Aneb David „The Rat“ Dein s jedním snobem z Čukotky kují plány na likvidaci Arsenalu…
V roce 1929 převzala kontrolu nad naším klubem rodina Hill-Woodova. Jako první stanul na nejvyšším postu v Arsenalu Major Sir Samuel Hill-Wood, a to jako nástupce slavného Henry Norrise. Je třeba zdůraznit, že Arsenal nikdy předtím anglickou ligovou soutěž nevyhrál. Během prvních pěti let se Sirem Hill-Woodem čele klubu a Herbertem Chapmanem na lavičce se to však podařilo hned čtyřikrát a nová éra v dějinách klubu, která trvá do dnešního dne, mohla začít. Po Samuelově smrti v roce 1949 stanul na nejvyšší pozici člověk z jiné uznávané britské rodiny, Bracewell Smith. Manželka jeho vnuka, Nina Bracewell-Smith, drží ještě dnes v klubu 15,9% akcií. V roce 1962 nastoupil na prezidenstský post Denis Hill-Wood, syn Samuela. Úspěšné období však zdaleka nekončí a ačkoliv se nevyhrává jedna trofej za druhou, buduje si Arsenal velké jméno a stává se jednou z vlajkových lodí britského fotbalu. Po smrti Denise v roce 1982 usedává do jeho kanceláře u Marble Halls pokračovatel dynastie Hill-Wood, Peter. Pod ním jsme pak zažili všechny úspěchy, které má řada z nás ještě v živé paměti, od Anfieldu 89 až po Wengorovy double.
Proč to vůbec píšu? Mnoho z nás si podle mně neváží toho, že Arsenal jako vůbec poslední z velkých anglických klubů odolává miliardám dolarů z celého světa a zůstává v rámci možností pořád tím, čím býval po mnoho desítek uplynulých let. Americké kluby ManYoo a Liverpool, thajský ManCity, ruská Chelsea a jiní, se pomalu ale jistě dostávají na úroveň komerčních paskvilů typu Realu či AC Milán, kde berou „fotbalisty“ za mnoho peněz kvůli jejich hezky opálenému ksiftu a s tím spojenému zvýšenému prodeji replik dresů… Anglický fotbal už pohřbil jeden ze svých tradičních klubů, Chelsea, a nepochybuji, že i ostatní zmiňovaní přijdou zanedlouho na řadu. Jediní my, již 78. rokem pod patronátem dynastie Hill-Woodů, jedeme dál ve starých kolejích, po kterých jsme dojeli již k nespočet úspěchům a zažili mnoho krásných chvil. Tohle bychom si měli všichni uvědomit.
A teď přišel čas na pohádku. Žil byl jednou jeden král Peter. Ten vedl prosperující království na severu Londýna, kde všichni v jeho nitru i okolí žili šťastně a spokojeně. Král měl jednoho syna, Davida. Ten mu jako mladý ve všem pomáhal a časem se vypracoval v uznávaného pána, jemuž všichni věřili a byli přesvědčeni, že spolu s otcem uchrání království od všeho zlého. Ostatně v to samé byl přesvědčen i sám král a přepsal tak na syna část království. Roky plynuly a vše bylo ideální až do chvíle, kdy se v jeskyni nad královstvím usadil zlý a ošklivý drak Alisher, jehož kamarádi už ovládli a několik sousedních království. Lidé z něho měli hrůzu, ovšem věděli, že drak jejich království nezná a nemůže na ně tedy útočit. V tom však přišlo něco, co nikdo nečekal. Králův syn David využil drakovy síly a spojil se s ním, díky čemuž získal drak detailní informace o slabinách království, a společně všem lidem vyhrožují. Díky němu tak dnes žije kdysi šťastné království ve strachu a bezmoci. Ačkoliv všichni vědí, že král Peter se jen tak nevzdá, všem je jasné, že když na to přijde, bude proti drakově síle nakonec stejně bezmocný. A jeho syn David? Ten zneužívá všeho, co mu za jeho život král svěřil a čemu jej naučil, a vede drakův boj proti lidem, kteří mu tak bezmezně věřili. Všechny jeho dobré skutky z minulosti jsou už navždy zapomenuty.
Jak vidíte, příběh zatím nebyl dopsán, ale doufejme, že jako každá pohádka bude mít i ta naše šťastný konec. Že neustálé vyhrožování uzbeckého křížence Paroubka a Mao Ce-tunga nepřejde v činy, a za svoje zaručeně poctivě vydělané peníze (ostatně v zemích bývalého Sovětského svazu se milionřem jinak, než poctivou prací, stát ani nemůžete) si koupí na hraní něco jiného, než prosperující klub s obrovskou tradicí, mnoha fanoušky a zajištěnou budoucností, jako je náš Arsenal. Byl jsem sice i proti Stanu Kroenkemu, ovšem v porovnání s Usmanovem je to jen sranda. Kroenke sportu a fotbalu rozumí, má s ním zkušenosti, určitě ví, co dělá a dnes myslím, že jako akcionář pro nás může být jen a jen přínosem. A pokud nám třeba navíc pomůže zbavit se té uzbecké kreatury, má o svoji pověst a slávu mezi mnoha fanoušky bezpochyby postaráno.
Lehké to však nebude, Peter Hill-Wood právě vede svoji nejtěžší bitvu za celých 25 let, co sedí na prezidentském křesle v Arsenalu. Bojuje za miliony fanoušků…
