Ruský Sport-express pokračuje v sérii rozhovorů s Aršavinem.
Nyní se už můžete přiznat. Kdy jste definitivně pochopil, že je třeba se učit anglicky?
Jestli si myslíte, že jsem angličtinu studoval v souvislosti s přestupem, tak se mýlíte. Bylo to už asi před dvěma roky.
A neměl jste už tehdy v hlavě plány na možný přestup do Anglie?
Konkrétní ne. Ale o odjezdu do Evropy jsem už přemýšlel. Angličtina se hodí všude, vždyť je to jazyk mezinárodní komunikace. Všichni lidé znalí situace zdůrazňovali: Čím rychleji člověk začne mluvit v nové zemi, tím to bude jednodušší. I kdybych neodjel nikam, znalost jazyka není v životě nikdy zbytečná.
Ale mohl jste se dostat například do Španělska. Tam by se vám angličtina hodila asi sotva.
Ano, musel bych se učit španělsky. Ale to je v pořádku, znát ne jeden, ale dva cizí jazyky.
Co ukazuje současná jazyková praxe? Správně jste se doma učil anglicky?
Měl jsem výborného učitele. A nyní říkají, že správně stavím fráze. Ano, přízvuk, ano. A dosud nemám dobrou slovní zásobu, ale samotná výstavba vět Angličany překvapuje. Od podobné odvykli, svou všemožně zjednodušují a zkracují.
Jak hodně jste před příjezdem znal anglický fotbal?
Sledoval jsem fotbalové zápasy podle možností. Upřímně, v televizi to vypadá méně složitě. Až nyní jsem pochopil, jak je zde všechno ostré a dynamické.
Fandil jste některému z klubů?
Ne. V poslední době jsem pozorněji sledoval hru Arsenalu.
Tušil jste, že v něm skončíte?
Velmi jsem chtěl. Ale to, že jsem se zde ocitl, není nic než zázrak. Všechno viselo na vlásku do posledního okamžiku. Ta historie mi vzala tolik nervů, že se mi k ní nechce vracet. Pořád se ve mně ozývá v emocích.
Ale vždyť v létě jste se mohl dostat do jiného anglického týmu.
Prakticky ne. Jestliže v zimě byly šance minimální, v létě by nebyly žádné.
Představoval jste si před rokem a půl po vítězství nad Anglií v Lužnikách, že jste pokořil zemi, kde budete pracovat?
To mě nenapadlo. Tehdy jsem přemýšlel pouze o tom, jestli se nám nakonec podaří dostat na EURO. Nikdo nemohl vědět, že je před námi katastrofální prohra v Izraeli, moje vyloučení v Andoře a zázračné znovuzrození…
Kdo je váš nejoblíbenější anglický fotbalista všech dob?
Ve své době se mi velmi líbil Paul Gascoigne. Na hřišti i mimo něj byl neobyčejná osobnost.
Ale projevy této osobnosti neměly vždycky znaménko plus.
Přesto se mi líbil. Jako člověk byl vždycky svůj, což je podle mě v tomto životě mimořádně důležité.
Co jste věděl celkově o Anglii? Jak se virtuální představy liší od skutečných?
Hlavní moje představy o Anglii vznikly možná díky dílům autora Conan – Doyle.
Ale to už jsou reálie staleté minulosti.
Nějaké tradice, jak jsem pochopil se nezměnily ani nyní. Navíc znám dobře sonety a hry od Shakespeare, ale ty jsou ještě z dřívější doby. Představy o Velké Británii jsem měl nejobecnější, asi jako každý obyčejný Rus. Co mě během prvních dnů nejvíce překvapilo, byla velká přísnost k narušitelům silničního provozu. Jakékoliv, dokonce drobné porušení pravidel se trestá. Všude jsou kamery, které nedovolují zakrýt přestupky a natáčejí to, co se událo mimo oči policistů. Podle mě rychlostí více než 50 mil v hodině zde nikdo nejezdí.
V Rusku se nyní přetřásá rozhovor vaší manželky po vzpomenutém zápase v Lužnikách, v němž se ne příliš chvalně vyjádřila o životě v Londýně a zejména o anglické kuchyni. Vzpomněli si zde na něj?
Ano, nějaké noviny se ho pokusily připomenout, když přetiskly dávné interview. Ale ani v klubu, ani ve svém blízkém okolí jsme o tom nemluvili. Možná, protože to nečetli, možná ne každého to zajímalo. Ale kvůli jinému důvodu mi Almunia řekl, že jeho manželka si to chce se mnou vyřídit.
Co je to za důvod?
