AC Milán, part 1 – Hans‘ Diary No. 40

Konec světa se v severním Londýně odkládá. I přes velmi solidní výkon ve druhé půli, Arsenal nedokázal porazit velezkušený AC Milán a do odvety na San Shito si veze bezgólovou remízu. V žádném případě beznadějný výsledek. V jistém smyslu se tak naplnily některé předpovědi o souboji ostřílených borců Rossoneri a Arsénovy „nezkušené“ červenobílé armády.
 
Rozdíl se ovšem neprojevil ani v obraně, ani v záloze, ale v útoku. Nechci tvrdit, že Adebayor je zodpovědný za nulu na našem kontě, ale každý viděl, že kdyby se šancemi, které měl, naložil lépe (zkušeněji), mohlo být dneska veseleji. Stačilo na konci poločasu poslat lepší přihrávku Fabregasovi a v nastavení hlavu trochu sklonit a všecko bylo jinak. V žádném případě neviním Adeho z výsledku, i když mně teda pěkně nasral, ale myslím, že včera si dost dobře uvědomil, že Liga Mistrů není Premier League a AC Milán není Trotelham. Psal jsem to už minule, ale zopakuju to. Mám občas pocit, že jeho momentální forma mu dodala sebevědomí až příliš a některé situace řeší dost ledabyle. Což se proti AC nevyplatí dvojnásob. Šance kterou zazdil 10 vteřin před koncem se může ukázat jako klíčová pro celý dvojzápas. Věřme, že to tak nebude. Také jeho zpracování dlouhých přihrávek, první dotyk s míčem, je zatím na hony vzdáleno Henrymu, kterého si bere za vzor. Přitom nohama hrát s míčem umí výborně, takže problém bude spíše v hlavě. Zbrklá přihrávka na Cesca je toho důkazem. Vím, že jsem na Adeho asi příliš tvrdý, ale podle mého názoru, pokud zapracuje na některých aspektech své hry, může z něj být hráč světového kalibru. Zatím jím není, i když třeba Wenger si myslí opak.

Celkově byl zápas zajímavý až od druhé poloviny. V té první moc šancí k vidění nebylo. Arsenal začal, vcelku pochopitelně, opatrně. I když bylo jasné, že AC přijel  na Grove zejména s cílem neinkasovat, hráči jako Kaká, Pato nebo Gilardino jsou schopni kdykoliv rozhodnout zápas. Důležitým momentem bylo zranění Tourého už po sedmi minutách. Diskuzi, jaká je nejlepší dvojice stoperů a kterou Arséne vyřeší tím, že dal přednost zkušenostem, tak definitivně ukončilo Kolovo vadné lýtko. Příchod Senderose jistě některé goonery znervóznil, Phil ovšem svým výkonem potvrdil, že forma z jara 2006 je zpět. Doufejme, že vydrží, protože bez Tourého se budeme muset nějakou dobu obejít. Šance si z první půle pamatuju jenom dvě, tři: Jensovo vysunutí Adeho, Flaminiho střela přímo do Kalace a už zmiňovaná posraná přihrávka na Fabregase.

Od 45. minuty to bylo o něčem jiném. O přestávce jsem psal Danovi, že se v druhé půli rozjedeme, jako obvykle v této sezóně, a taky se tak stalo. Téměř u všech bylo patrné zlepšení, zejména pak spolupráce FabregasFlamini byla o hodně kvalitnější než v první půli. AC Milán jsme přitlačili a zkoušeli se dopracovat gólu všemi možnými způsoby. Nelepili jsme se před jejich šestnáctku a dlouhé minuty jim nedali vydechnout. Odkopávané míče sbírali Sagna s Clichym a prvních 10-15 minut se snad míč nedostal na dohled Lehmanna. Po trochu „nudnější“ prostřední části přišel závěrečný nápor. S Bendtnerem místo Eduarda a posléze Walcottem za Ebouého. Bohužel nás opět opustil zabijácký instinkt. Fabregas a Ade poslali své střely přímo do Kalace, Eboué těsně vedle, Ademu sebral šanci skokem pod nohy Kalac, Eduardo poslal svou střelu těsně nad. I když se mohlo zdát, že střídání Thea bylo z kategorie „aby měl čárku za účast“, nakonec mohlo být rozhodující. Jen kdyby s jeho mazáckým centrem naložil Ade lépe.

Myslím, že doma jsme měli vytáhnou v rozestavení 4-4-2. Minimálně ve druhé půli. Sice jsme kralovali středu pole, ale osamocenému Adebayorovi by se Eduardo vepředu sakra hodil. Nehledě na to, že sám Edu má čuch na odražené balóny a i on by byl hrozbou pro Kalacovu branku. Hrát doma s pěti záložníky a jedním obráncem, i když proti AC Milán, mi přijde málo odvážné.

