Vítejte v akademii Arsenalu

Snili jste někdy o tom, nahlédnout do akademie Arsenalu? Novináři Dailymail se to podařilo. Těsně před vánoci navštívil tréninkové centrum a o své zážitky se podělil i se čtenáři. Z jeho vyprávění poznáte, jak to vlastně v práci s mládeží v Arsenalu chodí. Pohodlně se usaďte, začínáme…

“Toto je vaše největší šance, jak se stát elitním hráčem a získat nějaké vzdělání zatímco trénujete. Odměna je obrovská, ale musíte si ji zasloužit. Dejte 100 procent do všeho, co děláte a nakonec se dočkáte úspěchu.“

Citát z uvítací brožury akademie Arsenalu, kterou obdrží každý mladý hráč přicházející do Arsenalu.   

Mechanická brána se hlasitě otvírá a vyrušuje kachny v okrasném jezírku, v okamžiku, kdy Dennis Rockall vjíždí bílým minibusem po štěrkové cestě.

Je úplně stejný jako stovky dalších autobusů, dopravujících spící lidi do práce. Z tohoto ovšem vystoupili pasažéři v mikinách, v džínech a vlněných čepicích, kterým se v tak mrazivém počasí kouří od úst.  Právě se ocitáte mezi nejcennějšími teenagery světového fotbalu.

Jsou to mladíci akademie Arsenalu. Jedné z nejlépe produkujících fotbalových škol v Evropě, produkující příval mladých hráčů pro první tým Arsena Wengera. Držitelé FA Youth Cupu a vítězové národní ligy akademií. Někteří z nich dokonce už byli v sestavě pro Carling Cup. Něco musejí dělat správně, ale na euforii není čas, čeká nás první těžký úkol tohoto týdne.

“Tři z deseti za snahu.“ To je kruté hodnocení. Šestnáct mladíků zírá na zem, jejich pohled uhýbá pryč. Někteří své tváře schovávají a řehtají se. “Pojďte, vstávejte, znovu.“ Šourají se do formace a snaží se pobrat trochu kuráže.

Hluboce se nadechnout: “Jingle bells, jingle bells, jingle all the way“

Mladíci nacvičují na vánoční oběd, který se koná ve čtvrtek, a na který vedení Arsenalu nařizuje tradiční zpěv pro první tým. Normálně je toto čtyřicetiminutová vyučovací hodina, ale škola končí a hráče čekají svátky.   

A loni přišli na pomoc také Aaron Ramsey a Cesc Fabregas. Mladíci nevypadají příliš přesvědčivě, když opouštějí studijní blok a jdou do šatny. Jsou předurčeni pro kariéru profesionálního fotbalisty, ne pro zpěv.

Dlouhá dvoupatrová budova je efektivně rozdělena přesně napůl. Vpravo je domov prvního týmu, vlevo akademie. Společné prostory jako tělocvična, bazén a jídelna jsou uprostřed a kanceláře Arsena Wengera a ředitele Akademie Liama Bradyho jsou na konci každého bloku.

Oba dva týmy vcházejí různými dveřmi. Hrdé místo na recepci akademie patří loňským vítězům Youth Cupu, ale je zde také stará týmová fotografie, na které je zobrazen Ashley Cole a obrázky Tonyho Adamse a Raye Parloura, všech domácích hrdinů.

Blíže šatně jsou fotografie těch, kteří prošli z mládežnických týmů do áčka, nedávno Nicklas Bendtner, Jack Wilshere a Kieran Gibbs.

Wengerův první tým trénuje schovaný za živým plotem. U18ka Steva Boulda trénuje v opačném rohu široce rozlehlých hracích ploch, vystaveni ledovému větru. Někde uprostřed pracuje Neil Banfield s rezervou.

“První tým je neustále schovaný,“ vysvětluje Bould. “Nevidíte je a to vás trochu povzbudí. Na parkovišti prvního týmu můžete vidět zaparkovaná auta. Někdy nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale je to něco, o co usilujete.“

Občas se zde mihnou hráči seniorského týmu. Mikael Silvestre přiběhne bosý ke hráčům rezervy, sebere dvě bandasky s pitím a beze slova odejde, nebo sem se zářivým úsměvem vpadne Eduardo.  

Na tabulkách na zdi jsou výstrahy, aby se v šatnách nežvýkalo, zákaz mobilních telefonů a zákaz potřásání si rukou. Zákaz potřesení rukou je opatřením proti prasečí chřipce. Od návštěv se požaduje, aby si nazuly umělohmotné návleky, i toto je součástí Wengerova požadavku na čistotu. Nikdo o tomto nápadu akademie nepochybuje, ale Wenger sleduje vývoj své budoucí generace z uctivé vzdálenosti.   

Na začátku sezóny se ujme nových hráčů, řekne jim, co to znamená hrát za Arsenal, ale může se klidně objevit i v průběhu tréninku. Sleduje co možná nejvíce zápasů rezervy a youth týmu a požaduje od Boulda a Banfielda pravidelně nové informace.

