Během služební cesty do Londýna speciální dopisovatel Sport – expressu Boris Levin byl na návštěvě u útočníka Arsenalu a ruské sborné. Následuje překlad jeho popisu návštěvy a rozhovor s Andrejem Aršavinem a jeho ženou Julií. (AA – Andrej Aršavin, JA – jeho žena Julie, L – redaktor Levin)
Z Ruska se zdá, že jeho současný život je jen sen. Že Aršavin už dosáhl všeho a nyní může slíznout smetanu z hustého londýnského mléka. Dosáhl skutečně mnohého, ale usínat na vavřínech se nechystá a ani si nemyslí, že taková možnost existuje.
Není ani kdy oddechovat. Za prvé, fotbalová laťka po čtyřech gólech Liverpoolu na Anfield Road je položena dostatečně vysoko, takže dosahovat na ni je možné jen na hranici sil. Za druhé, z množství nevyhnutelných drobných problémů v novém a dosud neznámém městě se člověku točí hlava a žádá si od něj celou zásobu emocí.
Aršavin se přiznává, že daleko od vlasti a obvyklého chodu života se mu nevede zrovna lehce. Ale protřelý Londýňan Roman Pavljučenko uklidňuje spoluhráče ze sborné tím, že v prvních měsících je taková reakce normální, že postupně se vše dostane do normálních kolejí, a že si vv budoucnu nebude moci představit život bez londýnského hlavního města.
Díky bohu, hlavní existenční problém rodiny Aršavinových je vyřešen: vybrali si bydlení. S novým domem jsou spokojeni a jsou připraveni prožít v něm celé londýnské období, ať už je jakkoliv dlouhé.
Rus má nyní fantastickou popularitu mezi fanoušky Arsenalu. Nejen že ho po sobě vyhlašovali nejlepším hráčem utkání a potom i měsíců, ale po dobu jeho nepřítomnosti klub v posledních zápasech prohrál s Manchesterem Utd. v Lize mistrů a s Chelsea v Premier league. Fans Arsenalu v Aršavinovi nyní vidí opravdového spasitele.
On ale popularitu nepřeceňuje. V rozhovoru bylo pro mě nejneočekávanějším okamžikem myšlenka Aršavina, že současnou půlsezónu nelze brát vážně. Jestli bychom si měli představit jeho hypotetickou kariéru v Anglii v podobě počítačové hry, tak všechno, co nyní probíhá, je pouze demoverze, příprava na to, kdy opravdová hra teprve začne.
Takový přístup podle mě dává všechny předpoklady pro to, aby londýnská kariéra ruského útočníka neskončila sotva začala, že je mu předurčen dlouhý a nádherný život v nejsilnější lize na světě.
Potkali jsme se u metra Belsize Park. Kdo se vyzná v Londýně, pochopí, že je to nedaleko centra. Přivítali mě téměř s celou rodinou: Andrej, Julie i Artem, který bude mít v červnu tři a půl roku. Scházela jen maličká Jana, která je zatím v Petrohradu a teprve se chystá pod dohledem babičky na příjezd do Londýna. „Kdyby tady byla Jana, máma a sestra, byla bych nejšťastnějším člověkem na světě,“ přiznala se o něco později Julie.
L: To znamená, že Londýn už vám zcela vyhovuje?
JA: Úplně. Podívejte se, teď zajdeme do toho obchůdku pro ovoce a zeleninu. Jsem přesvědčena, že každý plod bude té největší kvality. V každém krámku, o supermarketech nebo buticích nemluvě.
L: Ale my máme (v Rusku) také hodně podobných obchůdků.
JA: A vy věříte, že v každém z nich je pouze kvalitní zboží?
L: Záruky bych na to nedal.
JA: Ale zde můžete. Nebo otázka bezpečnosti. Můžete si dovolit, aby vaše tříleté dítě otevíralo dveře všem – hostům, dělníkům, sousedům?
L: Těžko.
