I když nejsem oficálním členem redakce Gunners.cz, byl jsem požádán, abych se zapojil do projektu „Poznejte svoji redakci“. Tak tady jsem. Váš Arsene.
Než začnu s představováním svého mnohem zajimavějšího virtuálního života, tak Vám poodhalím trochu z mé reálné existence. Jmenuji se Jakub Janoštík. Jsem z města zvaného Kroměříž. Tedy jihomoravan. Svou školní docházku jsem započal na církevní školce, pokračoval přes církevní základní školu, až jsem se dostal na Arcibiskupské gymnázium nacházející se v mém rodném městě. Ke zklamání všech svých známých jsem nezačal navštěvovat kněžský seminář (nejspíš kvůli ateismu, který ve mě mé školy vypěstovali), ale započal jsem vysokoškolské studium na Masarykově univerzitě, kde studuju prvním rokem informatiku a zeměpis.
Na střední škole jsem měl tu čest poznat, spoustě z Vás známého, Foxe, který se stal mým fotbalovým guru a přivedl mě do světa kopané. Tím ovšem zasel první semínka mé inklinace k Arsenalu. Když se můj fanatismus projevil naplno, utekl Fox od Arsenalu k Chavski, a já se tak stal jediným oficiálním fanouškem v Kroměříži.
Spolu jsme také založili poloprofesionální fotbalový spolek (jsme tak dobří, že se naše jméno nesmí vyslovovat nadarmo – proto pouze anonymně K-klub), v němž jsem zaujal čestnou pozici kapitána. Nastupuji jako obránce, který čas od času nastupuje v útoku. Prostě komplexní hráč jak se patří. S klubem jsme dosáhli mnoha úspěchů jako třeba osmifinále prestižního turnaje v Počenicích, či finále v Soběsukách.
Pokud bych měl představit něco z osobního života, tak poslouchám hodně muziky. Mám nejoblíbenější seriál a film. Kdyby to nějakou fanynku (nebo fanouška C.Ronalda) zajímalo, tak jsem zadaný.
Dost ale bylo reality. Když nepočítám narození, tak je mým největším životním mezníkem rok 05/06, kdy jsem od ježíška dostal pod stromeček vysokorychlostní internet o závratné rychlosti 512kb/s. Tím se odstartovala má kariéra na Gunners.cz (bůh žehnej matymu). V tomto roce jsem pod nickem ..::Arsene_I_Breath_For_AFC::.. začal přizpívat na naše stařičké gunners. Tehdejší osazenstvo (obzvláště SAG a Seaman) nereagovali na mou přitomnost velmi dobře a odmítali se mnou komentovat. Na názor, že Henry je takovej fotbalovej bůh, že by klidně mohl zaskakovat za Sola v obraně mi nenapsali prakticky nic jiného, než „Debile“ ,nebo pokud měli výřečnou náladu tak něco ve smyslu „Používáš při psaní hlavu nebo s ní jenom mlátíš do klávesnice a potom dáš odeslat?“. Byl jsem ovšem mladý, plný energie nedal jsem se odradit. Ve snaze zaujmout kohokoliv svými výplody, jsem začal psát komentáře v rýmech. Ikdyž jsem psal ptákoviny, tak poezie pod každým článkem sklidila svůj úspěch.
Než jsem byl ovšem korunován na krále přízpěvků, tak přišla nová verze gunners s novými grafickými prvky. Tedy hlavně možností mít avatara. Vznikla starší verze toho panáka (viz výše). Na nových gunners jsem začal s filozofií, že kvalitu svých přízpěvků nahradím kvantitou. Proto jsem psal. A to skoro pořád. A všude. Pod každým článkem se žlutila armáda mých avatarů. A když řeknu, že počet mých přízpěvků pod každým článkem dosahoval desítek tak nekecám. K tomu přidejme to, že hodně mých komentů bylo delších než samotný článek a vychází nám, že v historii těhle stránek mám zaděláno na slušně tlustou knížku.
S novým upgradem gunners přišla možnost přidat si do profilu nějaké osobní info a tak se stalo, že si mě našel Tenista, který má v mém rodném městě nějaké rodinné vztahy. Slovo dalo slovo a vyšli jsme s Tenistou na první zápasy. Každý z vás si jistě dokáže představit, jak takové zápasy, s rukou na pulitru plzně, probíhaly. Po tom co jsme probrali politickou situaci, smysl života a podobné věci, které prostě nad pivem probírají, jsme se shodli na tom, že gunners je zaspamováno. Počet bezduchých komentu vrostl nad únosnou mez a dokonce samotní členové SAG rezignovali na urážení všech možných láchymů (pamětníci jistě pamatují) a podobných individuí. A tak vznikla myšlenka AntiScumu.
Vesměs to znamenalo to, že jsme sprostě pod záštitou AS urážely všechny, jejichž komenty se nám nelíbili. Což se nesetkalo s příznivými reakcemi, ale naše arogance nám dala sílu a odhodlání pokračovat v tomto vzešeném díle. Naše bohulibá činnost nakonec vyústila ve vznik našeho vlastního AS blogu. V podobě tak jak jej známe dnes. (za nápad díky Tenistovi, za možnost psát matymu). Tenista dostal pravomoce editovat články a já se stal jeho pravou rukou. Psal jsem část blogů, pomáhal čas od času s nějakým překladem. Teď čas od času (k nelibosti některých) vypomáhám s hodnocením. Tím tedy splňuji Chesterovi podmínky pro redaktora Gunners a tedy dalšího z řady co se Vám představuje v jeho seriálu.
Pokud jsem vynechal něco co by vás mohlo zajímat tak se nestyďte a zeptejte se v komentářích.
Váš Arsene.
Příště se už snad můžete těšit na profil druhého ze dvojice AS, tedy Tenisty…:)
První díl je ke shlédnutí ZDE.
