Blog : Arsene Wenger – je čas?

 

Toto je můj pohled a nikomu jej nenutím, chci se jen o něj podělit a slyšet názor ostatních.

Poslední blog jednoho z čtenářů, tedy spíše diskuze, kterou tento článek vyvolal mě po nějakém čase donutila zesumarizovat některé myšlenky, které ve mně už delší čas leží. Jsem už delší dobu frustrován hrou, kterou předvádíme a která nám přináší poslední dobou nedobré výsledky. Letos jsme předvedli i několik úchvatných výkonů s moje srdce zaplesalo, ale velmi často jsem vzpomínal na zálohu s Flaminim, Hlebem a dvěma členy současného kádru.

Naše letošní výkony velmi ovlivňuje sestava. Pokud si dobře vzpomínám, příliš zápasů v jedné a té samé sestavě jsme neodehráli. Díky zraněním, rotaci a ztrátě formy se nám základní 11 vyprofilovala až po novém roce. A to nám vydrželo jen měsíc, než se to začalo znovu sypat. Toto je dle mého zásadní okolnost, díky které jsme nedosáhli na body, na které jsme dosáhnout měli. Je to už pár let, kdy se toto opakuje. Bohužel náhradníci, které Arsene na plac posílá, nejsou schopni hráče základu plnohodnotně nahradit. Je to celkem pochopitelné, protože pokud nehraje ustálená sestava, nemohou ve hře vzniknout jisté automatismy, které jsou důležité pro plynulost hry. Je to dáno tím, že každý jeden hráč se na hřišti chová trochu jinak. Hra „naslepo“ pak není možná. Je to dáno i tím, že Boss nehraje jen podle vzorců, ale dává hráčům směrem dopředu značnou volnost. Dále, náhradník postrádá herní jistotu. Pokud nastupuje jednou za měsíc, nebo i třikrát, ale na 15 minut, pochopitelně nepodá výkon, jako opora, která hraje každý týden. Tady bych se ohradil proti názorům na hráče jako Rosický, Diaby, Eboue atd., kteří nehrají pravidelně. Třeba u Rosy je hodně vidět, že si ze spoustou hráčů na hřišti nerozumí. Jeho přihrávky jdou často jinam, než spoluhráč.

Tady je první věc, kterou bych Wengerovi vytýkal. Samozřejmě neznám jeho pokyny, ale několikrát jsem četl prohlášení hráčů, že dopředu jim Arsene nechává dost volnosti. Z toho pak pramení nepřesnosti, zvláště když pokaždé hraje jiná sestava. Např.u ManU je téměř jedno kdo nastoupí, tak je jasně vidět systém útočné hry.

Další věcí jsou breaky. Naše snad největší slabina směrem vpřed. Vidět rychlý, přímočarý break, (třeba po rohu, či pokud se soupeř zapomene a zaútočí ve více lidech ) je téměř stejně pravděpodobné, jako vidět sněžného muže na Sahaře. Můžu se zbláznit, když  vidím, že máme možnost jít do přečíslení a místo sprintu k brance na polovině podržíme balon, borci si ho několikrát zbytečně přihrají a počkají, až se obranné šiky soupeře zformují a hurá, můžeme začít s házenou. Když si vzpomenu na hru Invincibles, tam byly breaky doslova smrtící. Myslím, že Wenger by měl chlapcům pustit nějaké DVD z dob Henryho, Pirese, Vieiry a Ljungberga.

Co se týče obrany, tolik výhrad nemám. Statistiky ukazují, že nedostáváme tolik gólů, že by to bylo alarmující. Navíc většinu obdržených branek mají na svědomí breaky soupeře, kdy je naše obrana pochopitelně rozhozená a hráči se nestihnou dostat do svých pozic. Je to daň za styl hry, který produkujeme a tady si myslím, že sebelepší obránci tu statistiku nevylepší.