JA: A Artem to dělá pořád. Pravdou je, že nás varovali před nadměrnou euforií, že v Londýně je to stejné jako v jiné metropoli, že jsou zde všelijací lidé. Zatím jsem se ale zde nesetkala s projevem agrese ani s protiprávním chováním.
Andrej Aršavin nás mlčky poslouchal. Nebylo mu moc do řeči, poněvadž ho bolelo v krku od nachlazení. Protože však již dříve slíbil tento rozhovor, statečně prochraptěl následující hodinu a půl.
Cesta z metra domů nebyla dlouhá , jen jsme prošli uličku. Rozmlouvali jsme s Julií a Andrej bavil Artema. Po příchodu jsme připravili nevelké focení, jehož se nechtěl účastnit mladší Aršavin. Ale po tátově napomenutí se i on objevil na fotkách.
Dům, který zapadal mezi ostatní, se mi líbil stejně jako domácím: útulný, světlý, bez zbytečností, ale se vším nezbytným. Komfortní pokoje, vydlážděný dvorek, ložnice v podzemí se stropními okny.
L: Pavljučenko po koupi vlastního domu, začal rozhazovat. Máte podobné plány?
Julie pohlédla na Aršavina a nečekaně zareagovala.
Na to nemáme peníze. Tím spíš, že toto bydlení nám zcela vyhovuje. Dosud jsme bydleli v rodinných bytech a domech a vztahy tomu vždy odpovídaly. Dokonce nádobí jsme kupovali plastové, poněvadž jsme věděli, že brzy odsud odjedeme. Nyní se cítíme natolik komfortně, že se nám nechce odjíždět a všechno co kupujeme – jako do dlouhodobého domova. Máme pocit, že pokud se nic nestane, budeme zde po celou délku našeho pobytu v Londýně.
L: A vlastník domu s tím souhlasí?
AA: Zatím říká? Žijte, jak dlouho chcete. Ale co když bude chtít prodat toto bydlení? Zde jsme přece jen závislí lidé.
L: V tu dobu už můžete mít peníze. Koupíte ho?
A: Teď o tom nepřemýšlíme.. Neumím si představit, že bych mohl žít po skončení kariéry zde a ne v Rusku.
L: Jak jste vybírali toto bydlení?
AA: To je otázka pro Julii, ona se především zaobírala prohlídkami.
L: Julie, dlouho jste vybírali?
JA: Tento dům byl třetí, který jsme viděli. Líbil se nám i první. Potom jsem si prohlédla ještě několik domů, ale už jsem věděla, že budu žít právě tady.
AA: Ano, museli jsme dlouho uzavírat smlouvu a vyplňovat příslušné dokumenty. Zde je všechno velmi složité. Na jakoukoliv, byť sebemenší změnu v domě je nutný souhlas vlastníka domu, potvrzený notářem.
L: Sousedé neobtěžují?
JA: Naopak. Sotva jsme přijeli, hned nás vítali s velkým a velmi dobrým dortem. Zde jsou lidé velmi dobrosrdeční.
Sedli jsme si do prostorného obýváku. Julie začala vybalovat nákup a Andrej hned zamířil k počítači.
AA: Končí polofinále hokejového šampionátu. Rusko proti USA. Dodívejme se a potom si promluvíme.
L: OK, souhlasím.
Stav byl vyrovnaný a probíhaly poslední minuty.
JA: ak se vede našemu příteli Alexandru Radulovovi? Už je čas, aby se ukázal.
Jako máchnutím kouzelného proutku, Radulov dává Američanům gól.
JA: Jaká to jsem ale věštkyně!
Ale ukázalo se, že gól byl připsán Gorovikovovi po jeho teči. (A přece dobrá předpověď se naplnila: Za dva dny Radulov vsítil vítězný gól proti Kanadě. Aršavin srdečně poblahopřál ruské sborné na svém webu). Polofinále skončilo vítězstvím našich a já jsem zapnul diktafon.
L: Kdybychom mluvili o finanční stránce věci, kde je jednodušší bydlet, tady nebo v Rusku?
