Je pondělí ráno a Unai Emery zůstává v práci jako hlavní trenér Arsenalu. Přes víkend se za „železnou oponou“ v Highbury House nesly smíšené názory. Některé naznačují, že Raul Sanllehi a Edu mu chtějí dát více času, aby dokázal, že je ten pravý muž, a když se objeví tři výhry, budou mít zjevně pocit, že by se mohly věci otočit. Což připomíná důstojníky na Titaniku, kteří věří, že kapitán vše napraví, pár hodin po nárazu do ledovce.
„Jen trochu trpělivosti, je to dobrý chlap. Ano, v trupu je masivní díra, voda se vlévá dovnitř a některá madla kormidla jsou již pod vodou, ale dejme mu šanci.“
V článku The Times se uvádí, že trpělivost se stala tak křehkou (konečně), že se uvažuje o změně. Mikel Arteta a Massimiliano Allegri jsou dvě jména, která jsou navržena jako nejsilnější uchazeči o práci, pokud bude Emery „odstřelen“. Jako vždy je obtížné posoudit pravdivost takových zpráv, ale můžeme jen doufat, že na tom něco bude, protože čím déle to bude trvat, tím horší bude dostat se z toho ven.
Pravdou zůstává, že FEC „Football Executive Commitee“, (myslím, že je to, jak jim musíme říkat, aby se odlišili od „správní rady“), seděli na svých rukou tak dlouho, až se má víra v ně ve značné míře otřásla v základech. Jak jsem psal ve včerejším blogu, byl jsem povzbuzován tím, jak jsme začali modernizovat strukturu a rozhodování v klubu, protože to tu bylo dlouhodobě zastaralé.
Stará deska byla doslova … stará. Při vší úctě k nim, jsou to tři muži v jejich 70tých létech a jeden v jeho 80tých. I oni by uznali, že budoucnost klubu musí ležet v jiných rukou. Nyní tedy v rukou Raula Sanllehiho, Edua, Vinaie a dalších. Byli to čerství dynamičtí lidé na vedoucích pozicích, aby získali větší slovo v klubu. S tím byste očekávali míru větší rozhodnosti, ale také bystré povědomí o tom, co se v této sezóně vyžaduje od hlavního trenéra.
Způsob, jakým klub toto léto utrácel peníze jasně ukázal, že jsme se zaměřili na TOP4. Nejen to. Ale bylo to i veřejně uvedeno jako náš cíl v sezóně. Vinai řekl na fóru s fanoušky:
„Konečným cílem zůstává vrátit se do boje o Premier League a Champions League. Prvním krokem je vrátit se do Champions League, to je náš krátkodobý cíl, není to místo, kam chceme jít dlouhou dobu. Musíme být realističtí, nejspíš se nedostaneme na místa, kde budeme příští sezónu vyhrávat Premier League. To, co se snažíme udělat jako první, je dostat se zpět do Champions League, ale není to konečný cíl.“
Zatímco Sanllehi řekl:
„Řekli jsme Unaiovi, že jsme minulý rok minuli kvalifikaci do Champions League, ale letos se silnějším týmem očekáváme, že to dokáže.“
Takže, zatímco to zůstává cílem Emeryho, je to také cíl klubu. Všichni víme proč. Jsou to samozřejmě peníze, ale také prestiž hry o nejcennější evropský pohár má vliv na to, jak je klub vnímán. Stává se přitažlivějším pro hráče, které chcete přivést, ale také pro ty, které chcete udržet. Jsme daleko od toho, abychom byli klubem, který by jej mohl realisticky vyhrát, ale musíme se tam vrátit, abychom tuto cestu mohli vůbec zahájit. Rozhodně to nemůžeme udělat, když jsme v Evropské lize, nebo – jak se zdá být skutečně možné, pokud budou věci dále pokračovat tímto směrem – nebudeme hrát o vůbec žádný evropský pohár.
Arsenal vyhrál v Premier League jen 4 utkání z 13. Naše forma naznačuje, že skončíme ve středu tabulky nebo tak nějak podobně, pokud se něco nezmění. Emery už vyzkoušel vše, aby to fungovalo. Různé formace, systémy, poločasová střídání, odmlčení hráčů a jejich návraty, taktické změny a vylepšení, a nepochybuji o tom, že se svým týmem pracoval na trénincích tak tvrdě, jak jen dokázal, aby dosáhl výkonu, jaký si představuje. Ale to se prostě neděje. Všichni to vidíme na hřišti v zápasech a prostřednictvím studených a tvrdých faktů, které představují naše statistiky a metriky.
Jde o to, že FEC není odpovědná za Emeryho nebo jeho zaměstnance. Je to klub, hráči a fanoušci, kteří musí zajistit, aby se tato sezóna nedostala dál v těchto kolejích. V tuto chvíli, kdy zbývá 25 zápasů a 75 možných bodů, je nejvyšším požadavkem, aby někdo otočil věci správným směrem tak, aby bylo možné dosáhnout TOP4. Když si dáme značky na první čtyři pozice v lize, budeme na 70 bodech (myslím, že to bude více). Budeme tedy potřebovat 52 bodů ze 75, abychom toho dosáhli. Jsme tým, který má aktuálně 18 bodů oproti prvnímu s 37 body.
Co je však jisté, že pokud Emery zůstane, ničeho takového se nedočkáme. Takže jedinou rozumnou možností, je dát šanci někomu jinému. Čerstvý vítr – ať už je to zkušená osoba jako Allegri, nebo riskantnější jmenování v podobě Artety – je to ale neprosto nezbytné, protože se věci sami nezmění. Objevují se zprávy, že Emery ztratil šatnu. Je to jeden z těch starých scénářů, když manažer prochází těžkým obdobím, ale nikdy to není dobré znamení, když se začnou tyto druhy titulků objevovat. Jen zřídka to končí pro odpovědného muže dobře.
Přesto jsem trochu zklamaný, a to kvůli tomu, že FEC, ve kterou měli lidé před několika měsíci naději a optimismus, si výrazně pošramotila svoji pověst kvůli své nečinnosti. Nyní je vše, co dělají vnímáno jinak. Dříve jsme se na ně dívali vzrušujícím pohledem, od kterého si fanoušci hodně slibovali, nyní je to banda hrajících si Nerů, když hoří Řím. Možná je to drsné, ale jak jinak je soudíte vy? Jsme dost moudří na to, abychom si přebrali, co říkají, ale můžeme se podívat na to, co dělají – nebo co je důležitější – co nedělají, a přehodnotit jejich práci.
Možná se tento týden něco změní. Je to třeba, protože se jedná i o čtvrteční zápas s Eintrachtem Frankfurt a nedělní výlet do Norwiche. Od začátku sezóny (11. srpna), kdy jsme porazili Newcastle 0-1, jsme nevyhráli ligový zápas venku. Nicnedělání je tedy v zásadě odhazování bodů, a pokud jsou ochotni to dělat, proč bychom v ně měli mít důvěru nebo víru?
Mezitím bylo vydáno prohlášení #WeCareDoYou. Během léta to vyvolalo určitou angažovanost a komunikaci od vlastníka. Zbývá zjistit, zda to bude mít stejný účinek. Pro Joshe může být snazší mlčet, stejně jako jeho starý otec, a nechat Raula a spol, aby vzali věci do svých rukou. Uvidíme.
/arseblog.com/