To je další věc, která mě vadí na současném systému hry. Stereotyp. Je až neuvěřitelné, že ať se děje, co se děje, hrajeme pořád stejně. Nevadí mě, že svou hru nepřizpůsobujeme soupeři. Na to jsem hrdý. My jsme Arsenal, nebudeme se přece ohlížet na soupeře. Máme svůj styl, kterým chceme hrát bez ohledu na to, kdo proti nám stojí. ALE. Ale když to nefunguje, tak přece musím něco změnit. Rozestavění, rotaci, rytmus hry, způsob distribuce přihrávek, cokoli co může vést ke změně a soupeř to nebude dopředu očekávat. Tady je dle mého už jednoznačně čas něco změnit, protože se to opakuje už druhou sezonu po sobě. Neustále bušíme do zavřených vrat na jednom místě. Když jsou na petlici a nemůžeme je vylomit, tak přece zkusím něco jiného! Třeba vysadit panty!

Toto chce jednoznačně změnu systému. Nejsem odpůrce 4-3-3, ale proč nemáme v záloze i jinou variantu pro případ, že tento systém se v zápase ukáže jako neefektivní. Naše největší úspěchy jsou spojeny se systémem 4-4-2 a navíc tento systém téměř všichni naši hráči znají ze svých předchozích klubů. Nebo třeba změna rytmu. Mačkáme soupeře bezvýsledně celý zápas, ale stačilo by třeba je trochu ukolébat přihrávkami na vlastní polovině a rychlým přenesením hry zkusit překvapit obranu soupeře. Nebo třeba rotace hráčů směrem do pokutového území, náběhy z druhé vlny. Cokoli jiného, než obléhání 16.

Toto je jednoznačně chyba trenérského týmu. Naše hra je už druhou sezonu naprosto čitelná a stereotypní. Každý náš soupeř dopředu ví, jak budeme hrát a že tak budeme hrát celý zápas. Podle mého tento problém nevyřeší hráčská obměna. Když si vezmu příchody Nasriho a Arshavina v posledních sezonách, tak to poté, co je soupeře poznali už nemají velký vliv na hru. Bez nich i s nimi hrajeme to samé a nevěřím, že pokud přijde někdo jiný, že se hra změní. Ne. Budem hrát stejně, jenom s jiným hráčem.

Pokud se něco nezmění v trenérském týmu, bude tato situace pokračovat. Problém je jednoznačně vinou našeho managera. Pana Wengera si nesmírně vážím a jsem jeho velkým obdivovatelem, ale tady jednoznačně chybuje. On je Boss a on rozhoduje, jak budeme hrát. Je to asi nejlepší manager na světě, ale rozhodně to není nejlepší trenér. Jsem rozhodně proti jeho odvolání, to si nepřeji v žádném případě, ale dle mého by měl obměnit nebo doplnit svůj trenérský štáb o mladší, motivovanější a modernější naděje. S Patem už spolupracuje příliš dlouho a zřejmě si hodně rozumí, ale to je podle mého velká chyba. I sebelepší trenér potřebuje oponenturu, jiný názor, pohled zvenčí a pokud jej nemá, dříve či později se mu to nevyplatí. Toto se -opět zdůrazňuji podle mě- děje Wengerovi.

Chápu, že před lety si zvolil cestu, kterou se vydal a zpronevěřil by se sám sobě, kdyby ji teď zavrhl. Je to jedna z věcí, která ho dovedla až na vrchol. Když v Arsenalu začínal, také si šel vlastní cestou navzdory překážkám a navzdory všem. A dosáhl největších úspěchů klubu v historii. Proto stejně postupuje i dnes.

Bohužel bez kýženého úspěchu. Tato cesta se ukazuje jako velmi složitá a dost možná i slepá. Fotbaloví odborníci se shodují, že bez zkušených hráčů se vyhrát nedá a naše současnost to jen potvrzuje. Jenže i náš tým už dozrál a úspěch se stále nedostavuje. A pokud se letos nestane zázrak, tlak, který je už tak dost velký zase poroste a Wenger to dobře ví. Pokud včas nezasáhne, může se stát, že se úspěchu svého projektu s mladými hráči už nedočká jako manager klubu, kterému dal své srdce. A jediná cesta která tomu může zabránit vede přes jeho trenérský tým. Vše ostatní, včetně hráčského kádru je připraveno.

Pavel

 

/blog vyjadřuje osobní názor autora/