AA: Když vezmeme v úvahu kurs libry, zde je asi bydlení dražší.
JA: Zato v obslužnosti není žádný problém. Je tu speciální manažer, je možné ho nazvat řídícím domu, který zastupuje zájmy vlastníka domu a pomáhá při řešení všech problémů. Jestli se něco stane, stačí mu zavolat a vše je vyřešeno. Velmi pohodlné.
AA: Dům je fakticky nový, po úplné rekonstrukci. Zatím se vše usazuje, a je jasné, že se objevila drobná poškození, ale vše se vyřešilo velmi rychle.
L: Včera jsme mluvili s Pavljučenkem a říkal nám: stýkám se nyní s Aršavinovými a poznávám sám sebe před půlrokem – stejné problémy, stejné pochybnosti.
AA: Je to skutečně tak. Všechno, co jsem říkal, mu připomínalo jeho první měsíce tady. Je zajímavé, že s Romanem chápeme londýnskou skutečnost stejně, a naše manželky stejně tak mezi sebou. Ony si zvykají daleko rychleji.
L: Tři měsíce, to je velmi krátká doba pro adaptaci v nové zemi?
AA: Samozřejmě. Zatím jsem jak náměsíčník. Pavljučenko podle slov zkušených lidí tvrdí, že pro plné uvědomění si sebe sama je třeba prožít zde jeden rok. Podíváme se tedy na Romana za tři měsíce.
L: A co vás překvapilo nejvíce?
JA: Neřeknu, co překvapilo, ale velmi líbilo. V našem okresu je hodně čistíren, prádelen, obchůdků. V Pitěru jsem už zapomněla, co je to samostatná pekárna. A tady je možné dostat chléb přímo z pece. Mimochodem, máme už také domácí pícku, kterou nám darovali v klubu. Představte si, peče koláče s emblémem Arsenalu!
AA: Mě překvapily lékárny. Koupit léky bez receptu je prakticky nemožné. V každém případě je nutno volat doktora. Ale ještě horší je, že podle receptu se kupuje tolik léků, kolik je v něm uvedeno.Když se mě klubový lékař zeptal, kolikrát předpokládám, že budu tabletky užívat, nepochopil jsem, proč to chce vědět. Pak jsem přišel do lékárny a dali mně přesně čtrnáct pilulek. Přitom byly v baleních po deseti, takže jedno balení vydali celé a z druhého přesně oddělili nadpočetné pilule. Na to si musíš zvyknout. Ale na jiné věci si zvykáš velmi rychle. Jakékoliv zboží v kterémkoliv obchodě je vždy kvalitní. Když se prodává, nemusíš se bát padělku nebo prošlé spotřební lhůty.
L: Stravujete se doma nebo často navštěvujete restaurace?
AA: Doma. Jsme na to zvyklí a je to lepší. Restaurace někdy navštěvujeme, ale za celou dobu jsem našel pouze jednu, který se líbil od „a“ až po „z“. Byl prvním po příjezdu, od té doby jsem lepší nenašel.
L: Julie, a nakolik jste si osvojili způsob života?
JA. Velké problémy nejsou:
AA: Jediné, co je třeba, aby se člověk cítil zcela sebevědomě, je naučit se jazyk. I s parkováním je už vše jasné.
JA: Jestli už i mi se daří zaparkovat, to znamená, že je už opravdu vše jasné.
L: Ale moje zkušenost je taková, že v některých částech Londýna nelze zaparkovat vůbec.
AA: Jsou taková místa. Zejména u některých obchodů, které mě zajímají. Ale problém s nákupy se řeší jiným způsobem. Jakékoliv zboží z kteréhokoliv obchodu lze objednat přes internet. Jednou jsem se obrátil na své známé z Anglie s otázkou, kam je třeba zajet, abych mohl koupit nabíječku do notebooku. „Proč jezdit?“, podivili se a dali mi adresu webu, kde bylo možné objednat jakoukoliv příslušenství k počítačům. Na to jsme si zatím nezvykli, ale postupně si přivykáme. Myslím, že do obchůdků budu chodit pouze pro potraviny, čerstvý koláč nebo pro zeleninu a ovoce. Všechno ostatní nám budou vozit.