Celkově si myslím, že žádný z hráčů, až na Ebouého, se nemá za co stydět. Jens neměl moc práce, ale dva nepříjemné rohy vyřešil bravurně (pustí zpátky Almuniu do brány?). Sagna a Clichy to je klasika, nebojí se ani Fulhamu, ani AC. U druhého jmenovaného bych prosil vylepšit centry do vápna. Pak bude Mr Dokonalý. Senderos zastínil i Gallase, ale ani ten se nemá za co stydět. Fabregas byl ve druhém poločase výborný, Flamini v celém zápase. Alex Hlebů se včera dostal do zápasu asi míň než jsme čekali, ale ani on vyloženě nezklamal. Jen od něj už čekáme více. Stejně tak Eduardo, na to že hraje mimo svůj post dost dobrý. Adeho jsem už rozebral do posledního šroubku. Nakonec si nechám Ebouého. Nemám toho hráče rád a je to čím dál horší. Nepopírám, že má jisté fotbalové kvality, a že včera se mu párkrát povedla přihrávka  a dokonce i průchod mezi dvěma soupeři (výsledkem pak bylo, že to dělal každou chvíli, s menším úspěchem a způsobil zbytečné ztráty míče). Ovšem jeho přifilmovaný pád ve vápně mně opět fofrem vrátil do reality. Asi se ho Jankulovski dotknul, ale jeho rekce byla tak hloupá, že si nic jiného než kartu nezasloužil. Eboué je ostuda ARSENALU!

Po dlouhé době jsem sledoval zápas Arsenalu doma a musím říct, že jsem byl z těch keců, co jsem musel poslouchat přímo zhnusen. Člověk si pak uvědomí, že lidé jako Alan Hansen nebo Mark Lawrenson sice nemusí fandit zrovna Arsenalu, ale snaží se alespoň částečně o nějakou objektivitu. Zejména Mr Csaplár se předváděl jako za starých časů. A přizvukovač Čapoun jakbysmet. Bosákovo Arsenal Londýn pak bylo již jen tou poslední kapkou. Co mne ale nejvíc zaráží, lépe řečeno sere, je jejich prezentace AC Milán jako vyzrálého mužstva, které zkušeným profesorským výkonem vyučilo mladíčky. Hovno! Přijeli si posraně pro bod, který uhráli. Za celý zápas neměli jedinou vyloženou šanci, pouze dvě nadějné hlavičky po rohu, které zlikvidoval Jens a jednu slušnou pozici Odda, kterou zazdil střelou do třetího patra. Jenom proto, že je to AC Milán neznamená, že se budu tvářit, že mi ta jejich ultradefenziva líbí. Být to obráceně a na San Shito, tak si vyslechneme, jak zbabělý Arsenal uhrál nezaslouženou remízu. Stejně jako jsme to slyšeli po zápasech ve Villarealu nebo doma s Realem.

Do odvety jsem optimistou. AC sice odjel spokojen, že neinkasoval, taky ale žádný gól nedal, což se může ukázat jako výhoda Arsenalu. Stačí využít jednu šanci a Rossoneri najednou budou muset skórovat dvakrát. Pokud předvedeme v obraně výkon jako včera není důvod k velkým obavám. Navíc míč je teď na jejich straně, oni budou doma a po skvělém výsledku z Londýna všichni budou očekávat jasný postup. Samozřejmě vím, že to je velezkušené mužstvo, ale Arsenal taky nejsou žádní nazdárkové. Stav je stále 0-0 a šance jsou 50/50. S tou výhodou, že gól venku má větší hodnotu. Ideální bude prohrávat od 10. minuty, aby pak v 90+4 si Ade zopakoval hlavu, tentokrát do brány. To je odnaučí hrát ve venkovním zápasu na 0-0. Myslím, že Arsenal si ze včerejšího zápasu vezme veliké poučení a kupu zkušeností. Důležité taky budou dva ligové zápasy před odvetou. Pokud je vyhrajeme, pojedeme do Milána v mnohem větší pohodě, než jsme nastupovali včera. Mohl by pomoci i zájezd do Lurd pro Rosického a Van Persieho. Tihle dva by totiž mohli být tím rozdílem mezi remízou a vítězstvím. Ale hlavně už žádná další zranění!

Zatím žádný anglický tým na San Shito AC Milán neporazil. Je načase s tím něco udělat.

Hans {mos_fb_discuss:18}