Už je to skoro týden od odchodu Alexise Sancheze do Manchesteru United. Včera si již odbyl za Devils debut, připsal si první asistenci ale i první vystřídání. Mnoho z nás jeho odchod rozesmutnil, mnoho z nás naštval ale i řada z nás tento krok chápala. Jaký to ale bude mít vliv na Arsenal a jeho výsledky? Byl Alexis skutečně takovým profesionálem, jak nás do poslední chvíle přesvědčoval Arsene Wenger? Co na to spoluhráči? Na tyto otázky není jednoduchá odpověď. Alespoň pro někoho, kdo se na celou věc dívá zvenčí. Pojďme si ale celou ságu Alexis rozebrat popořadě.
První spekulace o odchodu Sancheze se začaly objevovat na podzim roku 2016. Tyto spekulace se týkaly i jeho spoluhráče, Mesuta Özila. I když měli oba hráči ještě 18 měsíců do konce stávající smlouvy, tak už se spekulovalo o tom, že se jedná o nové. Na světlo se tehdy dostaly zprávy, že oba hráči požadují plat v Arsenalu nevídaný – 384 000 £ týdně. Pro představu nejlépe vydělávající hráč Premier League, Zlatan Ibrahimovič, bral v tu dobu 367 640 £ týdně. Požadavky to byly tedy na poměry Arsenalu řádně přestřelené, ať už byly tyto informace pravdivé či nikoliv.
Uběhlo několik měsíců a sezóna skončila fiaskem. Arsenal sice zvítězil v FA Cupu ale poprvé po 21 letech se nekvalifikoval do Ligy mistrů. Bylo jasné, že hráči formátu Sancheze nemůže stačit nastupovat jen v Evropské lize. Nicméně Arsene Wenger zaujal „pevný postoj“ a vyhlásil, že Alexise i Özila udrží do konce sezony, i kdyby měli pak odejít z klubu zadarmo. To byla určitě chvalitebná taktika. Dlouhá léta se u nás upřednostňovala spíše finanční prosperita místo té sportovní. Jenomže jak se už mnozí z nás naučili, Wenger často řekne jednu věc a v zápětí udělá přesně opačnou. Takže pak nastala na konci samotného přestupového období nemilá věc. City podalo nabídku, která roztřásla finanční receptory ve Wengrově mozku takovým způsobem, že se rozhodl Alexise prodat. Otočka o 180° měla za následek to, že Sanchez se už viděl v bleděmodrém dresu. Zástupci City za ním doletěli do Chille kvůli zdravotní prohlídce a čekalo se na Arsenal a na jeho náhradu v podobě Thomase Lemara. Jenomže kvůli inkompetenci zástupců Gunners, kteří vše nechali na poslední chvíli, se nic nedotáhlo do konce. Samozřejmě lze namítnout, že City mohlo poslat nabídku za Sancheze pozdě, ale o Lemarovi se před tím spekulovalo několik týdnů. A dobrý hráč by si v sestavě vždy místo našel.
Takto tedy skončilo přestupové období a nám zůstal na krku zklamaný a možná i naštvaný hráč, který se už těšil, až bude znovu hrát pod Guardiolou v týmu, který má reálnou šanci na titul. Ač tedy Wenger tvrdí opak, zdá se mi, že tuto sezónu chyběl Sanchezovi ten pravý drive. Přišlo mi, že už od začátku sezony rozhazoval rukama, dirigoval a dělal ty své grimasy. Čísla oproti loňsku taky prudce klesly. Samozřejmě k poklesu formy může dojít u každého, ale podle mě na to měl vliv ten nevydařený přestup.
Při poslechu jednoho ze starších dílů Arseblogu hovořil Andrew Mangan o „Alexis‘ tax“. V překladu šlo o Alexisovu daň, což znamená, že na každou dobrou věc, co udělá (gól, asistence, přihrávka do šance) patří i určitá forma zdanění, což jsou jeho početné ztráty míče. Nabízel porovnání, že na rozdíl od některých hráčů, kteří to hrají více na jistotu, on vymýšlí naopak čím dál těžší a komplikovanější řešení a z těch právě plynou ty ztráty. Na druhou stranu Alexis není jediným hráčem, který ztrácí míče. Takový Granit Xhaka by zrovna v tomto ročníku mohl vyučovat předmět „Jak přihrát soupeři do protiútoku“.
