Abychom dostáli jisté vyváženosti, rozhodl jsem se vydat názor i ze druhé strany barikády, tentokrát názor BKGoonera. Zároveň ale upozorňuji, že toto vyjádření je, co se fanouškovských a otisknutých týče, to poslední. Řečeno už toho bylo ze všech stran mnoho a mnoho.
Nyní už samotný „blog“ BKGoonera:
Zdravím,
Pokud stejně jako já máte rádi Thierryho Henryho, poslední dva dny pro vás musely být stejně jako pro mě hodně těžké. Tolik negativních slov, jaká se snesla na hlavu hráče, který je nezpochybnitelnou a nesmrtelnou legendou klubu, který všichni milujeme, se jen těžko snáší. Stejně jako u mě musela i u vás proběhnout menší „krize víry“. Přece jen Thierry Henry to je modla, idol, úžasný hráč, všichni máme v paměti jeho krásné góly, které dal za Arsenal. Jen těžko se věří, že někdo jako on by mohl udělat něco takového. Jestli jsem si něco během posledních dvou dní uvědomil, tak je to fakt, že Henry není bůh, je to prostě jenom člověk.
To co se stalo, je jasné a neoddiskutovatelné. Thierry Henry zahrál v nastaveném čase zápasu s Irskem rukou, následně přihrál na Gallase, který svým gólem rozhodl o postupu Francouzů na mistrovství světa. Po zápase tento fakt přiznal a následně se na jeho hlavu sesypala drtivá kritika. Zkusme se nad tím trochu zamyslet z jeho pohledu. Nemyslím si, že by se jednalo o nějaký promyšlený krok. Prostě chtěl míč udržet za každou cenu ve hřišti a instinktivně zahrál rukou. Podle mého názoru musel být sám překvapen, když rozhodčí gól uznal. Právě rozhodčí podle mě nese hlavní díl viny. I kouč Irska Trapattoni správně poznamenal, že rozhodčí zdaleka neudělal vše, co mohl. Když mu hráči Irska sdělili, že Henry zahrál rukou, neporadil se s asistentem ani se nezeptal samotného hráče. Je možné, že kdyby se rozhodčí Henryho přímo zeptal, jestli hrál rukou, že by se mu sám přiznal. Rozhodčí ale neudělal nic a gól uznal.
Ozývají se hlasy, které tvrdí, že kdyby byl Henry skutečný fotbalový gentleman, přiznal by se sám hned na místě. Ukažte mi hráče, který by to v takové situaci udělal? Být situace naopak a rukou by zahrál Keane, myslíte, že by se přiznal? Podle mě ani náhodou! Henry měl aspoň tolik slušnosti, že se přiznal hned po zápase, což taky není zrovna obvyklé (stačí si vzpomenout na Maradonovu „boží ruku“). Jestli je něco opravdu nechutné a skandální, tak jsou to vzkazy, které Henrymu posílají fanoušci zejména z Irska.
Když někoho máme rádi, máme tendenci si ho idealizovat. Chápu, že pro mnohé z nás je těžké přijmout fakt, že náš idol je taky jenom člověk a chybuje, ale je to prostě tak. Nevím jak vy, ale já budu vždycky s láskou vzpomínat na jeho 226 krásných gólů za Arsenal a nic na tom nezmění fakt, že v jednom zápase zahrál rukou.
BKGooner
