Blog: Tak blízko, tak daleko: Nedokončená revoluce Arsenalu

Autor: Robert Piešťanský

Náš příběh • Premier League • 2019–2026

Jsme Arsenal. Sedm let jsme budovali, investovali, věřili. Z osmého místa jsme se vyšplhali na vrchol tabulky. A přesto — vitrína s trofejemi zůstává prázdná. Tohle je náš příběh. A ještě neskončil.

14. dubna 2026 • Data k 32. kolu sezóny

━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━

PROLOG

Tenhle příběh nemá jednoduchý konec — protože ještě neskončil. Je to příběh o nás. O tom, jak jsme trpělivě budovali a pak bolestně padali. O měsíci, který se nám opakovaně stává noční můrou. O trenérovi, který nás naučil vyhrávat — ale možná nás zároveň naučil bát se prohrát. O půl miliardě liber investovaných do snu, který je každou sezónou blíž, a přesto pořád mimo dosah. Čísla za sedm sezón mluví jasně. Ale pravda, kterou skrývají, je složitější, než by se na první pohled zdálo.

━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━

I  Ze dna na vrchol

Jak jsme se dostali z osmého místa do čela tabulky za šest let

Obr. 1 — Bodový zisk a ligová pozice Arsenalu od sezóny 2019/20 do 2025/26

Pamatujete si prosinec 2019? Osmé místo. Šatna plná hráčů s velkými smlouvami a malou motivací. Taktický plán, který končil u individuální kvality Aubameyanga. 56 bodů — to nebyla jen špatná sezóna. To byla vizitka rozkladu. Toho dne, kdy Arteta vstoupil na Emirates jako náš trenér, nikdo z nás nečekal, co přijde.

A přesto — něco se začalo měnit. Ne hned. Ne viditelně. Ale nezastavitelně. Bodový zisk stoupal sezónu za sezónou: 61, 69, 84, až na 89 bodů v ročníku 2023/24. Za čtyři roky zlepšení o 33 bodů. Dnes, v sezóně 2025/26, vedeme tabulku se 70 body z 32 zápasů. Z osmého místa na první. To jsme dokázali my.

Jenže tenhle příběh není jen o vzestupu. Sezóna 2024/25 nám přinesla nečekaný propad na 74 bodů — bolestné připomenutí, že cesta nahoru není přímočará. Že i po letech budování může jedna špatná sezóna odhalit trhliny, které peníze samy o sobě nezacementují.

━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━

II  Sedm tváří jednoho týmu

Příběh každé sezóny — od revoluce v šatně po závod o titul

Obr. 2 — Kompletní přehledové karty sezón éry Artety

Podíváte-li se na karty všech sedmi sezón vedle sebe, uvidíte dva úplně jiné týmy. Ten první — z let 2019 až 2022 — je tým v přestavbě. Arteta chirurgicky odřezává vše, co nefunguje. Özil a jeho £350k týdně? Pryč. Aubameyang, který přestal běhat? Poslán do Barcelony. Lacazette? Volný odchod. Naše platy klesly z £244m na £212m — a s nimi odešla éra, kdy se na Emirates hrál fotbal bez srdce.

Ten druhý tým — od sezóny 2022/23 — jsme my dnes. Mladí, hladoví, takticky vyspělí. Mzdový fond vyskočil na £290m, přestupové výdaje přesáhly £190m za jedno okno. A s penězi přišly ambice, které jsme neznali od dob Wengera.

Nejlépe to ilustruje proměna hráče sezóny. Od Aubameyanga (čistý střelec) přes Saku a Ødegaarda (tvořiví hráči, kteří diktují tempo) až k Declanovi Riceovi (záložník, který ovládá prostor). Každá volba odráží, jak se náš tým postupně přerodil z kontrového celku na mužstvo, které chce mít míč. Otázka je, jestli nás ta přeměna nestála něco, co jsme potřebovali víc — spontánnost a nebezpečnost v útoku.