??? Welcome to @Arsenal, @HenrikhMkh ?? #Gunners #sm20 #COYG
— Shkodran Mustafi (@MustafiOfficial) January 22, 2018
Ročník 17/18 tedy pokračoval s rozporuplnými výkony Arsenalu a spekulace o odchodu sílily. Nejdříve se měl stěhovat do City, poté k United a pak zase do Chelsea. Nakonec Alexis zamířil pod křídla Josého Mourinha, který nám naopak poslal Henrikha Mkhitaryana, se kterým údajně neměl nejlepší vztahy. Tady však nastalo něco zvláštního, co stojí za pozornost. Jak je už v době sociálních sítí zvykem, hráči se vyjadřují k řadě věcí. Někteří pravidelně ukazují fanouškům kousky svého šatníku (Hector), další se chlubí přítelkyní a dětmi (Jack) a někteří hlavně řeší zápasy (Mustafi). Také bývá zvykem vítat nově příchozí hráče v klubu a také se loučit s těmi, co nás opouští a zamíří o dům dál. Tím se dostávám k věci. Zatímco k odchodům Coquelina a Walcotta se řada našich hráčů vyjádřila. U Alexise bylo ticho po pěšině. Jediným hráčem, který jeho odchod „zaznamenal“ byl Mustafi, který se k němu krátce vyjádřil v InstaStory (příspěvek na Instagramu, který po 24 hodinách zmizí). To naznačuje, že vztahy v kabině nebyly ani zdaleka ideální a růžové, jak nám často Wenger popisoval. Aby toho nebylo málo, Mohamed Elneny se před dvěma dny prezentoval tímhle tweetem, který hovoří za vše. Překlad: „Teď tady jsou hráči, kteří bojují každou minutu za znak a fanoušky.“
Now there are players fighting every minute for the logo and the fans ???? #WeAreTheArsenal
Wembley time ?♥️♥️ pic.twitter.com/reiS70hMRd— Mohamed ELNeny (@ElNennyM) January 25, 2018
A co bude teď? Jak naznačili první zápasy bez účasti Alexise, jde to i bez něj. Klub přesvědčivě přejel Crystal Palace a poradil si dokonce i s Chelsea. Neříkám, že Alexis nás tuto sezónu táhl dolů a kvůli němu jsme teď v PL až na 6. příčce, ale věřím, že se otřepeme. Morálka a dobré vztahy mezi hráči totiž dělají hodně. Navíc Mkhitaryan působí jako chytrý hráč, který se snaží hlavně tvořit a z toho by mohl těžit především Lacazette. Doufejme, že dobře zapadne. Do konce ligové soutěže je ještě 14 kol a těch 5 bodů na 4. místo by se ještě dalo uhrát. Teoreticky by se mužstvo mohlo semknout podobně jako v ročníku 07/08 po odchodu Henryho. Ač před tím Henry nedělal žádné rozbroje v kabině, tak byl tým zvyklý hrát hlavně na něj a ostatní hráči tolik nepřebírali zodpovědnost. Do teď to bylo tak, že Alexis chtěl být u každé akce a chtěl to být hlavně on, kdo zakončuje a je tou hvězdou. Běda jak mu někdo nepřihrál. Teď tedy nastala příležitost, aby hráči za svůj osud přijali zodpovědnost.
Je tedy odchod Alexise pro Arsenal výhrou? Zastávám názor, že v klubu by neměli být hráči, co tu být nechtějí a proto jsem od začátku chtěl, aby byla Alexisova otázka vyřešená už před sezonou. Teď je pryč. Pročistil se vzduch a vypadá to, že tým začíná táhnout za jeden provaz. Nechci dělat z dvou zápasů nějaké velké předpovědi, ale je jasné, že kdyby se ta sága táhla i v druhé půlce sezony, tak by to ničemu neprospělo. Teď se můžeme soustředit na fotbal s novým číslem sedm a samozřejmě doufat, že číslo jedenáct tu smlouvu opravdu prodlouží. Pořád jsme ve hře o dvě trofeje, přičemž zisk double (Carabao Cup a Evropská liga) není nereálný. COYG!
Good luck for the future Bro? @TheoWalcott #goodbye #allthebest pic.twitter.com/UO2vMertYg
— Mesut Özil (@MesutOzil1088) January 17, 2018
