Srovnání naší hry po křídlech s konkurencí z EPL…..
V diskuzi pod článkem o novém kontraktu pro Gaela jsem nadnesl názor, že Gael je lepší LB než Patrice Evra a že trenér francouzské reprezentace dělá chybu, že našeho obránce opomíjí. Tenista s mým názorem až tak úplně nesouhlasil a vyslovil názor, že „Gaela jsem neviděl prakticky gólově nacentrovat, tak jako Evru“. Trochu mne tím zaskočil, i když i já, přiznám se bez mučení, mám často výhrady k naší křídelní hře. Nejprve jsem zauvažoval, že bych rozebral Gaela a Evru, resp. jejich centry, ale pak jsem si řekl, že by bylo možná lepší se podívat na naši hru na obou křídlech a to nejen v porovnání s ManU, ale lépe s několika týmy EPL. Vždyť si přece musíme před sebe stavět jenom náročné cíle, ne?
Každý z nás si už někdy povzdechl, že s centry do pokutového území máme problém. Pro posouzení úspěšnosti naší hry po křídlech jsem se podíval na prvních 5 týmů ligy za 35 kol letošního ročníku. Jako centr do pokutového území jsem vzal všechny nahrávky tím směrem, vyloučil jsem pouze ty, které se odehrávaly na příliš krátkou vzdálenost. Pak jsem od sebe oddělil přihrávky z levé a pravé strany a závěrem z nich ještě oddělil ty přihrávky, které se dají nazvat asistencí na gól.
Výsledkem bylo zjištění, že
Chelsea centrovala
- z levé strany celkem 338x, z toho 85x přesně, tedy úspěšnost 25%
- z pravé strany 395x, z toho 83x přesně, úspěšnost 21%
- gólové přihrávky z levé strany 10x, z pravé 7x
United
- z levé strany celkem 355x, z toho přesně 75x, úspěšnost 21%
- z pravé strany celkem 466, přesně 126, úspěšnost 27%
- gólové přihrávky z levé strany 9x, z pravé 14x
Tot*enham
- z levé strany celkem 268x, z toho přesně 64x, úspěšnost 24%
- z pravé strany celkem 349x, z toho přesně 83x, úspěšnost 24%
- gólové přihrávky z levé strany 5x, z pravé 11x
City
- z levé strany celkem 242x, z toho přesně 31x, úspěšnost 13%
- z pravé strany celkem 225, z toho přesně 39x, úspěšnost 17%
- gólové přihrávky z levé strany 3x, z pravé 2x
Arsenal
- z levé strany celkem 264x, z toho přesně 35x, úspěšnost 13%
- z pravé strany celkem 418x, z toho přesně 80, úspěšnost 19%
- gólové přihrávky z levé strany 2x, z pravé 11x
Týmem s nejhoršími centry jsou Citizens, zdržme se však nějakých ironických poznámek, náš tým na tom není o moc lépe, jsme z týmů v čele tabulky EPL druzí nejhorší a to ještě jenom díky naší pravé straně. Nejúspěšnější jsou pak United a Tot*enham. Do očí pak v našem případě bije disproporce mezi levou a pravou stranou.
Mnozí mi jistě mohou namítnout, že jsme skoro polovinu sezóny odehráli bez klasických středních útočníků, Robina či Nicklase a že jejich roli se snažil zastoupit Andrei Arshavin, který není příliš vysokého růstu a že se této situaci naši beci a křídla prostě přizpůsobili. Rozdělil jsem tedy zápasy na ty, ve kterých se na trávníku objevil Nick nebo Robin a ty, které jsme odehráli bez nich, a zjistil jsem, že problém není zakopán ve výšce našeho středního útočníka. Při účasti našich vysokých hrotů byla úspěšnost centrů z obou stran 18%, při jejich absenci 16%, stoupl však počet asistencí – 9 při účasti Robina a Nicka, 4 bez nich. To svědčí o tom, že naši beci a křídelníci špatně centrují bez ohledu na to, kdo je adresátem jejich snahy. Vidíme však, že skuteční útočníci umějí s centry či přihrávkami do vápna lépe naložit, než kapitán ruské reprezentace.