Přečetla si úryvek z mých internetových stránek, kde se píše, že nemusím ženy – kuřačky, a že ženám bych nikdy nevydal řidičský průkaz
Almuniova manželka kouří?
Ne, díky Bohu. Kdyby ještě kouřila, už by mi to neprošlo vůbec. Ale ráda řídí auto.
Změnila nyní vaše žena postoj k Londýnu nebo sem jezdí neochotně?
Julie miluje mě a ne místo, kde přebýváme. Do kteréhokoliv města, kde budu žít a pracovat, ochotně přijede.
Můžete už zformulovat svoje první dojmy z nové země a jejího hlavního města?
Londýn jsem tento měsíc prakticky neviděl. Všechny mé dojmy z něj mám ještě z prosincového zájezdu, kdy se mi podařilo prohlédnout město víceméně podrobně.
Teď už je možné prozradit tajemství. Tehdy v prosinci jste už opravdu byl na základně Arsenalu?
Ne na základně, ale v kanceláři na stadiónu. Ale to nebylo cílem zájezdu. Přijel jsem kvůli reklamním fotkám a možnost projednat nějaké jiné otázky se tak naskytla v průběhu věcí.
Co se týká jiných dojmů z života v Anglii, upřímně se přiznám, že zatím ji natolik neznám.
Cožpak kromě jízd na cestách, nic tento měsíc nevyvolalo silný dojem?
Zatím všechny dojmy souvisejí pouze s fotbalem. V životě mimo hřiště nedošlo ke zvláštním událostem. Byl jsem na narozeninách u Bacary Sagni a se zájmem jsem sledoval, jak se zde slaví svátky.
Hodně se to odlišuje od toho, na co jsme zvyklí?
Většinou ne – veselí, tance, rozhovory. Pro mě to ale bylo velmi důležité, protože jsem v týmu nový.
Podařilo se?
Proces začleňování do mužstva pokračuje. Zdá se mi, že v Arsenalu se ke mně všichni chovají dobře. Vždyť jsme spolu trénovali jen několik dní. Před zápasy, ve kterých jsem neměl právo hrát, jsem trénoval samostatně.
Jsou zde nějaká místa, na která jste si již zvykl?
Snad cesta na Emirates stadium. Tu si již pamatuji výborně.
Sám sedáte za volant?
Auto už mám, můžete blahopřát. Minulý pátek jsem ho vyzkoušel. Sám jsem dojel na stadión, ale můj spolujezdec Paul (pracuje v klubu) neprožil cestu bez nervů. Celou cestu mě to táhlo nalevo a on právě seděl na levé straně. Pravdou je, že kolony byly takové, že havarovat nebylo možné, ani kdybych chtěl. Plazili jsme se a ne jeli.
Takže problém s přechodem na jízdu po levé straně nemáte?
Myslím, že je to otázka praxe. Několik jízd a zvyknu si.
Máte už představu o vašem anglickém domě? Nebo všechno bude řešit Julie? Ona tam bude hospodařit
Nyní musíme zvážit, co je lepší. Dům poblíž centru Londýna nebo k tréninkové základně Arsenalu?
Už jsem si prohlížel několik variant, ale zatím jsem se nerozhodl. Co se týká detailů, zas tak je neřeším, poněvadž bych mohl přehlédnout něco, co bude pro můj život nejdůležitější. Konečnou volbu provedu společně s Julií.
Kdy přijede do Londýna?
Někdy uprostřed března. Po vystavení dlouhodobého víza.
Jestli dobře rozumím, potom se přestěhuje do Londýna i s dětmi?
Myslím, že nejdříve pouze s Artjomem. Jana zatím zůstane s Juliinou matkou.
Co tady bude dělat Artjom? S kým si bude povídat?
Nejdříve určitě jen s rodiči. V září ho chceme dát do školy. I když z toho mám obavu. Když si představím, že nerozumí nikomu ze svých vrstevníků a nikdo nerozumí jemu… Naděje tu však je, děti se vždy umějí dorozumět dříve než dospělí. Ljoša Smertin mi říkal, že jeho syn, který neuměl anglicky, měl problém asi měsíc a pak si zvykl.
A jak to má Julie s angličtinou?
(Vzdychne). Už dávno jsme mluvili o tom, že se musí učit, ale s dětmi, o které se starala sama, to nebylo jednoduché.
Ale nyní se už učí?
Teprve se chystá. Ale už se ptala, kdo bude jejím tlumočníkem. Jazyk je nutné se učit, jinak si člověk v plné míře nezvykne.
Je pochopitelné, že netrpělivě čekáte na rodinu . Co vám zde ještě chybí?
Petrohrad. Kdyby se dal sem přenést, všechno by bylo výborné.
