Tento blog píši z toho důvodu, aby se ti z Vás, kteří si pohrávají s myšlenkou navštívit náš svatostánek, nerozhodli udělat stejnou chybu, které jsem se dopustil já sám.
Únor 2010
Můj příběh začíná v únoru tohoto roku, kdy jsem se s mým spolubydlícím na VŠ rozhodli, že vycestujeme do Skotska na sběr malin. Po několika dnech dopisování s člověkem, který nám tuto brigádu ve Skotsku zajišťoval, jsme se domluvili na konkrétním datu nástupu na brigádu a jejím ukončení. V té chvíli mě poprvé napadla myšlenka, kdy zhruba bude začínat nový ročník Premier League? Popřípadě, stihl bych zahajovací zápas na Emirates?
Červen 2010
Zhruba na konci června při losování nového ročníku PL jsem se dozvěděl, že 21. srpna se bude hrát zápas Arsenal – Blackpool. Tehdy jsem si říkal: „ tak to je úžasné, skončí mi brigáda ve Skotsku a za peníze, které si tam vydělám, pojedu na nejkrásnější místo na celém světě – na Emirates Stadium“. Byl jsem radostí bez sebe.
Červenec 2010
Na začátku července jsme přicestovali do Skotska s ideou dosažení velkého zisku (po první výplatě jsme od této ideje ovšem všichni opustili). Někteří to po několika dnech chtěli zabalit s tím, že ty samé peníze si vydělají i v ČR a za tu dřinu jim to nestojí. Já jsem ovšem měl jednu neskonalou výhodu oproti všem – a to vidina, že za pouhý měsíc budu stát na Emirates a budu fandit z plných plic, zpívat Elvise a splní se mi tím můj sen. Pánovééé, já mohl sbírat ty odporné červené nesmysly celý den, ale stačilo si vzpomenout, že za pouhý měsíc uvidím Arsenal v akci a to mi dodávalo neskutečnou sílu a vůli všechno překonat.
Zhruba na konci července jsem se začal zajímat na internetu o lístky na tento zápas (bohužel jsem nevěděl, že už je nejspíš pozdě). Začal jsem nejprve na oficiálních stránkách Arsenalu, kde psali, že lístky jsou již vyprodané, z čehož jsem byl nejprve hodně špatný. Potom jsem narazil na stránky www.onlineticketexpress.com, kde zaručovali dodání lístků před zápasem. Byly sice hrozně předražené, ale říkal jsem si, že za ten zážitek mi to stojí a tak jsem se nebál utratit skoro dvoutýdenní výplatu a vyplázl jsem za jeden lístek 180 Euro (cca. 4500Kč). Napsal jsem jim vše, adresu na kterou lístky mají dojít, dokonce jsem požadoval, že lístky mají dojít max. do 18. srpna, protože následujícího dne jsme odlétali do Londýna. Peníze si strhli z účtu, tak jsem vše považoval za vyřízené a mohl se tak těšit, že můj sen se stane skutečností.
Poté to šlo jak po másle, objednání letenek do Londýna, potom zpět do ČR, ubytování v Londýně (našel jsem skvělé ubytování asi 200 m od Emirates, cena 16 liber / noc http://www.arsenaltavern.com/, vřele doporučuji).
Srpen 2010
Jak šel den za dnem, začínal jsem být stále více nervóznější. Zhruba v polovině srpna má trpělivost vypršela a já se snažil přes email a potom přes jejich zákaznickou linku spojit s někým kdo by mi napsal, v jakém stádiu se ty lístky nacházejí. Poté co mi nikdo neodepsal, jsem začal tušit, že je něco v nepořádku. Ovšem jak se říká, naděje umírá poslední, tak jsem každý den chodil kontrolovat poštu, zda mi nepřišla nějaká obálka. Do konce našeho pobytu zbýval poslední den a já si stále více začal uvědomovat, že jsem naletěl nějakým podvodníkům a můj sen se změnil spíše v utopii. Spása z nebes ani poslední den nepřišla a tak jsem si začal balit kufry směr Londýn.
Po přespání na letišti v Edinburghu jsme časně ráno přicestovali do Londýna a nabrali směr Arsenal Station. Po ubytování v Arsenal Tavern jsme nemohli jít nikam jinam než na Emirates konkrétně k Box Office kde i přes to všechno co se mi přihodilo jsem byl ochotný zaplatit za lístky dalších 50 – 70 liber. Stálo tam přede mnou pár lidí, kteří mi dávali alespoň nějakou šanci, že nějaké lístky stále zůstaly v prodeji. Když jsem se dostal k pokladně a s obličejem zbídačeného psa jsem se zeptal, zda jsou ještě lístky na zápas s Blackpoolem v prodeji. Na což ta velmi sympatická paní řekla „ Unfortunately, sorry“, tak zněl ortel. V té chvíli mi bylo do breku, ovšem nejtěžší okamžik měl teprve přijít. Další den (den zápasu) byl pro mě ještě daleko těžší a to když jsme vyráželi do centra Londýna. Věděl jsem, že nemůžu být blízko stadionu, protože by mi puklo bolestí srdce, tak jsem se vydal s přítelkyní do centra Londýna. V metru vidět všechny ty fanoušky směřující na zápas bylo něco nepředstavitelného, vidina toho, že jste tak blízko svému snu a nemůžete ho realizovat, byla hrozná.
Na zápas jsem se tedy opravdu nedostal, v hostelu mi jeden příjemný chlapík fandící Newcastlu řekl, že jsme vyhráli 6:1, tak mi to bylo o to víc líto, že jsem se toho zápasu nemohl zúčastnit. Dalším den mi nebylo o nic líp, zašel jsem si tak alespoň do Armoury a tam jsi koupil venkovní dres s číslem 10 RvP, abych si trochu spravil náladu před odletem.
Prosinec 2010
Cílem tohoto blogu nebylo poukázat na moji blbost, ale chtěl jsem upozornit Vás všechny, kteří se chystáte podniknout cestu za svým milovaným klubem, abyste si dávali pozor na různé firmy nabízející lístky na jakékoliv zápasy, koncerty apod. akce. Cestu si radši pořádně naplánujte a využijte služeb SC, které jsou spolehlivé, abyste nedopadli jako já zhruba před půl rokem.
P.S.: Chtěl bych ještě tímto poděkovat mé přítelkyni za trpělivost a toleranci, kterou se mnou měla při shánění lístků 🙂
Autor : Kulin vs.