L: To je ale určitě dražší?
AA: Ne. Dodávka je podle mě všude zdarma a v ceně není velký rozdíl. Kompenzuje se tím, že nejsou náklady na benzín, parkování a podobné drobnosti.
L: Co je třeba, aby si člověk zvykl na elektronický systém získávání všeho nezbytného?
AA: Je nezbytné to mnohokrát dělat, aby si člověk zvykl. V Petrohradu jsem počítač a internet téměř nepoužíval. Zde se bez něj nelze život představit. Zvykl jsem si a stal jsem se pokročilým uživatelem. To samé platí pro elektronické nakupování.
JA: Chtěli jsme zajít na muzikál „Lví král“ Chystali jsme se zjistit u přátel, kde je třeba koupit lístky, ale Andrej nejdřív šel na internet. Za deset minut už jsme měli objednány lístky na velmi dobrá místa. Poté je přivezli a my jsme viděli prvotřídní představení bez jakékoliv námahy, kromě té, kterou Andrej vynaložil na mačkání kláves.
AA: Všechno bylo o něco složitější, poněvadž když jsem objednal lístky, omylem jsem smazal svůj osobní bankovní kód. Musel jsem volat do banky a vysvětlit, co se stalo, aby mi ho obnovili. Takže jsem zatím uživatel s velkými rezervami pro zdokonalování.
L: Lístky na Wimbledon, kam chtěla Julie, jste už objednal?
JA: V tu dobu v Londýně nebudeme. Jedeme na dovolenou.
L: Andreji, připomenul jste skutečnost o nezbytnosti znát jazyk. Jsou dosud problémy?
AA: Na klubové základně se cítím dostatečně kovaný. Tam mi všichni rozumějí, umím vysvětlit, co chci, znám všechny fotbalové termíny. Ale v obyčejném životě mi moje slovní zásoba nestačí. Ale ona se zdokonaluje. Tak jsem například musel potkávat doktory, nejdříve kvůli zranění nohy a nyní kvůli nachlazení. Najednou jsem se seznámil s tolika termíny s medicíny.
L: A jaké termíny si osvojujete především vy, Julie?
JA: Související s bydlením. Po rozmluvě s manželkou Sagni jsem dostala dobrou náladu.. Říkala, že před dvěma lety, když přesídlila do Londýna, neznala anglicky ani slovo. A nyní mluví velmi dobře.
L: Co děláte, abyste následovala její příklad?
JA: Třikrát týdně k nám chodí učitelka. Učí i Artema.
L: Za vámi, Andreji, taky chodí učitel?
AA: Ano, ale já mám dvě vyučování v týdnu. Mimochodem se mi jako vždy velmi „zadařilo“. Právě počínaje tímto rokem byla pro legionáře v Premier league zavedena povinná zkouška z angličtiny. V průběhu roku musím udělat složité testy. Ptal jsem se svého učitele, jestli někdo z Arsenalu už dělal takové zkoušky. Odpověděl, že ne, že jsem první.
L: Kdy se chystáte na exekuci?
A: Myslím, že v srpnu.
L: Okruh vašich styků se už uzavřel?
AA: Ne, zatím teprve vzniká.
JA: Zdá se, že je tady více volna než doma. Ale to je jen zdání. Bylo tolik drobných starostí, že nic nestíháš. Seznámila jsem se nedávno s jednou dívkou, ale už dva týdny nemůžeme najít čas pro setkání.
L: Andreji, v Zenitu jste měl méně volného času?
AA: Stejně, vždyť Zenit je vystaven podle evropských vzorů.
L: Kontrola fotbalistů mimo hřiště je stejná jako v Rusku?
AA: Ano přibližně stejná.
L: Jak se v britských klubech vnímá to, co píše tisk?