Je vám smutno po rodném městě?
Ovšem. Vždyť tam znám každou ulici, každý semafor.
Je tady něco, čeho jste si doma nevážil a velmi vám to chybí?
V první řadě chybí rozmluvy s příbuznými a přáteli. Ale těch jsem si vážil i v Petrohradu.
Roman Pavljučenko po příjezdu do londýnského domu nejdříve koupil anténu pro příjem ruských kanálů. Hodláte následovat jeho příkladu?
To je mimochodem důležité při výběru domu. Vůbec ne v každé čtvrti Londýna je možné instalovat tento satelit. A my ho potřebujeme, zejména Julie. Bude doma trávit více času než já.
Dokud nemáte přístup k ruským televizním pořadům, sledujete ty anglické?
Všichni říkají, že je to potřebné pro zdokonalování jazyka, Ale já jednoduše nestíhám. Celý volný čas sedím za počítačem. V Rusku jsem na internetu nikdy netrávil tolik času. Děkuji mnohokrát lidem, kteří počítač koupili před mým odjezdem z Pitěru a během jedné noci ho vybavili nezbytnými programy. Co bych nyní dělal například bez skype?
Teď se i jazyk učíte intenzivněji než doma?
Dvakrát týdně mám hodiny výuky. Ale praxe je nesrovnatelná. Angličtí přátelé, kteří mi pomáhali v přestupu, mě stále zvou na večeře a tam se mluví jen anglicky.
Jednou jsme už začali mluvit o jídle. Je zde jiná?
Samozřejmě. Trochu si zvykám. Lékař na základně se mě pořád ptá, co z jídla mi chutnalo a co ne. Všichni se mi snaží pomoci adaptovat se. Někdy se cítím jako malé dítě, na které dává pozor každý dospělý. Ale mně se to nelíbí, sám jsem už dávno, dávno dospělý.
Anglické restaurace se hodně odlišují od ruských?
V typicky anglické restauraci jsem ještě nebyl. Vždy jdeme do italské (těch je tu velmi mnoho), nebo do japonské, nebo do čínské.
Už vám přišel účet za telefonní hovory?
Zatím ne. Jsem na něj zvědav a čekám ho s obavami. V Zenitu platil mé účty za telefon klub a mohl jsem být klidný. Tady si účet musím platit sám, ale volat jsem začal daleko více než předtím. Jestli účet bude astronomický, budu muset ještě více komunikovat přes skype.
Křest nováčků v Arsenalu je vždy stejný?
Jak jsem porozuměl, tak ano. Týden po mně přišel nový doktor a musel taky vylézt na stůl a něco říct a zazpívat.
Co jste říkal vy?
Nic zvláštního. Nějaká slova adekvátní situaci. Všichni po mně chtěli, abych zpíval, ale řekl jsem, že když zazpívám, všichni utečou. Tím spíš, že slovům by stejně nikdo nerozuměl.
Opravdu zní francouzština na trénincích a v šatně Arsenalu častěji než angličtina?
Na trénincích ne, ale v šatně možná.
Znamená to, že se musíte učit i ji?
Nejdříve je třeba se naučit anglicky, pak se uvidí.
Je mezi spoluhráči někdo, kdo vás podporuje více než ostatní?
Možná Kolo Toure. Je nyní kapitán, což mu dává odpovědnost. Ale v principu pomáhají absolutně všichni.
Je pravda, že mezi povinnosti kapitána v Arsenalu patří výběr a pouštění hudby v šatně?
Nevěnoval jsem pozornost tomu, kdo ji zapíná, ale je pravda, že hudba zní v šatně Arsenalu pořád.
Zpozoroval jste, že máte zvláštní šatnu, ve tvaru podkovy, bez rohů, s pečlivě vymyšleným neklouzavým povrchem podlahy, se speciálními poduškami na sedačkách? Říká se, že vše projektoval samotný trenér.
Ano? Upřímně řečeno, nevěnoval jsem se detailům. V šatně je pohodlně a to je hlavní. Ale teď se podívám pozorněji.
Koho z vašich dřívějších trenérů připomíná Wenger nejvíce?
Ještě jsem s ním tak hodně nemluvil, abych měl materiál pro podobná srovnání. Už jsem říkal, větší část měsíce jsem trénoval samostatně, mimo mužstvo.
A jaký máte největší dojem z fotbalu za poslední měsíc?
Jaký může být velký dojem, když jsme za mé přítomnosti na hřišti nedali ani gól? (Rozhovor proběhl ještě před zápasem s WBA)
Vztahy s médii zde probíhají jinak než v Rusku?