━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━

III  Zeď bez meče

Jak jsme vybudovali neprůstřelnou obranu — a ztratili ostrý hrot v útoku

Obr. 3 — Vstřelené góly vs obdržené s trendem gólového rozdílu

Pokud existuje oblast, kde Artetova práce hraničí s mistrovským dílem, je to naše obrana. Ze 48 obdržených gólů v první sezóně jsme se propracovali na pouhých 29 v ročníku 2023/24 — neuvěřitelných 0,76 gólu na zápas. V aktuální sezóně je to ještě lepší: 22 gólů ve 32 zápasech. Saliba, Gabriel, Calafiori — to není obrana. To je zeď.

Jenže zeď sama o sobě tituly nevyhrává. Počet našich gólů vyskočil z 55 na 91 mezi sezónami 2020/21 a 2023/24, ale pak prudce spadl na 69 v ročníku 2024/25. A tady se dostáváme k otázce, kterou si jako fanoušci klademe stále častěji: nestojí za naším defenzivním úspěchem příliš vysoká cena?

Data jsou znepokojivá. V prosinci 2024 jsme měli z otevřené hry pouhých 22 gólů z 23 zápasů — méně než třináctý Bournemouth. Ze 42 celkových gólů přišlo 13 ze standardních situací, tři z penalt a čtyři z vlastňáků. Naše útočná hra se stala pomalou, předvídatelnou. Hráči přihrávají před obranu soupeře místo za ni. Gary Neville a Jamie Carragher nás obvinili, že „hrajeme se zataženou ruční brzdou“. Roy Keane řekl přímo: „Arteta je defenzivně smýšlející trenér.“

Nejlépe to ilustruje případ Gabriela Martinelliho: 1 gól v 17 ligových zápasech, ale 5 gólů v 6 zápasech Ligy mistrů — kde soupeři víc útočí a otevírají nám prostor. V lize, kde týmy proti nám staví autobus, náš systém nedokáže vytvořit dost šancí z otevřené hry. V sezóně 2025/26 se to zlepšilo — 39 gólů z otevřené hry — ale otázka, zda Arteta příliš svazuje naše kreativní hráče, zůstává.

━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━

IV  Muž, který tam nikdy nebyl

Sedm sezón bez dvacetigólového střelce — a co nás to stálo

Obr. 4 — Nejlepší ligový střelec Arsenalu za sezónu s vyznačenou hranicí 20 gólů

V Premier League platí jedno nepsané pravidlo: chcete vyhrát ligu, musíte mít střelce s dvaceti góly za sezónu. Haaland to zvládl třikrát za sebou. Salah to dělá rutinně. A my? Za celou éru Artety se přes tuto hranici dostal pouze Aubameyang v ročníku 2019/20 — s 22 góly. Od té doby nikdo.

Saka dal 14. Havertz dal 14. A v nejhorší sezóně 2024/25 byl naším nejlepším střelcem Kai Havertz s pouhými 9 góly. Devět. V sezóně, kdy jsme chtěli vyhrát ligu. Gyökeres, přivedený v létě 2025 za £63,5m, měl být konečně tou odpovědí. Zatím má 11 gólů ve 32 zápasech — slušné, ale daleko od úrovně, kterou zoufale potřebujeme.

A tady se nabízí nepříjemná otázka: je problém jen v hráčích — nebo i v systému? Bukayo Saka, náš nejlepší útočník, má v této sezóně průměr 0,23 gólu na 90 minut — tempo na pouhých 7 gólů za sezónu, oproti obvyklým 10+. Ødegaard se stahuje hluboko do rozehrávky místo útoků na šestnáctku. Jako by náš systém dusil přesně ty hráče, kteří by měli rozhodovat zápasy.