AA. V Arsenalu to sledují dost pozorně. Když se jménem mého agenta objevilo interview, že prý mně spoluhráči závidí, že se stávám lídrem v týmu, a kvůli tomu se prý mé vztahy s Fabregasem zhroutily, hned se mě ptali, co to znamená?
L: A co to znamenalo?
Nic, poněvadž Dennis, jemuž jsem hned volal uvěřil, že jsem neříkal nic podobného. Během mého působení v Arsenalu nebyl žádný větší skandál.
L: A jaké jsou vaše vztahy s Fabregasem ve skutečnosti?
AA: Normální. Jako se všemi ostatními. Cesc mě pozval, abychom se podívali společně na zápas Ligy mistrů, ale něco tam nedopadlo. Mluvíme k sobě se sympatiemi. Připomíná mi Radima (Vladislava Radimova ze Zenitu – pozn, překl.) Svým fotbalovým vůdcovstvím i zvyky. Dokonce stejně jedí.
L: Jak si zvyká v Londýně Artem?
AA: Pro něho je nejdůležitější, aby vedle stála maminka s tatínkem, pak je to bez problémů.
L: Anglickou slovní zásobu si syn aktivně doplňuje?
AA: S učitelkou komunikuje jen anglicky. I slova už zná. Ale když ho poprosíš, ať něco sám řekne, odmítne.
L: Co vás překvapilo v Londýně nejvíce?
AA: Zatím jsme viděli málo na to, abychom věděli, čemu se máme podivovat a čemu ne.
L: Jste spokojeni se zdejší zábavou?
AA: Na diskotékách jsem byl, ale u nás jsou lepší. Muzikál, který jsme viděli, se nám velmi líbil.
JA: Je tady mnoho divadel, muzeí, je kam chodit.
AA: Mimo jiné nás zvali na expozici Ermitáže, kterou dovezli do Londýna, ale nepodařilo se nám na ni vypravit.
L: Ale bylo by zábavné přijet do Londýna kvůli návštěvě Ermitáže. Vyhledáváte novinky v ruském kině, hudbě, literatuře?
AA: Není na to čas.
L: Televizi, soudě podle všeho, asi moc nezapínáte.
AA: Ano, ruské programy zatím nemáme a na anglické se díváme málo. Snad jen na fotbal.
JA: Myslím, že na ruské se budeme dívat jen kvůli tomu, abychom věděli, co se děje doma.
L: V Londýně se už orientujete?
AA: Jen velmi výběrově. Cestu odsud do centra, na Emirates a na základnu znám dobře.
Místa, kde jsem byl, poznám. (O tom se přesvědčil i zpravodaj Boris Levin, když ho Aršavin odvážel ve svém Citroenu do hotelu. Cesta byla téměř stejná jako ta, po které jezdí na tréninky, proto se řidič choval velmi přesvědčivě a dokonce vysvětloval, jaká míjejí místa.)
AA: Zpočátku mě všechno táhlo doleva. Ale nyní jsem si už zvykl. Snad jen na kruhových objezdech se mohu ještě splést, do kterého výjezdu mám sjet.
L: Máte v anglickém hlavním městě oblíbená místa?
AA: Zatím ne, ale procházíme se často. Blízko domu jsou tři velké parky, byli jsme v ZOO, tam se velmi líbilo Artemovi. O restauracích jsem mluvil, jen jedna se opravdu líbila. Myslím, když vznikne parta, budeme chodit ven častěji.
L: Jak rychle se objeví?
AA: To záleží jen na nás. Zatím není čas, ale postupně se všechno usadí.
Julie připravovala večeři. Bylo to v předvečer zápasu Arsenal – Chelsea, na kterých se chystaly dvě desítky známých rodiny Aršavinových. Návštěvu někoho z nich Aršavinovi právě čekali.
L: Váš denní program se zde velmi změnil?
AA: Celkově zůstal stejný. Ale přibylo ranní běhání. Vstávám také o poznání dřív.
