Po vítězství 1:0 nad Norwichem City má tým Arsenalu, který se zdál být na pokraji volného pádu, nyní o něco pevnější půdu pod nohama. Mikel Arteta možná potřeboval přesvědčivější výsledek, aby rozptýlil pochybnosti, kolem jeho osoby, ale je to začátek, první vlaštovka. A rozestavení 4-3-3, v němž Arsenal zápas dohrál, možná dokonce naznačilo, jaká bude jeho budoucnost.
Arteta má možná oprávněný pocit, že vítězství mělo být vyšší. Arsenal v průběhu zápasu vyslal na branku 30 pokusů – nejvíce v Premier League pod jeho vedením, a o celých 29 více než v předchozím utkání proti Manchesteru City před dvěma týdny. Je to zlepšení. A stejně jako předtím je to začátek. Nemělo by zůstat bez povšimnutí, že 20 z těchto 30 pokusů na branku přišlo ve druhém poločase. Částečně to lze přičíst stavu utkání, jakmile šel Arsenal 25 minut před koncem do vedení, Norwich
byl nucen otevřít hru, ale vliv měla také zásadní změna formace.
V 62. minutě, kdy byl stav zápasu bezbrankový, poslal Arteta na hřiště Thomase Parteyho a Emila Smithe Rowea a změnil rozestavení z 4-2-3-1, ve kterém Arsenal začal, na 4-3-3. Arteta dlouho mluvil – soukromě i veřejně – o tom, že si přeje, aby Arsenal nakonec tento systém začal používat. Je to
stejné rozestavení, které bylo základem úspěchu jeho mentora Pepa Guardioly v Manchesteru City.
V prosinci 2020, po roce svého vládnutí, přiznal: „Chceme přejít na 4-3-3, ale k tomu potřebujete na každé pozici hodně specifik, ale teď je na pěti nebo šesti pozicích nemáme.“ Nyní, po letním přestupovém okně, ve kterém byl Arsenal velmi aktivní, by se jim to mohlo podařit.
Když Arteta a technický ředitel Edu loni v létě představovali majitelům Arsenalu svůj plán na podpis Parteyho, v diskusích se zmiňoval možný posun k rozestavení 4-3-3. Nyní ji Arteta s rozdílným výsledkem nasadil v každém z posledních dvou ligových zápasů. Vše nasvědčuje tomu, že do konce sezony se s ním ještě setkáme.
Arsenal v sobotu nastoupil v důvěrně známém rozestavení 4-2-3-1, přesto zavánělo dobrodružstvím. Pět ze šesti letních posil se objevilo v základní sestavě, včetně ligových debutů Takehira Tomiyasu a Aarona Ramsdalea. Výběr třiadvacetiletého Ramsdalea na úkor Bernda Lena v brance měl i
symbolický význam: po devíti inkasovaných gólech ve třech úvodních kolech, potřeboval Arsenal vytvořit novou obrannou platformu.
Zdálo se, že Artetův odvážný výběr základní jedenáctky nakopl publikum na Emirates Stadium, které zařvalo na souhlas, když jejich tým předvedl dobrých úvodních 20 minut. Diváci Arsenalu jsou často kritizováni za vlažnou atmosféru na hřišti, ale tentokrát byli slyšet a tlačili tým k bodu zlomu.
S Nicolasem Pepem a Bukayem Sakou na křídlech to chvílemi vypadalo na 4-1-4-1 stejně jako na 4-3-Najednou měl Arsenal v útoku početní převahu. Najednou Arsenal hrozil – a jen špatné zakončení a výborný brankář Tim Krul zabránily tomu, aby byl rozdíl ve skóre vyšší. A tak se stalo, že po
závěrečném hvizdu dělil oba týmy pouze sporný gól, který dal Pierre-Emerick Aubameyang.
Možná bylo trochu kamikadze nasazení 4-3-3 proti mistrovskému City na Etihad. Ale není to částečněto, po čem Artetův Arsenal volal? Prvek rizika, ochota opřít se o útočné nadání hráčů jako Saka a Pepe, místo aby vsadili na opatrnost a organizaci? Doma proti Norwichi, který je v Premier League
nováčkem, je bez bodu a vstřelil jeden gól, byly takové ambice a dobrodružství zcela na místě.
Arsenal měl dnes i další pozitiva, přičemž jeho nové příchody si vysloužily velkou pochvalu. Ramsdale si i přes těsný náskok odbyl poměrně pohodlný debut v Premier League. Další debutant Tomiyasu vypadal, že do systému přirozeně zapadá. Ve vzduchu dominoval, když vyhrál sedm z osmi vzdušných soubojů. Ben White předvedl několik herních akcí, které jako by vypadly z příručky Davida Luize – z té dobré částí – včetně skvěle načasované průnikové přihrávky po lajně a nervózního kličkování do
vlastního pokutového území. Albert Sambi Lokonga byl ve svých 21 letech jistým hráčem ve středu pole a již nyní se jeví jako zajímavá akvizice.
Odegaard je hráč, jehož technické kvality jsou často chváleny, ale jeho pracovní tempo a ochota presovat jsou někdy přehlíženy. V norském reprezentantovi a Smithu Rowovi má Arsenal dva
kreativní záložníky, kteří jsou připraveni odvést i špinavou práci. Byl to právě Smith Rowe, kdo v předvstřeleným gólem získal míč zpět do své moci. Poté to byl zejména Partey, kdo zahrál dlouho přihrávku středem pole a uvolnil Saku. Právě tato trojice Odegaard, Smith Rowe a Partey znamená,
že 4-3-3 je nyní pro Artetu reálnou možností. Právě tito tři hráči by mohli být klíčem k odemčení sezony Arsenalu.
Tohle byl sotva poloviční krok na cestě k tomu, kam se Arsenal chce dostat. Ale v poslední půlhodině zápasu s Norwichem se objevil záblesk možného cíle.
Z anglického originálu „Arsenal have a long way to go but Arteta’s new system might help them get
there“ přeložil Leon, článek je z webu The Athletic (www.theathletic.com). Autorem je James
McNicholas, který je pravidelným hostem podcastů Arsecast Extra, který produkuje Arseblog