„Můžete mít nejlepší obranu v lize, nejlepší zálohu, nejkreativnější křídla. Ale pokud nemáte někoho, kdo tu šanci promění — a systém, který ty šance vytváří — budete pořád druzí.“

— Refrén, který se v anglických médiích opakuje třetí sezónu po sobě

━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━

V  Cena našeho snu

Od nuly po £589 milionů — kolik jsme investovali, abychom se vrátili na vrchol

Obr. 5 — Přestupové investice Arsenalu okno po okně

V Artetově prvním přestupovém okně jsme nepřivedli ani jednu trvalou posilu. Nula. Nic. Byla to tichá zpráva: nejdřív vyčistíme, pak postavíme. A stavět jsme začali s vervou — každou sezónou agresivněji. Ben White za £50m. Zinchenko za £32m. Pak klubový rekord: £105m za Declana Rice — signál, že už nechceme být jenom „v konkurenci“. Chceme vyhrát.

Obr. 6 — Celkový mzdový fond Arsenalu s klíčovými milníky

Mzdový fond kopíruje stejný oblouk: z £244m v roce 2020 (Özil, Aubameyang, Lacazette) dolů na £212m po vyčištění kádru — a pak strmě nahoru na odhadovaných £290m v aktuální sezóně. Tentokrát to ale jdou peníze za Saku (£300k/týden), Rice a Ødegaarda — hráče, kteří chtějí hrát, a hlavně vyhrát.

K dnešnímu dni jsme investovali čistých £589 milionů. Za tu částku byste koupili celé tři kluby ze spodku tabulky. My jsme za ni koupili naději — a tři druhá místa. Stálo to za to? Zeptejte se nás za šest zápasů.

━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━

VI  Evropské noci

Od ponížení přes Villarreal po semifinále Ligy mistrů — a zpět do čtvrtfinále

Evropská scéna pod Artetou je příběhem sám o sobě — a v lecčems zrcadlí naše ligové trápení. Velké ambice, krásné momenty, ale vždy jeden krok od cíle.

V sezóně 2020/21 jsme hráli Evropskou ligu. Prošli jsme až do semifinále — a tam narazili na Villarreal Unaie Emeryho, našeho bývalého trenéra. Prohra 1:2 v celkovém součtu. Aubameyang trefil v odvetě tyč — dvakrát. Kdyby jeden z těch míčů skončil o centimetry jinde, hráli jsme finále. Místo toho jsme ztratili 25letou sérii účasti v evropských pohárech.

Sezóna 2021/22 byla temná — poprvé za čtvrtstožletí žádná Evropa. Ale právě ta bolest nás zocelila. O dva roky později jsme se vrátili rovnou do Ligy mistrů 2023/24 — poprvé od roku 2016. Skupinou jsme prošli, ale ve čtvrtfinále nás vyřadil Bayern Mnichov. Kimmich hlavičkoval v 63. minutě odvety a naše sezóna skončila — v dubnu, samozřejmě.

Ročník 2024/25 byl průlomový. Devět výher v Lize mistrů — náš rekord za 21 sezón v soutěži. Porazili jsme PSG 2:0, Sporting 5:1 venku, Monako 3:0. Ve čtvrtfinále jsme vyřadili Real Madrid. Poprvé od roku 2009 jsme hráli semifinále. A tam? Znovu ta samá písnička. PSG nás porazilo 3:1 v součtu — Dembélé dal gól ve 4. minutě prvního zápasu a my jsme zbytek večera nedokázali odpovědět. Znovu duben, znovu prohra, když na tom nejvíc záleželo.

Teď, v sezóně 2025/26, jsme ve čtvrtfinále proti Sportingu. Havertz dal vítězný gól v nastavení první odvety (1:0 venku). Druhý zápas nás čeká doma na Emirates. Pokud projdeme, čeká nás Barcelona nebo Atlético. Evropský sen žije — ale kolik nocí nám ještě zbývá?

