako celku.
“Jednou večer jsem viděl Alana Hansena v Match of the Day a dělal něco o mladé defenzivě Aston Villy. Je to irelevantní. Řekne si, založím to na jejich věku. Zvedl sem nad hlavu pohár s Arsenalem, když mi bylo jednadvacet let. Když je vám jednadvacet a jste dostatečně dobrý, tak co na tom záleží. Prostě si vybral téma věk. Příští týden to bude další téma – příliš starý, nebo leváci. Pokud jste ale kouč, jako třeba Paul Lambert, a doopravdy pracujete s těmito hráči, tak máte takové, kteří jsou třeba nemocní, zranění, nebo se jim nedaří. Je mnoho faktorů k porovnání. Lidé, kteří to nezažili, ti nemají můj respekt.“
“Nerespektuji Alana, protože on nikdy nepoložil svou hlavu na špalek. Pokud bych se já na začátku stal televizním odborníkem, to by ode mě bylo velmi pokrytecké.“
Jako manažer by Adams chtěl práci, kde by měl šanci vyhrávat trofeje. “Ve všech klubech jsem měl vždy omezené zdroje. V Portsmouthu jsme jednu dobu měli hodně peněz a mohli jsme přivést dobré hráče. Opravdu jsem si užíval, že jsem mohl být součástí týmu při zisku FA Cupu v roce 2008. Nikdy jsem nechtěl zůstat v nějaké divizi. Cítím to jinak.“
/Independent.co.uk/
Autor se předem omlouvá za případné drobné nesrovnalosti v textu. Nejsem rodilý mluvčí a někdy se mi opravdu nedařilo odhadnout, jak to ten Tony přesně myslí. 🙂
