Blog: Přestupy a budoucnost – part 2

Momentální situace na přestupovém trhu je složitá zvláště pro Arsenal. Filozofie klubu je diametrálně odlišná od ostatních a není to o tom, že vychováváme mladíky. Je to o tom, že jsme soběstační a neúčastníme se nesmyslných dostihů o nejdražší přestup. Transferová politika Arsenalu je o rozumu. Věřím, že pokud by ostatní kluby své hráče nepřeplácely i Arsenal by neměl problém nakupovat „hvězdy“ nebo místní hráče za adekvátní ceny. Naneštěstí trh je pokřiven nereálnými okolnostmi (požadavky hráčů, Roman či šejk Mansún) a nejen proto(stadion) se Arsene upnul k výchově mladíků.

Bohužel se spolehl na morálku svých oveček a nyní sbírá poněkud kyselé ovoce.Dnes už nemůžeme mluvit o tom, že hráč ctí filozofii klubu a pokud se stává jeho součástí, počítá s tím. Dnes se hráči honí jen za penězi a úspěchem a je jim celkem jedno, kde se jim to povede. Nevěřím, že by Cesc toužil tolik po návratu, pokud by nebyla Barca úspěšná.

Wengerovi teď nezbývá nic jiného, než být při vyjednávání tvrdší a klidně hráče odstavit pokud nechce podepsat novou smlouvu. Nemůže se nadále spoléhat na to, že hráč myslí hlavou a bude cítit ke klubu dluh za šanci či výchovu. Další možností je cíleně pěstovat už od žáčků vztah a lásku ke klubu, ale buďme upřímní. Kolik z nich se pak dostane do prvního týmu? A u kolika z nich tyto hodnoty vydrží nápor lukrativních nabídek?

Ale jak tomu všemu tedy zabránit? To se dostáváme do začarovaného kruhu. Pokud bude Arsenal úspěšný, bude mít sílu udržet své nejlepší hráče. K tomu aby byl úspěšný musí své nejlepší hráče dobře zaplatit, aby mu neutíkali. Ale finanční požadavky nejlepších hráčů vedou k finančním problémům i těch největších a nejúspěšnějších klubů: Barca, ManU, které navíc svým jednáním jejich platy šroubují výše a výše.

Toto je ten zásadní problém, který má Arsenal. Je to snad jediný klub světové úrovně, který se chová rozumně a nesnaží se zničit sám sebe. Je tedy otázkou, jestli jsou pro klub i fanoušky trofeje natolik důležité, aby byli ochotni riskovat jeho zánik, krach a nejistou budoucnost. Dokud se bude Arsenal držet své filozofie vyrovnané ekonomiky, aby mohl fungovat nezávisle na okolnostech (fin. krize, majitel), bude mít problém s hráči, kteří budou chtít brát jinde dvounásobný plat.

Jejich logika je jasná. Smlouvu nepodepíšu a budu se mít jinde lépe, nebo si přestup zkusím vytrucovat. Takže sebelepší vyjednávací taktika potom krachuje na požadavcích hráče.

Nesuďme proto Wengera proto, že dodržuje zásady své a klubu. Tyto zásady ctí celý život a ctí je klub, nemůže je proto porušit i kdyby to znamenalo hněv fanoušků, samotných hráčů a čas bez trofejí. Pokud se bude schopen klub udržet mezi nejlepšími s touto filozofií, byla by chyba na tom něco měnit. Nikdo vám totiž nezaručí, že i s masivním posilováním získáte trofeje.

Hráči znají Wengera a znají klub. Není proto namístě si stěžovat, že v City by dostali víc. Nebo že Barca vyhrává jednu trofej za druhou. Wenger a klub s nimi nikdy soupeřit nebude, protože vyznává jiné hodnoty. Toho si musejí být hráči vědomi. Nebo myslíte, že Robina současná situace ne..re, nebo kohokoli dalšího? Není proto namístě se zlobit na Wengera, ale na samotné hráče, potažmo kluby, kterým neříká nic etika ani morálka.

Na nás je pak, buď tyto hodnoty respektovat a přijmout nebo směřovat své fanouškovské choutky jiným směrem a k jiným klubům…

(článek vyjadřuje osobní názor autora)