Ligovou sezonu máme už za sebou. Nyní se pozornost, stejně jako Sauronovo oko, začíná obracet k EURU ve Francii. Spousta manažerů a trenérů však tento čas využívá nejen ke sledování potenciálních posil, ale také k hodnocení uplynulé sezony a přebírání si jednotlivých výkonů, pozitiv a negativ.
Nebudu se pouštět do rozboru sezony. Na to nemám moc chuť, jelikož jsem z ní už v březnu byl poměrně dost zklamaný a otrávený. Vsadím však na svoji klasiku a podívám se zas po nějaké době na naše mladé pušky.
Tentokrát se zaměřím spíše na to, co naše akademie vyprodukovala a předala dál k vývoji. Těch hráčů opět byly mraky. Někomu se dařilo, někomu ne, pojďme si to shrnout a udělat si nějaký ten závěr a tip, kdo by nás mohl příští sezonu ohromit.
Po Jacku Wilsherovi jsme chvilku čekali, než se objeví v akademii takový talent, který bude mít na to, aby pravidelně hrál v áčku. Minulá sezona nám ukázala kouzla Hectora Bellerina, který letos jen kvetl a naplnil předpoklady. Není tak překvapením, že nejlepší pravý bek v EPL nezůstal bez povšimnutí genetickým ústavem v Barceloně. Doufejme jen, že ho nebudou chtít jeho výzkumníci blíže zkoumat přímo na Camp Nou.
Bellerin nám rozhodně dělá radost, jenže měl to být stejně starý Serge Gnabry, který už měl být minimálně o jeden ne-li dva kroky před španělským rychlíkem. Německý křídelník si prakticky dva roky nezahrál fotbal. Přitom do áčka vtrhl jako uragán už v 17 letech, následující sezonu se začal sem tam objevovat v základu a vstřelil ve Swansea svoji první branku. Pak přišla arsenalská klasika – zranění a bylo vymalováno. Rok na marodce.
Když už měl Gnabry dostat konečně šanci pravidelně hrát v áčku, tak Tony Pulis zjistil, že si vzal na hostování hráče, který mu do týmu nepasuje a který se podle jeho slov ani na Premier League nehodí. Chápe to někdo? Věřím však, že to je stále hráč, který v Arsenalu má budoucnost. Cesta zpět nahoru bude ale asi ještě těžší než před lety.
Vcelku rozporuplnou sezonu zažil i velký klenot Daniel Crowley. Ofenzivní záložník šel na začátku sezony hostovat do Barnsley, kde vcelku hrával. Dokonce v Ligovém poháru vstřelil krásnou branku Evertonu. Je škoda, že se náš 18letý talent musel pakovat z Barnsley už v říjnu, když se tak mělo stát až na začátku roku 2016. Myslím, že prakticky další rok v akademii nebylo to pravé ořechové, ale trenéři si zřejmě myslí něco jiného.
Bellerin ve Watfordu odehrál také jen pár zápasů před skoro plnými tribunami v Championship a musel se vrátit na poloprázdné stadionky, kde jsou slyšet pokyny z lavičky. A co z něho vyrostlo, že?
Pro Crowleyho vidím jako ideální klub z Champu, který bude hrát lepší půlku. Tam by šancí mohl dostat dost. Vždyť nyní už bývalý manažer Barnsley Lee Johnson nazval Crowleyho nejlepším 18letým hráčem, jakého kdy viděl. A možná nebyl tak daleko od pravdy. Trenér irské reprezentace Martin O´Neill měl loni v září vést údajně rozhovor s Crowleyho otcem, ve kterém ho měl přesvědčit, aby se syn rozhodl pro Irsko. Danny má vše ve svých rukou, no i když úplně všechno asi ne viz. Gnabry.
O soutěž výš, tedy v Championship, nastupovalo letos několik hráčů, pro které uplynulá sezona byla zlomová. Začnu našimi borci v Hullu, kteří klubu pomohli k postupu zpět mezi elitu. Komu se to naposled povedlo? Henrimu Lansburymu? Steve Bruce si vybral do svého kádru Isaaca Haydena a Chubu Akpoma.
Pro Haydena to byla první zkušenost mimo Arsenal. 23 zápasů, z toho 18 v základu. To není pro 21letého defenzivního záložníka zas tak úplně špatná zkušenost, když přihlédneme k faktu, že musel o místo bojovat s tak protřelými hráči, jako jsou Huddlestone, Livermore nebo Diame. Otázka je, zda to bude stačit na Arsenal.
S příchodem Xhaky, který bude zřejmě tvořit defenzivní dvojici s Coquelinem, moc nadějí pro Haydena nezbývá. K tomu v akademii ještě číhá Bielik, kterému do karet hraje věk. Pro Haydena se dveře Colney možná letos v létě jednou provždy zavřou, nicméně vždy mi připadalo, že ho Wenger vidí v hierarchii výše, než třeba Olssona, který zažil povedený rok a kariéru má po přestupu lépe rozběhlou.