“Cítíte, jak se hráči změní, když se Arsene objeví. Pokud manažer potřebuje vědět, jak si hráč vede v tréninku, tak se zeptá mě nebo Neila a my mu řekneme: Podívej se na něj, vede si dobře.“

Bould silně směřuje svůj trénink směrem k technice.  V pondělí jeho hráči pracují s míčem po celou dobu tréninku, včetně rozcvičky. V úterý nemají míč u nohy pouze 20 minut a to při rychlostních a mobilizačních cvičeních.

Tréninková hřiště jsou v bezvadném stavu. Arsenal se snaží zajistit každému mladému hráči, značnými dlouhodobými výdaji, co největší možnost maximalizovat jeho talent.

Rockall, kustod akademie, je v tréninkovém centru už od sedmi hodin, aby vše pečlivě připravil.

Mladší hráči musí pro svou výstroj hrábnout do beden, ale když se dostanou do šatny rezervy, tak dorazí a najdou věci pěkně urovnané na svém místě.

Rockall má ještě jednu povinnost. Dělá řidiče autobusu. Posbírá neřidiče ze stanice metra a odveze je do tréninkového centra v Hertfordshire.

Neexistují zde žádní služebníčci jako za starých časů. Mladí hráči nemusejí čistit kopačky hráčům prvního týmu. Částečně je to taky z toho důvodu, že mají hráči kopačky volně dostupné a pokud někdo nutně potřebuje, prostě si otevře novou krabici. A už vůbec ve svém volném čase nemusejí třeba malovat na stadionu. 

“Není to jako za nás,“ řekl Bould. “My jsme si vlastně pouze občas zahráli fotbal a většinu času jsme trávili pracemi na stadionu. Oni moc práce nemají. Snažíme se produkovat fotbalisty, takže potřebujeme, aby trénovali. Není to snadné, ale určitě je vybavíme k tomu, aby se stali fotbalisty.“

“ Nemůžete se nechat unést a myslet si, jak je život snadný, bez toho, aniž byste usilovně pracovali. Ti, kteří si to rychle uvědomí, většinou pokračují a jsou dobří. Skvělí hráči, s kterými jsem hrál, Bergkamp a podobní, to byly skvělé osobnosti.“

“Zapomínáme, že skvělí hráči mají silný charakter. Když nastala těžká situace, byli to oni, kdo povstali. Nezáleží na tom, jaké triky s míčem umíte, opravdu záleží na charakteru.“

Pokud se podíváme do minulosti, tak se hráči starávali o své boty sami a hráči, kteří byli v týmu první rok, měli své úkoly. Tři z nich hustili a nosili míče, další tři nosili panáky na hřiště, dva byli zodpovědní za kužely a dva nosili vodu.  

Ze šatny přejdou hráči do místnosti, kde si hráči obují kopačky a obléknou bundy a čepice. Je to prostor, kde se hráči svlékají na cestě zpět, aby se nenosilo bláto do šatny.

Po dobu své smlouvy tráví hráči tři odpoledne v týdnu studiem. S pomocí lektorů z West Herts College pracují na tom, aby získali diplom BTEC (nějaká forma vzdělání). Zahraniční hráči dochází na soukromé hodiny angličtiny do té doby, než jsou připraveni na BTEC studium. 

Hráči mají také tři kratší hodiny, ve kterých se dále připravují na ASE kvalifikaci (toto je forma sportovního vzdělání), kde se snaží naučit vše, co se týká fotbalu. Zahrnuje to i studium jejich vlastní hry za pomoci moderního analytického systému a studium hry elitních hráčů na téže pozici. 

Hráči musí také dbát na svou fyzickou kondici a musejí dodržovat programy, které jim vytvoří kondiční trenér Craig Gant. Od expertů se učí o stravování, médiích a o financích.

Dostává se jim taky trenérské kvalifikace a skládají zkoušku z pravidel hry. Dále se také učí jednoduché sportovní psychologii, jako relaxaci, představivosti a pozitivnímu myšlení.

“Snažíme se je odradit od myšlení typu: Ach ne, prohráváme 0:2 v poločase,“ vysvětluje Shirley Askew, člověk, který dohlíží na vzdělávání. “Raději slýcháváme: Pojďme, dáme rychle góla a jsme zpět v zápase.“

Musí to být působivé. Před pohárovým zápasem s Crewe zakončuje Bould trénink soutěží ve střelbě. Ti co prohrají, dostávají trest, musí posbírat tréninkové pomůcky a donést je zpět do kabin. Jeden z nich říká: “Ty jsi nedal a teď to musíme odnášet.“ Na to ten druhý: “Já jsem trefil tyčku, to byla smůla.“ Jeho parťák ale nemá slitování: “No ale nedal jsi.“

O všech těchto slovech Bould říká: “Smůla? Nezáleží na štěstí. Nic není ponecháno náhodě. Wenger je pečlivý a všechno vidí.“


/www.dailymail.co.uk/