„Vede si extrémně dobře.“ Rozplýval se Thierry Henry. „Vstřelí branky, ale je to jeho všestranná hra, čím jsem tak okouzlen. To je k nezaplacení. Jako fanoušek čekáte na hráče, jako je on. Konečně jednoho takového máme.“
Netrvalo dlouho a Alexis zdůvodnil všechnen humbuk okolo jeho přestupu. Přijal míč na pravé straně pokutového území poté, co si jej vyměnili mezi sebou Mesut Ozil a Jack Wilshere, podíval se a s klidem zametl míč přízemní střelou za záda Tolga Zengina.
Tento vítězný gól proti Besiktasi minulý srpen byl jeho první klubový zářez a možná i jeho zatím nejdůležitější, protože zajistil Arsenalu postup do základní skupiny LM již po 17. v řadě.
Od té doby se již nedíval zpět. Jeho první ligová branka přišla o čtyři dny později v Leicesteru a důrazně se uvedl do anglického fotbalu ve svém následujícím vystoupení – akrobaticky volejem překonal Joe Harta při remíze Arsenalu 2-2 doma na Emirates Stadium s týmem Manchesteru City.
Branky dále přicházely, třebaže v novém roce již ne tak často. I přesto jeho přesně zakroucené střely, precizní přímé kopy, hromové dalekonosné střely nebo slalomová sóla předváděl tento virtuoz nadále během celé své úvodní sezóny na severu Londýna.
Trenér City Manuel Pelegrini vyzdvihl Alexise jako ‚nejlepšího hráče v Anglii‘ krátce předtím, že tento útočník pomohl v lednu vyhrát Arsenalu na Etihad Stadium, zatímco Arséne Wenger byl potěšen tím, s jakou rychlostí si 26-ti letý hráč v Anglii zvykl a zařadil se do kádru Arsenalu.
Od Henryho přišlo další uznání. Nejlepší střelec Arsenalu všech dob popsal Chilana jako hráče ‚s kterým bychom měli být všichni šťastní‘. Alexis je první hráč od doby právě Henryho, který vstřelil ve své úvodní sezóně za Arsenal 20 branek.
Způsob, jakým hbitě odsunul míč od Kolo Toureho a poté namířil prudkou střelu do horní části branky při působivém vítězství 4-1 na Liverpoolem, je skvělým příkladem rovnováhy, dotyku s míčem a výbušného zakončení, vlastností, které Alexis má.
Fanoušci Arsenalu si jej brzy zamilovali a zvolili ho za hráče měsíce třikrát po sobě od září do listopadu. Přišli s oslavným chorálem ‚Alexis Sanchez baby‘ na motiv hitu od Human League – ‚Don’t you want me‘.
On sám je potěšen se začátkem svého života v Londýně, když pomohl Arsenalu vyhrát Community Shield při svém debutu. Nyní zaměřil svůj zrak na získání dalších úspěchů.
Alexi, jak bys shrnul svou první sezónu v Anglii?
Dobře jsem se zadaptoval na zemi a ligu, ale samozřejmě se musím stále učit. Chci rozšířit mé znalosti celkově o anglickém fotbale a o klubech a zvlášť o mých spoluhráčích, ale celkově tuhle ligu miluju. Nakonec, fotbal vymysleli právě tady, ne? Žiji tam, kde vynalezli fotbal. To mě dělá šťastným.
Jak lehké bylo si zvyknout jak v Arsenalu, tak v Londýně?
Nebylo to moc lehké, ale zatím bylo mé setrvání zde velmi pozitivní. Moc se mi líbí město a v klubu se cítím opravdu pohodlně. Fanoušci jsou velmi veselí a živí, což je velmi příjemná věc a mí spoluhráči jsou také velmi milí. Mým cílem je nyní vyzdvihnout Arsenal tak vysoko, jak je to možné.
Které stránky tvé hry a tvého charakteru ti pomohly rychle se usadit?