L: Běhání? Tréninky nestačí?
AA: Ne. Vidíte, stávám se profesionálem.
L: Abyste stačil úrovni Premier – league, musíte mít pevné zdraví. Nemáte s tím problémy?
AA: Ano, fyzického boje je v každém zápase víc než dost, a proto únava přibývá. To, že jsem nemohl hrát v Lize mistrů mě velmi mrzí, ale na druhé straně jsem si mohl odpočinout. Myslím, že rotace v sestavě nám bude pomáhat i v budoucnu. Máme mnoho dobrých hráčů.
L: Kde se vzalo nachlazení uprostřed května?
AA: Dostal jsem se na vrchol formy, a to je vždy spojeno se snížením imunity. Přitom jsem chytl virus, když jsem se procházel s Artemem.
JA: A hned potom šel na stadión na zápas s Manchesterem. Celou dobu jsem vyhlížela z lóže a sledovala, aby si nesundával bundu.
L: Je Arsenal stoprocentně váš klub?
AA: Po fotbalové stránce mně zde vyhovuje absolutně všechno. A především, hlavně trenér.
L: Jak často mluvíte s Arsenem Wengerem?
AA: Na jedné straně každý den, ale na druhé, nějaké globální osobní pohovory jsme neměli.
L. A s Advocaatem a Hiddinkem?
AA: S Advocaatem – ano. S Guusem rozhovory nebyly globální, ale shodli jsme se v názorech na fotbal.
L: Jsou takové rozhovory důležité pro vzájemné porozumění s trenérem?
AA: Je důležité, aby trenér věděl, co chci na hřišti, aby věděl, že jakékoliv konání z mé strany není podmíněno neporozuměním jeho požadavkům, ale viděním fotbalu.
L: Wenger i bez globálních rozhovorů vám poskytuje dostatek volnosti na hřišti?
AA: Dobrý trenér vždy chápe, jak využít silné vlastnosti hráčů.
L: O čem se angličtí fotbalisté baví nejčastěji mezi sebou?
AA: O tom, co fotbalisté jiných zemí: o autech, ženách, televizních pořadech nebo o přečtených novinách.
L: Anglie se považuje za zemi absolutní demokracie, ale představit si, že byste tady poskytoval interview podobná těm v Zenitu, si asi nelze, že?
AA: Protože neumím anglicky tak jako rusky.
L: Když se anglicky naučíte, můžeme čekat „bombu“?
AA: Počkáme si na ten čas a pak uvidíme. V životě je všechno možné.
L: To znamená, vy jste se nezměnil.
AA: Jestli mluvíte o mém vztahu k okolnímu světu, pak se musím podřídit místním reáliím.
L: Silně se lámete?
AA: V některých aspektech musí být úplně někým jiným.
L: V jakých například?
AA: Zcela jinak řídím auto, pozorněji, pomaleji, se zapnutými pásy.
L: To samé mi říkal Pavljučenko.
AA: Jinak to zde prostě nejde.
JA: A to je dobře, protože se velmi snižuje pravděpodobnost havárií. V centru Londýna, podle mě, nejsou možné.
AA: Ano, tam se nejde honit, ani kdyby sis to přál.
L: Jaké změny jste ještě zaznamenal?
AA: Bez jakékoliv ironie, stal jsem se větším profesionálem.
L: Opět mluvíte o běhání?
AA: Nejen. Neměl jsem už dva a půl měsíce ani kapku alkoholu.
L: A dříve se to stávalo?
JA: Ne, toho nikdy nezneužíval, ale tady si opravdu nedovolil ani deci.
L: Čím se angličtí novináři liší od ruských?
AA: Zde jsem téměř izolován od tisku.
L: Z vlastní iniciativy?
AA: Speciálně jsem kvůli tomu nic nedělal, ale přesto se s novináři stýkám málo. Rozhovory poskytuji jen na základně nebo v situacích určených oficiálními pravidly Premier league. Mně se to líbí, i to, že na ulicích mě málo kdo pozná. Doma jsem nemohl ani projít.