„V Evropě hrajeme odvážněji. Soupeři na nás útočí, otevírají prostor. Paradoxně — právě tam ukazujeme, čeho jsme schopni, když nehrajeme se strachem.“

— Pozorování, které se opakuje od sezóny 2024/25

A tady se nabízí důležitá otázka: proč v Lize mistrů hrajeme jiný — svobodnější, odvážnější — fotbal než v lize? Martinelli v sezóně 2024/25: 1 gól v 17 ligových zápasech, ale 5 gólů v 6 zápasech CL. Když soupeři útočí, máme prostor. Když stojí a brání, náš systém nedokáže najít klíč. Je problém v soupeřích — nebo v nás samotných?

━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━

VII  Měsíc, kdy se nám láme chleba

Duben — třicet dní, které nám šestkrát změnily osud sezóny

Obr. 7 — Dubnové výsledky po sezónách (vlevo) a úspěšnost podle měsíců (vpravo)

Kdybychom mohli z našeho kalendáře vymazat jediný měsíc, byl by to duben. Není to pověra — je to tvrdý fakt potvrzený šesti sezónami dat. Zatímco v září vyhráváme 78 % zápasů, v dubnu padáme na pouhých 41 %. Téměř každá pátá porážka za celou éru Artety přišla v tomto jednom měsíci.

A nejděsivější na tom je, že se to pokaždé projeví jinak. V sezóně 2021/22 tři porážky v řadě, které nás shodily z pozice pro Ligu mistrů. V 2022/23 tři ztracené dvougólové náskoky, které předaly titul City. V 2023/24 vyřazení Bayernem v CL. V 2024/25 tři remízy z vítězných pozic v lize a semifinálový konec proti PSG. Jiné příznaky, stejná nemoc.

A co teď? V dubnu 2026 jsme zatím odehráli jeden ligový zápas — a prohráli doma 1:2 s Bournemouthem (11. dubna). Na 19. dubna nás čeká Etihad. A někdy příští týden odveta se Sportingem v CL. Prokletí je opět aktivní. Otázka zní: zvládneme ho tentokrát zlomit?

━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━

VIII  Rentgen proměny

Teplotní mapa všech klíčových metrik — jeden pohled na sedm let našeho vývoje

Obr. 8 — Teplotní mapa výkonu na zápas (tmavší = horší, zlatá = nejlepší)

Někdy je nejlepší způsob, jak pochopit příběh, podívat se na všechna čísla najednou. Naše body na zápas vzrostly z 1,47 na 2,34. Obdržené góly klesly z 1,26 na 0,69. Úspěšnost se téměř zdvojnásobila — ze 45 % na 74 %. Tohle není náhoda. Tohle je systém.

Ale pak přišla sezóna 2024/25 jako tmavší skvrna uprostřed jinak zářivého příběhu — a připomnela, že systém má své limity. Teprve osm letních posil v roce 2025 trend opět obrátilo k lepšímu. Otázka, zda jsme se vrátili na cestu k titulu, nebo jen oddálili nevyhnutelné, zůstává otevřená.

━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━

IX  V hlavě, ne v nohách

Mentální blok, strach z prohry a otázka, zda nás náš vlastní systém nebrzdí

Obr. 9 — Analýza klíčových příčin s hodnocením závažnosti

Tohle je ta nejtěžší kapitola. Protože nepřátelé, které hledáme, možná nejsou v City, Liverpoolu ani v kalendáři. Možná jsou v nás samotných.

Sám Arteta to přiznal po jednom z frustrujících zápasů: „Chceme vyhrát tak moc, že se bojíme ztratit to, co máme.“ V té jedné větě je celý náš problém. Známe ho. Cítíme ho na tribunách. Vidíme ho na hřišti — v tom, jak přestaneme útočit, když vedeme 1:0. V tom, jak v dubnu celý tým ztuhne.

Data mluví jasně: v sezóně 2023/24 jsme nevyhráli ani jeden velký zápas proti přímým konkurentům. Z 12 možných bodů proti City, Liverpoolu, Chelsea a Aston Ville jsme získali pouhé 2. Prohráli jsme doma 0:2 s Villou v dubnu — výsledek, který nás mohl stát titul. V posledních třech ligových výhrách před koncem sezóny jsme pokaždé vyhráli o jediný gól, neschopni soupeře definitivně zlomit.

