Zajímavým aspektem našeho letního přestupového byznysu je, že se poměrně očividně snažíme vybudovat relativně mladé jádro. Něco z toho už máme. Kieranu Tierneymu, příštímu kapitánovi, je 24. V posledních 12 měsících jsme podepsali dlouhodobé smlouvy s Emile Smith Rowem, Gabrielem Martinellim, Folarin Balogunem a Bukayem Sakou, kterým je 20, 20, 20 a 19.
Přidali jsme pár 21letých, Nuna Tavarese a Sambi Lokongu. Tento týden se k nám připojí 23letý Ben White z Brightonu. Pronásledujeme 23letého brankáře Aarona Ramsdalea (hráče, za kterého nebudeme platit 40 milionů liber, mimochodem – klasický příklad toho, jak jsme pevně věřili příběhům, které se nám nelíbí), a další cíle, se kterými jsme byli věrohodně spojeni, jako Manuel Locatelli, James Maddison a Ruben Neves, kteří jsou všichni ve věku 23/24 let.
Existují jasné fotbalové důvody pro vybudování takového družstva. V ideálním případě spolu hráči rostou a rozvíjejí se – za pomoci zkušených hráčů – a spojují se, aby se stali týmem, který představuje generaci. Jestli bude úspěšný a bude vyhrávat, to nemohu říct, ale vidím obrys tohoto konkrétního plánu. Ať už si o některých jménech myslíte cokoliv, mít něco, co se blíží jasné strategii našeho náboru, je dobrá věc.
Obecně řečeno, když fanoušci vidí plán, vyvolává to určitou trpělivost a pochopení. Pokud se nepodaří dosáhnout výsledků, nemusí se to přenést na manažera, protože pokud nevyhrajete dostatek fotbalových zápasů, a přitom nebudete moci poukazovat na soudržnou a dlouhodobou náborovou strategii jako bezpečnou, tak ve fotbale manažeři přicházejí a odcházejí, a to, jak klub funguje je opravdu důležité. 20 let s Arsene Wengerem u kormidla udělalo posledních pár let bouřlivějších, protože poprvé po dlouhé době zažíváme to, co se děje v podstatě všude jinde.
Fotbalový management je v podstatě řízený chaos. Jistota zaměstnání ve skutečnosti neexistuje. Stává se to jen ve velmi vzácných případech. Neúspěch se rovná propuštění. I úspěch se může rovnat propuštění. Jdeš ven, nastupuje další chlap a cyklus pokračuje. Takže. Co je opatrně potěšující na tom, co se děje teď je, že se to zdá být jako druh podnikání, který je budoucím profitem klubu.
Vysvětlím: Myslím, že Mikel Arteta se snaží přivést hráče, aby vybudoval tým, který zvládne vést, aby dosáhl úspěchu odpovídajícího očekávání Arsenalu. Ví, že na tom závisí jeho práce, a proto se chystá naverbovat především s tímto vědomím. Zároveň však – a nemohu s jistotou říct, že o tom přemýšlí, že by se to mohlo stát, kdyby přišel o práci – klub přivádí hráče, kteří by přežili jeho odchod a byli perfektně nastaveni na nového manažera, který by mohl přijít a pracovat s nimi. Zatím nejsme zapojeni do žádných krátkodobých smluv.
Otázkou je, jak provázaná jsou rozhodnutí, která Arteta dělá s ohledem na jeho vlastní budoucnost a budoucnost klubu? Většinu trenérů nezajímá, co se stane, když dostanou padáka. Šli by do další práce. Tak to chodí. A pokud byl Arteta hlavním trenérem, řekl bych, že bude podobné povahy. Nicméně, udělali jsme ho manažerem asi před rokem, a s tím přichází větší zodpovědnost. Hlavní trenér musí myslet jen na to, co se děje na hřišti, manažer musí myslet na instituci samotnou.
Takže, podnikání letos v létě, až bude kompletní, musí být podle vkusu manažera, protože on je stále ten, kdo musí vybrat tým, a on půjde ze dveří ven, pokud nebudou výsledky adekvátní. Také musí být nastaven tak, aby přežil, ačkoli, a pokud je to tak, další muž, který přijde do týmu se všemi mladými hráči, o kterých jsem se zmínil, bude mít spoustu práce. Zajímalo by mě, jestli o tom Arteta přemýšlel a jestli to ovlivnilo nějaké naše letní rozhodnutí. Najednou mluvil o zodpovědnosti, kterou cítí, vrátit Arsenal tam, kde on a my jako fanoušci cítíme, že by měl být, takže by to nebylo překvapení.
Další aspekt tohoto druhu náboru jsou finance. Arsenalu trvalo příliš dlouho, než se poučil o budoucí hodnotě při investování do transferů. Sotva před 12 měsíci jsme dali obrovské prodloužení 31 let starému útočníkovi, a dali tříletou smlouvu 32letému. Pro jednoho se dalo rozumně argumentovat, pro toho druhého to bylo vždy podezřele hloupé. Takže jsme na tohle přišli pozdě, ale lepší pozdě než nikdy.
I když hráči ve věku 20-24 let nefungují tak dobře, jak bychom chtěli, uchovávají si určitou hodnotu. Je nepravděpodobné, že byste utrpěl ztrátu. Někdo, jako Matteo Guendouzi, který se choval špatně, pak měl průměrné hostování v bundesligovém klubu, nám generoval malý zisk, když v létě odjížděl do Marseille. Je to hráč, který mohl mít větší cenu, o tom není pochyb, ale nakonec to bylo jeho chování, které srazilo jeho hodnotu. Nemůžeme na jedné straně požadovat, aby si Arsenal nedopřál primadony a vštěpoval jim disciplínu, a pak se rozhněval, když odchází. Ale jako případová studie je to dobré.
Ne každý mladý hráč bude mít disciplinární problémy, někteří budou prostě podávat standardní výkony nebo pro ně bude těžké rozvíjet se tak, jak chceme, ale jejich věk a zkušenosti v Premier League budou představovat část jejich hodnoty. Zejména pokud jsou to Angličané, to je další aspekt řady našich cílů v létě.
Jako mnoho z vás, začínám mít trochu obavy z nedostatku okamžitého zlepšení prvního týmu během tohoto přestupového okna. Cítil bych se mnohem jistější, kdybychom do těch úvodních zápasů sezóny šli s řádně posíleným středem hřiště, a myslím, že riskujeme tím, že budeme mít nafouklé družstvo příliš mnoha hráči, které opravdu nechceme, pokud je tedy nezačneme posílat dál.
Nicméně, jsem opravdu povzbuzen tím, co vypadá jako posun směrem ke skupině mladých, dynamických hráčů, kteří – i když věci nevyjdou podle Mikela Artety – nebudou druh zátěže jako jsou pozdní dvacátníci a třicátníci. Můžete je používat, dělat s nimi lepší věci, nebo je můžete poslat dál, ale ti druzí se nachází v takovém bodě své kariéry, kdy vysedávání lukrativní smlouvy není problém. Ještě teď máme co do činění s několika z nich, ale doufejme, že v některých zůstal nějaký oheň, který by nám je mohl umožnit posunout dál před koncem přestupového okna.
/arseblog.com/