L: Ještě několik zápasů se čtyřmi góly a bude to to samé. Jak detailně sledujete ocenění, která dostáváte ve své rodné zemi? Nepřejících vůbec nemáte.
AA: To je dočasné. Nikde nezmizeli, nepřející lidé jsou nyní v utajení. Několikrát se mi nezadaří a opět se objeví na scéně. Ale pro mě je dobré, když se o mně mluví špatně. Čím hůře se cítím, tím lépe hraji.
L: Bezodkladně měním tón interview. Proč nedáváte v každém zápase čtyři góly jako v Liverpoolu? Vždyť můžete. Znamená to, nepracujete, jak máte!
AA: Žerty jsou žerty, ale před zápasy s Azerbajdžánem a s Lichtenštejnskem mně jen chválili a nic z toho nebylo.
L: V Rusku nyní převládá mínění, že se vám všechno daří. Země čeká na to, kdy se Aršavin stane nejlepším hráčem Premier-league nejen jednou za měsíc, ale vůbec.
AA: Mluvit o tom je nyní natolik brzy, že to postrádá smysl.
L: Ale vlastní perspektivu v anglickém šampionátu nyní hodnotíte výš než před třemi měsíci?
AA: Všechno co nyní probíhá, je předehra, jakási demoverze před zapnutím opravdové hry. Všechno začne naplno příští sezónu. Jaká bude opravdová hra, nikdo teď nepředpoví.
L: Říká se, že syndrom druhé sezóny má vliv nejen na mladé hráče. Nebojíte se toho?
AA: V tom to je, že příští sezóna bude pro mě první, ale ne druhá.
L: Jaké úkoly si dáváte do druhé první sezóny? Jaké problémy v ní vidíte?
AA: Problém je jen jeden. Neztratit místo v sestavě.
L: Chcete, aby v Lize mistrů Arsenal narazil na ruský klub?
AA: Věřím, že narazí. Nějak se mi zdá, že to bude Rubin Kazaň.
L: Na jaké otázky je pro vás únavné odpovídat?
AA: Díky bohu už všichni zapomněli na to, jak jsem sem přestupoval. Protože hned po transferu všichni chtěli znát všechny podrobnosti, zejména finanční.
JA: Víte, kolik lidí si přálo dostat komentář po čtyřech gólech Liverpoolu? Zůstalo mi ruské telefonní číslo, ale poněvadž ho téměř nepoužívám, volají na ně velmi zřídka. Po zápase s Liverpoolem jsme na něm měli třicet nepřijatých hovorů a dvakrát více esemesek.
L: Na vaše číslo, Andreji, psali a volali určitě mnohokrát více.
AA: Moje číslo, díky bohu, v Rusku skoro nikdo nezná.
L: Jak často se zde stýkáte s fanoušky?
AA: Speciální setkání se nekonala, jen v běžném životě, hlavně před stadiónem po zápase.
JA: Po zápase s Middlesbrough po Liverpoolu běželi fanoušci za naším autem několik kilometrů. Artem byl nadšen. „Tati, tati, oni všichni běží.“
AA: I bez toho běhání cítím, že si mě fanoušci Arsenalu oblíbili.
JA: Úchvatný obraz byl i v zápase proti Middlesbrough: Andrej jde kopat roh a celý sektor u praporku vstává a vztyčuje nahoru čtyři prsty.
L: Co nového v sobě pozorujete? Neočekávané změny, jako je pomalé řízení, a co ještě?
AA: Zatím jsem se plně věnoval řešení bytových a smluvních problémů. Když se tohle všechno definitivně utřepe, bude lze hovořit o londýnském způsobu života a přivykání zdejším obyčejům. Zatím z některých se mi točí hlava. Ne proto, že by byly hloupé nebo nesmyslné, ale protože jsou úplně nové.
L: A co není v pořádku s kontraktem?