Všechno je přísnější a jestli tak lze i říci, vystrojenější. Jakékoliv kontakty s anglickými novináři jdou pouze přes tiskovou službu klubu. Zatím jsem dával anglickým novinářům jen pozápasové fleschinterview.
Volného času máte ve srovnání se Zenitem více?
V podstatě jsou zde všechny večery volné kromě předzápasového a zápasového. Ano i utkání končí dostatečně brzy. Jsem teď bez jakýchkoli starostí. Dokonce není kdy prohodit několik slov s přáteli z Ruska. Rozdílnost v čase a ranní tréninky, prostě se nesejdeme ve stejnou dobu. I když na druhé straně se mi líbí tříhodinový rozdíl. Sotva se člověk probudí a v Rusku se mezitím už něco stalo. A když jde spát, už se doma nic nestane, poněvadž je tam hluboká noc. Lépe se sledují novinky.
Arsenal je považován za top klub. Čím se liší od Zenitu?
Dosud jsem nezaznamenal rozdíly. V Zenitu mimo hřiště bylo taky všechno organizováno velmi dobře a hráči se vždy cítili výborně.
Kdo z hráčů Arsenálu vás překvapil nejvíce? Nebo dokonce šokoval?
V herním smyslu Gallas. Nikdy jsem si nemyslel, že je tak silný obránce. A v neherním… je zajímavé pozorovat, jak Robin van Persie předtím než jde na hřiště dostává nějakou schránku, vyjme odtud dráty s čidly a přilepuje k nohám.
Proč?
Nevím, neptal jsem se. Ale vypadá to působivě.
Určitě jste nezapomněl na pocity, když jste v roli diváka pozoroval zápas Zenit – Bayern.
Nejspíš ne. Tehdy na tom zápase záviselo, jestli si zahraji finále turnaje. Teď už vím, že nezahraji. Prožívám všechno za tým, za spoluhráče ale pro mě osobně je nyní Liga mistrů – cizí turnaj.
Nemluvil jste zatím ani s Hiddinkem, ani s Pavljučenkem?
Vzpomeňte si, jak jsme se těžce domlouvali my dva spolu, a hned pochopíte, jak je to složité. Bydlíme na různých koncích a kalendáře týmů taky nejsou v souladu. Podívejte se, minulý týden Arsenal hrál v úterý, Chelsea ve středu a Tottenham ve čtvrtek, potom my a Chelsea v sobotu a Tottenham v neděli. Zkuste najít nějaké společné volné okno. Vím, že Guus se chce potkat, ale kdy bude taková možnost, nevím. Naši se kontaktují s ženou Pavljučenka , věřím, dříve. Julie měla vypnutý mobilní telefon. Ale právě ho zapnula, proto její rozhovor s Larisou je věcí velmi blízkou.
Neříkali vám, že rozhovor s hráčem Tottenhamu se nedoporučuje?
Ne . Vztah k Tottenhamu máme zvláštní, máte pravdu. Ale nic takového nebylo.
Pavljučenkovi není lhostejné, co se o něm v Rusku píše. Sledujete to taky tak?
Neřeknu, že sleduji, přirozeně chci, aby ohlasy byly podle možností pochvalné. Zasloužit si je, je možné pouze dobrou hrou. A co se týká všelijakých výmyslů a zaujatých článků, tak ty byly vždy. Snažím se je nevnímat. Tak například jedny noviny interpretovaly po svém ohlas Borodjuka na moji hru. Alexandr Genrichovič mi dokonce volal, aby vysvětlil, že neříkal nic takového. Ten článek jsem ani neviděl.
V současnosti Chelsea aktivně usiluje o Žirkova. Je to podle vás dobré pro ruskou sbornou?
Hlavně aby to bylo dobré pro samotného Juru. A pro sbornou – čím více hráčů v top ligách, tím lépe.
Koho z Rusů kromě Žirkova byste si uměl představit v anglické Premier – league?
Pogrebnjak, Denisov, Anjukov, Akinfejev mohou hrát v kterékoliv evropské lize. Co se týká toho, komu by nejlépe pasovala Anglie, na to jsem tady příliš krátce, abych mohl soudit.
Je zcela pochopitelné, že se zde změníte jako fotbalista. Jestli v lepšího nebo v horšího, život ukáže, ale změníte se určitě. Bude to mít vliv na hru ruské sborné? Vždyť v Zenitu jste měl tutéž úlohu, co v národním mužstvu, ale nyní je to jinak.
Zatím ano. Ale velmi doufám, že rozdíl setřu svojí hrou.
Na čem se tato naděje zakládá?