Samozřejmě, statistika není všechno, neříká nám nic o výšce, rychlosti či přesnosti centrů, tedy jestli šel míč přesně na hráče či za něj, zda nahrávka směřovala na hráče volného či obsazeného, včas nebo pozdě. Odpůrci takového porovnání budou bezpochyby namítat, že Arsenal není tým, hrající stylem Aston Villy, tedy „nákop dopředu nebo před branku, vždyť tam bude Agbonlahor“ a že naší předností je především technická hra spočívající v rychlých a přesných přihrávkách mezi bránící hráče, většinou po zemi, s kombinacemi vedoucími až do pokutového území. To je pravda, ale pravdou je také skutečnost, že většina týmů v EPL už hru Arsenalu přečetla a vychází ze zajištěné a početné obrany. Ihned po ztrátě míče vytvoří neprostupný obranný val okolo svého pokutového území, kterým je velice těžké proniknout kombinační hrou. Díky kreativitě a fotbalové genialitě Cesca se nám daří tento „Hadriánův val“ pomocí narážeček, přímých kopů, přesných kolmic či padáčků za obranu většinou překonat, ale při jeho absenci tápeme, vzpomeňte si třeba na domácí zápas s Aston Villou, kdy krátký pobyt Cesca na hřišti znamenal úplný obrat nejen skóre, ale i stylu hry.
Suma sumárum, dnešní stav mi připomíná tak trochu poslední sezónu s Thierrym Henrym v našem dresu. Tehdy, tak jako dnes s Cescem, když hrál TH14, týmu se dařilo a vítězil. Bez Titiho se však do našich ložisek dostával písek a stroj jménem Arsenal ztrácel na otáčkách. Celý tým byl prostě zvyklý odpovědnost za myšlení „hodit“ na TH14. Fotbal je však kolektivní hra a nelze se spoléhat na přítomnost a genialitu jednoho hráče. Je nutné mít alternativní řešení pro případ zranění nebo i únavy. V našem týmu nám zatím druhý Cesc nedorostl a pokud se nestane zázrak se Samirem či Aaronem, asi jen tak nedoroste, je tedy nutné hledat náhradní řešení.
Jedním z nich je změna herní taktiky a nácvik a uplatnění centrů, a tento prvek hry musí zdokonalit především naši krajní obránci. Nemyslím, že by se Arsenal stal najednou klasickým ostrovním týmem, posílajíc neúnavně do velkého vápna centry ze všech pozic. To bych ani nechtěl. Ale síla našeho týmu musí spočívat ve všestrannosti a neschopnost kvalitně centrovat naši hru výrazně oslabuje. Navíc se domnívám, že žalostné centry jsou výsledkem absence jejich trénování. Pokud se centry, ať ze standardních situací jako jsou rohy nebo přímé kopy, netrénují (a v Bad Waltersdorfu jsem to neviděl ani jednou), nemohou mít s řešením situací po nákopech do vápna ani zkušenost naši brankáři. Almunia, Fabianski či Mannone jsou při trénincích konfrontováni s útoky, jaké známe v podání našeho týmu při utkáních, tedy kombinace většinou středem zakončená střelou z prostoru mezi velkým a malým vápnem. Nebo naši brankáři řeší centry z rohů či přímých kopů, které jsou čitelné, vysoké, pomalé. Naopak tvrdé nákopy s nízkou trajektorií do vápna ze všech pozic, rohové kopy mířené do malého vápna spojené s razancí útočících hráčů, osobní bránění brankáře na hranici faulování, to jsou situace, které pak naši brankáři (nejen Fabianski) neumějí řešit. Asi by je řešit uměli, ale nemají prostě praxi. A soupeři to už ví a třeba takový Wigan či Blackburn moc dobře věděli, jak na nás hrát.
A nejen oni.
/Patrick/
(článek vyjadřuje osobní názor autora)