AA: Vznikly nuance, spojené se zdaněním a jiné věci, které způsobily, že dostávám méně, než jsem čekal. Není to kritika, ale je třeba dát vše do pořádku, a tím se zabývá můj agent.
L: Poprvé v životě pojedete v létě na dovolenou.
AA: Ve skutečnosti se mi dovolená moc nehodí. Sotva jsem si začal zvykat na tým, na fotbal, na londýnský život, tak mám mít přestávku.
L: Ale je přece možné zůstat v Londýně.
AA: Obecně ano. Ale copak můžu nezajet za maminkou a za dcerou do Ruska? Ano, i sborná hraje s Finskem desátého června.
L: Ten zápas dělí dovolenou na dvě části. Je to velmi nepříjemné?
AA: Snad jen v tom, že mezi poslední hrou za klub a začátkem práce ve sborné proběhne více než týden. Ale přemýšlím o tom, jak se udržet v kondici.
L: Jak?
AA: Zatím je brzy. Jakmile se domluvím, řeknu. Chystám se prodloužit sezónu do zápasu v Helsinkách, ale potom už budu odpočívat. Ale zároveň už budu přemýšlet o příští sezóně.
L: Opravdu?
AA: například, budu ráno běhat.
JA: O dovolené? Oj, tomu nevěřím.
AA: Když tady zjistili, že jsem byl v zimě celý měsíc na dovolené nebyli překvapeni, ale přímo ohromeni. Nechci to dovést do stejné situace. Ne, vážně, trenér fyzické přípravy dá nějaké zadání a já se ho budu snažit vyplnit.
L: Kvůli sborné se vaše dovolená zkrátí. Nezlobíte se?
AA: Sborná je vždycky na prvním místě. Kdybychom ztratili deset dní na přípravu proti Lichtenštejnsku nebo Andoře, to by možná bylo trochu k zlosti. Čeká nás ale jedno z klíčových utkání ve skupině, kvůli kterému nijak nelituji deseti dní.
L: Jak je zápas klíčový?
AA: Je velmi důležitý jak ze strategického, tak z psychologického hlediska. Strategicky si můžeme zajistit druhé místo ve skupině a dobrou výchozí pozici pro boj o první místo.Psychologicky po nevýrazných výkonech proti Andoře a Lichtenštejnsku si musíme dokázat, že jsme se od minulého podzimu neodnaučili hrát fotbal .
L: Existuje názor, že sborná po zdařilém vystoupení na EURO ztratila pocit hladu po úspěchu.
AA: Nesmysl. Připravovali jsme se k posledním zápasům stejně jako například k zápasům s Německem nebo s Finskem, za které nás chválili. A dosáhli jsme výsledku. Přitom zahrát jinak, pravděpodobně, jsme nemohli.
L: Proč?
AA: Vysvětlím na příkladu. Fanoušci nám nadávají za to, že jsme neměli potřebné nasazení. Ale, podívejte se, na zápase proti Anglii byly plné Lužniky, také v utkání s Azerbajdžánem nebyla volná místa. Je snad možné říkat, že nálada tribun byla v obou zápasech stejná? Copak na tribunách byla stejná bouře jako před rokem a půl při rozhodujícím zápase se silným soupeřem? Prostě a objektivně nemohla být stejná. To samé probíhá na hřišti. Věřte, sami jsme nespokojeni s tím, jak jsme hráli, ale hlavní úkol – získat maximum bodů – jsme splnili. A to je nejdůležitější.
L: Máte už určitou anglickou zkušenost. Co poradíte spoluhráčům ze sborné, kteří se chystají přestoupit do mlžného Albionu?
AA: Především vážně přistoupit ke kontraktu. Je třeba přesně, do detailů chápat, jaké peníze budeš dostávat, jaké daně platit, aby nevznikly nepříjemné nuance, jako u mě. Nelze vše dělat v časové tísni.
L: Co ještě?
AA: Určitě vzít si s sebou osobní lékárnu.
JA: A ještě ať se předtím začnou učit jazyk.
/sportexpres/