Od doby, kdy jsem začal sledovat Premier League. mi anglický fotbal připadal velmi atraktivní. Doufám, že se budu nadále učit od svých spoluhráčů a budu se každý den zlepšovat. Proto jsem tady.
Pojďme zpátky na začátek. Pamatuješ si, kdy ses začal zajímat o fotbal jako dítě vyrůstající na severu Chile?
Vždycky jsem měl rád fotbal. Už od doby, kdy jsem byl dítě. Vzpomínám si, že jsem matce říkal, že už jsem zpět ze školy, i když jsme měli ještě vyučování, jen proto abych mohl místo toho hrát fotbal. Nevadilo mi hrát v botách do školy. Prostě jsem chtěl hrát. Fotbal mi pomohl zapomenout na mé trable a starosti. Nemohl jsem být bez míče u nohy.
Nenapovídaly obnošené boty a prázdné sešity, že si tam nebyl?
Navzdory mým ošoupaným botám a špinavým kalhotám jsem vždycky řekl, že jsem ve škole byl. Na druhou stranu, když se mě vyptávali na mé zničené oblečení, řekl jsem, že jsem spadl. Vždycky jsem si našel dobrou výmluvu, abych mohl hrát fotbal.
Jaký byl život v Tocopilla?
Jako dítě jsem musel každý den chodit do školy. Potom jsem šel do obchodu pro nějaké ovoce nebo kousek chleba předtím, než jsem šel hrát fotbal. Fotbal je v Tocopilla velmi populární. Někdy jsem hrál, někdy jsem byl připravený se připojit, kdyby chyběl hráč. Byl jsem šťastný, že jsem šel do hry i přesto, že jsem měl školní uniformu.
Netrvalo dlouho a při těchto zápasech se na tebe dívali skauti…
To je pravda, ačkoli jsem byl nejmladší ze všech. Bylo mi asi 13, zatímco většina těch, co hrála tyhle zápasy, měla 25 nebo 26 let. Naučil jsem se vypořádat se s údery a souboji.
Které hráče si měl v té době za idoly?
Neměl jsem žádný konkrétní idol, protože jsem moc nesledoval televizi, ale obdivoval jsem chilské hráče, kteří byli v té době úspěšní, hráče jako Marcelo Salas a Ivan Zamorano. Má matka je můj největší idol.
Můžeš nám říct příběh o starostovi a tvých botách?
Byl čas, kdy jsem neměl žádné boty na fotbal, protože matka neměla peníze na to, aby mi nějaké koupila. Doma jsem prosil o nové, ale naneštěstí matka za ně nemohla zaplatit. V tu dobu jsem byl nejdůležitějším hráčem Arauca, byl to obecní fotbalový tým. Moje máti šla na radnici, aby se zeptala starosty na nějaký příspěvek, abych si mohl koupit nový pár bot. Nevěděl jsem, co udělala, dokud jednou v 10 večer nezastavila dodávka před naším domem s novým párem bot pro mě. Rovnou jsem si je nasadil a začal hrát na ulici. Byl jsem opravdu šťastný.
Věnoval si první branku v nových botách právě jí?
Ano, ale během prvních několika zápasů jsem se soustředil spíše na ty boty než na hru.
Jak velká výzva byla přestěhovat se do Evropy v tak mladém věku?
Přizpůsobím se dobře na cokoliv, dokud hraji fotbal. Fotbal je má vášeň a budu šťastný tak dlouho, dokud se budu moct honit za míčem.
Jak se liší PL od toho, na co jsi byl zvyklý v Barceloně?
Tady v Premier League vás může porazit 3-0 tým, který je těsně na konci tabulky. V anglickém fotbale to není neobvyklé a je to i důvod, proč můžou být jakékoliv odhady před zápasem ošidné. Bez ohledu na to, jak dobrý nebo špatný tým proti vám hraje, můžete cítit obrovský dav a tlak všude, kam pojedete. To mám opravdu rád.