Kdo si však užil přehršel důvěry od Steva Bruce, tak to byl Chuba Akpom. Odehrál 41 zápasů, do 19 naskočil z lavičky a vstřelil 7 branek. Nutno si přiznat, že těch branek moc nebylo. V lize vstřelil pouhé tři. To, že odehrál tolik zápasů, však není dílem náhody a kdo viděl Akpoma někdy hrát, tak ví, v čem tkví jeho síla.
Branky v juniorce střílel, umí to, bude to chtít v něm ale probudit. Typologicky tu máme druhého Welbecka, jen bych řekl techničtějšího. Akpom se může stát námi tolik oplakávaným Afobem. S Welbeckovým zraněním, s Walcottovou nejasnou budoucností a s tím, že Giroud je náš jediný hrot, tu šance pro Akpoma být trojkou je.
Mesut Özil byl minulou sezonu naším nevytěžovanějším hráčem. Nelze čekat, že po EURU uvidíme stále toho stejného kouzelníka ze země Öz. Únava se jistě dostaví a možná na začátku sezony bude znát více, než kdy jindy. A zde se otvírají vrátka pro Jona Torala.
Španělský ofenzivní záložník zažil úžasnou sezonu v Birminghamu, o čemž svědčí takřka 40 odehraných zápasů a 8 vstřelených branek. Za jednu z nich vyhrál také branku roku. A aby toho nebylo málo, fanoušci a hráči Blues ho vyhlásili hráčem roku. Jestli se na Torala málem zapomnělo, tak on se všem připomněl hodně hlasitě.
Jeho parťák z DNA a z akademie by se určitě nezlobil, kdyby Toral dostal šanci. Má za sebou 2 sezony v náročném Champu, v obou uspěl a přežil je bez nějakých dlouhodobých zraněných, která ho trápila po jeho příchodu do Anglie. Na Premier League musí být připraven víc než dost.
Kdo určitě nezklamal, ale potěšil, byl rozhodně Ainsley Maitland-Niles. 18leté křídlo strávilo celou sezonu v Ipswichi, který skončil na smutném ale zároveň krásném 7. místě. Maitland-Niles se prakticky ihned stal základním kamenem sestavy Tractor Boys. 32 zápasů, 2 branky a 2 asistence. Bude opravdu zajímavé sledovat, kam v létě povedou jeho kroky, jestli to bude už Premier League nebo ještě rok v Champu. O nabídky rozhodně nebude mít nouzi.
V 2. nejvyšší anglické soutěži si zahrál i Wellington Silva. Hráč, o kterém se toho dlouho moc nevědělo. Konečně dostal šanci se ukázat na Ostrovech. Nakolik šťastné či nešťastné bylo to, že hrál v Boltonu, který sestoupil a je tak dalším klubem z hrabství Lancashire, kterého sestup z Premier League prakticky pohřbil, se ukáže v létě. Šancí mu moc nedávám. Dva posledně zmínění je mají na rozdíl od něj několikanásobně větší.
Zajímavým objektem v létě bude nepochybně i Gedion Zelalem. Chlapec, o kterém se skoro pěly ódy jako o novém Fabregasovi, letošní sezonu strávil u skotských Rangers, kterým pomohl k postupu zpět mezi skotskou elitu. Bylo o něm vcelku slyšet, otázkou však je, nakolik se 2. skotská liga může kvalitativně vyrovnat třeba Champu. Na to, jaký byl boom kolem Zelalema na začátku jeho angažmá v Arsenalu, tak si myslím, že v současné konkurenci to bohužel nebude ani na místo v širším kádru.
Málem jsem při tom všem hodnocení zapomněl na Alexe Iwobiho. Ono se však není co divit, vždyť se stal pevně hráčem áčka. Premiérová sezona mezi dospělými a hned 21 odehraných zápasů. Iwobi se chytil šance a ukázal to, co má Wenger rád – variabilitu. Obrovskou výhodou je, že se bude stále zlepšovat, celý fotbalový život má před sebou a kdo ví, třeba z něj nakonec bude další Jay-Jay Okocha. Jen se ale modleme, ať mu to zdraví vydrží.
Když jedním okem mrkneme do rezervy, tak je tam samozřejmě spousta talentovaných hráčů. Bohužel nelze čekat, že každý rok do áčka boss vytáhne několik z nich. Loni to byl Bellerin, letos Iwobi, příští rok to může být Adelaide, Pleguezuelo, Crowley, Willock nebo Bielik. Je vždy obrovský úspěch, když se aspoň jednoho z mladých za sezonu podaří zapracovat.
Konkurence pro ty chlapce je strašně obrovská a krutá. A s příchodem každé drahé hvězdy se ještě stupňuje. Wenger v tomto ohledu má docela „čuch“ na to, koho vytáhnout a já věřím, že i v následující sezoně se dočkáme toho, že někdo z mladých chytne svou šanci za pačesy a už se jí nepustí.
PS: A nebojte se, na Sanoga jsem nezapomněl, jen jsem nad ním tak trochu už zlomil hůl.