A pak je tu taktická stránka. Arteta nás naučil bránit jako nikdo předtím. Ale naučil nás taky hrát příliš opatrně? V Lize mistrů, kde soupeři útočí a prostor se otevírá, náš tým ožívá. V lize, kde proti nám většina soupeřů staví nízký blok, se naše hra stává předvídatelnou — pomalé rozehrávky, přihrávky podél šestnáctky, naděje vkládané do standardních situací. V sezóně 2024/25 jsme měli ze hry xG na úrovni desátého týmu ligy — za Bournemouthem i Brentfordem.

248 dní v čele tabulky v sezóně 2022/23 — a přesto bez titulu. Tohle číslo nás pronásleduje. Ne proto, že bychom neměli kvalitu. Ale proto, že nás sžírá strach z opakování. Každý duben se vrací ten samý příběh: vedeme, a pak se něco zlomí. Ne v nohách. V hlavě.

„Problém Arsenalu není v tom, že neumí vyhrávat. Problém je, že v rozhodujících chvílích neumí přestat myslet na to, že by mohl prohrát.“

— ESPN, prosinec 2024

Je to začarovaný kruh. Prohra v dubnu vytvoří trauma. Trauma způsobí opatrnost. Opatrnost vede k remízám. Remízy stojí body. A ztráta bodů potvrdí strach. Aby se to zlomilo, potřebujeme víc než nové hráče. Potřebujeme nový způsob myšlení — odvahu hrát na riziko právě ve chvíli, kdy je nejvíc v sázce.

━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━

X  Ve špatnou dobu na správném místě

Co kdybychom hráli svůj nejlepší fotbal v jakékoli jiné éře?

Obr. 10 — Arsenal vs. šampion v každé sezóně, kdy jsme skončili druzí

Tohle je možná ta nejkrutější kapitola celého příběhu. Našich 89 bodů v sezóně 2023/24 by stačilo na titul ve 28 z 32 ročníků v historii Premier League. Téměř v devíti z deseti sezón bychom byli šampiony.

Měli jsme smůlu, že náš nejlepší fotbal přišel ve stejnou chvíli jako historický čtyřtitul City. V sezóně 2022/23 nám chybělo 5 bodů. O rok později jen 2. A pak přišel Liverpool a rozdíl narostl na 10. Každou sezónou jsme se přibližovali — a pokaždé jsme narazili na zeď, která byla o centimetry vyšší, než jsme dokázali přeskočit.

Smůla? Načasování? Nebo prostě nedostatek toho posledního kusu — mentální síly, střeleckého instinktu, schopnosti vyhrát ten jeden klíčový zápas? Pravda je pravděpodobně ve všem dohromady. A právě proto je tenhle příběh tak bolestný — protože odpověď nikdy není jednoduchá.

━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━

EPILOG: NÁŠ PŘÍBĚH JEŠTĚ NESKONČIL

Sedm sezón. £589 milionů. Tři druhá místa. Semifinále CL. Co nám to všechno říká?

Kde jsme teď: 14. dubna 2026. 70 bodů z 32 zápasů. První místo v tabulce. Čtvrtfinále Ligy mistrů. Ale prohra s Bournemouthem je čerstvá, na obzoru Etihad a odveta se Sportingem. Duben je opět tady. Tentokrát máme ale nejširší kádr v historii, osm letních posil a Gyökerese v útoku. Pokud jsme kdy měli šanci prokletí zlomit — je to právě teď.

„Jsme Arsenal. Revoluce je skutečná. Trofej zatím ne.
Ale náš příběh ještě neskončil.“

━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━

ARSENAL NÁŠ PŘÍBĚH

Data: Premier League, UEFA, ESPN, Transfermarkt, Capology, Arsenal FC. K 14. dubnu 2026.

Grafy vygenerovány pomocí matplotlib. Analýza připravena s pomocí AI.