Myslíš si, že je lehčí vyhrát zápas v La Lize?
To záleží. Když jsem hrál za Barcelonu, věděl jsem, že některé domácí zápasy budou lehčí, protože tým měl hromadu sebevědomí. To pomohlo hráčům Barcelony vyhrát zápasy. Nicméně tato sebedůvěra nemusí stačit, když jde o Premier League. Váš protivník bude běhat a bojovat donekonečna, bez ohledu na vaše sebevědomí.
Je vysoké tempo nejpřekvapivější stránka hraní v PL?
Vskutku. Každý tým je opravdu silný. Například nemůžete brát jako jistotu žádný domácí zápas. Každý tým může dát branku v posledních minutách a to se mi líbí. Arsenal opět letos zaujal v FA Cupu, nezapomenutelně vyhrát na své cestě do Wembley na Old Trafford.
Jak ses cítil po vítězství nad ManU na jejich stadionu?
Velmi unavený! Byl to opravdu fyzicky náročný zápas, od vápna k vápnu. Dorazil jsem domů šťastný a zároveň vyčerpaný. Tým začal ten zápas s výborným přístupem a ryzím duchem, aby vyhrál od první minuty. Nikdy nesklopíme hlavu před top kluby jako je Manchester United a tento přístup nám přinesl vítězství.
Vítězství na Old Trafford nebylo prvním, kdy tým předvedl konkurenceschopný a pracovitý výkon v zápase…
To je pravda. Takto jsme také hráli venku proti Manchesteru City. Ten den jsme ukázali skvělou vítěznou mentalitu. Vždycky tvrdím, že mentalita je klíčový aspekt v prostředí fotbalu. Pokud jde hráč na hřiště se správným způsobem myšlení, předvede dobrý výkon.
Jaký je týmový duch v Arsenalu? Jak cítíš, že si zapadl?
Jsem veselý chlapík, který si popovídá s každým. Mým cílem je se zlepšovat v každém tréninku. Tak moc miluju hru s míčem, že někdy mi řeknou, abych si odpočinul a nechal jej trochu! Chci pro Arsenal vyhrát trofeje. Máme na to správný tým a správné hráče. Máme vše na to, abychom sbírali úspěchy.
Jak pozitivní je nyní prostředí v týmu?
Řekl bych velmi pozitivní, nejen pouze mezi hráči, ale řekl bych, že se rozšířil i mezi zaměstnance. Všichni v klubu jsou pořád pozitivní a to je pro nás pro hráče skvělá věc.
Který z tvých spoluhráčů tě od tvého příchodu nejvíce zaujal?
Když jsem přišel do klubu, neznal jsem hráče tak dobře, ale byl jsem opravdu překvapený kvalitou všech. Neříkám to jen proto, že je to má povinnost jako hráče týmu. Každý fotbalista v Arsenalu má úžasné kvality. To, že jsem součástí takového týmu, mě dělá velmi hrdým a budu se snažit zde vyhrát trofeje.
Vypadá to, že si velmi rozumíte se Santi Cazorlou. Co nám o něm můžeš říct?
Santi Cazorla je úžasný hráč. Nikdy nevíte, zde míč kopne pravou nebo levou nohou. Mimo to se pohybuje krátkými, ale rychlými kroky, což je také nevšední charakteristika. I přestože jsem znal jeho kvality, hraní vedle něj mě dělá velmi šťastným.
Nakonec, překonal jsi nedávno hranici 20 branek za sezónu. Který byl zatím tvůj oblíbený?
Opravdu se mi líbí přímý kop proti Southamptonu v Capital One Cupu. Bylo to během jednoho z mých prvních zápasů za klub, měli jsme přímý kop přibližně 22 metrů od brány a podařilo se mi skórovat. Křičel jsem radostí, když jsem viděl, že míč rozvlnil síť.
/arsenal.com/