Na tom, že přece nejsem špatný hráč, jak se mi zdá. (Směje se)
A je přítomen stimul dokázat něco někomu?
Jen sobě. Pro mě je důležité pochopit, jestli mám na to hrát ve velkém fotbale nebo ne.
Co jste pochopil za první měsíc?
Že to bude velmi těžké.
A copak to nebylo jasné od počátku?
Upřímně, nepřemýšlel jsem o tom. Odjel jsem hrát za velký klub, za Arsenal. A chápal jsem, i nyní chápu, že jestli budu hrát tak, jak umím, všechno půjde normálně.
To znamená, že věříte ve své síly?
Jinak by nemělo cenu sem jet.
Váš přestup překonal všechny rekordy návštěvnosti sportovních internetových stránek. Novinky byly vysílány ve všech televizích. Je příjemné být newsmaker číslo 1? Chcete být tak vnímán i nadále?
Naopak. Čím méně pozornosti, tím více klidu. Chci, aby důvodem článků o mně byla jen moje důstojná hra. A ne tak, jak tomu je v během posledních měsíců, že jsem nebyl ani na hřišti a stal jsem se, jak říkáte, newsmakerem číslo jedna.
V Petrohradu jste byl fotbalovým carem a bohem, v Londýně jste se stal jedním z hráčů jednoho mužstva. Prožíváte tuto změnu?
Ano, v Pitěru jsem měl řadu privilegií, ale speciálně jsem je nikdy nevyžadoval. Všechno šlo samo sebou, proto nemám komplexy z toho, že zde nemám zvláštní postavení. Podobné věci vnímám absolutně klidně. Hlavní je, potvrdit svoje renomé na hřišti.
Sledujete svůj bývalý klub?
První zápas se Stuttgartem jsem sledoval na internetu. Během odvety jsem byl na fotbale, díval jsem se na Tottenham se Šachťorem. Ale když jsem se vrátil do hotelu, hned jsem tam objevil disk s nahrávkou utkání.
Po vás odejde v létě Timoščuk ze Zenitu. Je možné bezbolestně kompenzovat ztrátu dvou takových lídrů?
Zenit má dostatek dobrých hráčů i beze mě a Timoščuka. Beze mě zvítězil nejednou, a nyní ve Stuttgartu vyhrál i bez Timoščuka. Takže všechno bude, myslím, normální.
Budou Petrohradští bojovat o pohár UEFA a o prvenství v ruské lize?
V obou soutěžích jsou dva hlavní favorité: Zenit a CSKA.
Zpozorovali v Anglii rusko-ukrajinský průlom do osmifinále poháru UEFA?
Zde si ve fotbale vystačí sami. Do věcí cizích klubů jim prakticky nic není.Když hrál Tottenham se Šachťorem, tak devadesát procent v tisku bylo o domácím klubu, i když prohrál první zápas a na odvetu postavil náhradníky. Ale všechny zajímali jen Spurs, ale ne Šachťor. Tak je to pokaždé.
Jak často se chystáte navštěvovat Rusko?
Nechystám se. Ale na dovolenou přijedu.
A když bude třeba týdenní pauza?
Když týdenní, tak ano. Ale kde volný týden vzít?
Máte tuto sezónu stanovený globální cíl? Nebo se chystáte jít krok za krokem?
Hlavní cíl – dostat se do příští Ligy mistrů.
To je celoklubový úkol. A váš osobní?
Chtěl bych co nejdříve dát gól. Mnozí čekali, že Aršavin začne řádit od prvního zápasu, ale tak to nebývá, zejména ne u mě. Nikdy mi nic nešlo hned lehce. Vzpomeňte si, že jsem byl první, koho odvolal z mužstva Jurij Andrejevič Morozov. Kolik toho jsem musel prožít, abych se dostal se sbornou na velký turnaj. Je jasné, že ani zde nemůže být vše jednoduché.
A co byste si v souvislosti s tím popřál?
Trpělivost především. Trpělivost a práce vše přebijí.
Jestliže se ve vašem případě všechno vyvíjí postupně, mám plán: Nejdříve byl nástup na hřiště, pak celý zápas, dalším krokem vítězství Arsenalu s vámi v sestavě, potom gólová přihrávka a nakonec- vstřelený gól.
To se mi líbí. Porazíme venku WBA, pak přihrávka v zápase s Blackburnem a gól na Newcastle. I když mezitím je ještě Řím.
Řím se nepočítá, je to přece pro vás cizí turnaj.
Potom je všechno v pořádku, zapomněl jsem na pohárový zápas s Burnley po WBA. Ale to není důležité. Dám gól ještě dříve. Váš plán schvaluji.
/sportexpress/
