Vzhledem k tomu, že se každým dnem blíží přestup Gabriela Paulisty do Arsenalu, rozhodl jsem se vytvořit článek, který by vedle sebe postavil všechny Brazilce v našem dresu a porovnal jejich přínos. Redakce Skysports mě však předběhla, takže jsem si řekl, že nebudu nosit dříví do lesa a místo toho vám jejich článek přeložím. Po přečtení se podělte v diskuzi o vaše názory a napište, kdo byl podle vás nejlepší a kdo nejhorší. Já za dobu svého fandění zažil jen Gilberta, Denilsona a Santose a přesně tohle pořadí odpovídá jejich kvalitám a přínosu pro hru. Kdyby jste náhodou hledali Eduarda, tak ten zde není zahrnutý, protože přes jeho brazilské kořeny se narodil v Chorvatsku a nastupoval i za jejich reprezentaci.
Sylvinho (1999-2001)
Sylvinho si užil pár úspěchů v jeho vlasti s Corinthians před tím než jako 25letý podepsal smlouvu s Arsenalem a brzy poté se dostal do národního týmu. Nahradit dlouhodobého levého obránce, Nigela Winterburna nebyl lehký úkol a jeho první sezóna skončila zklamáním po porážce s Galatasaray ve finále poháru UEFA. Ale po působivém výkonu v zápase proti Sheffield Wednesday si Sylvinho brzy získal reputaci pro střílení neobyčejných gólů. S jeho nádherným gólem proti Chelsea měl na kontě už 3. gól ve třech po sobě jdoucích zápasech.
Naneštěstí pro Brazilce, objevení Ashley Colea mu vzalo místo v základní sestavě na jaře 2001. Na konci jeho 2. sezóny v Anglii přestoupil do klubu Celta Vigo. Později si užil spoustu úspěchů v dresu Barcelony, nicméně ve finále Ligy mistrů proti Arsenalu získal medaili jako nevyužitý náhradník. Po ukončení kariéry v dresu Manchester City se stal asistentem manažera Roberta Manciniho v Interu.
Edu (2001-2005)
Po jeho trvale pomalém začátku kariéry v Arsenalu – problémy s pasem, zranění v prvním zápase, vlastní gól v druhém – byl vyrovnaný záložník rozhodně mezi méně proklamovanými hráči týmu Invincibles, ale jeho přínos nebyl zanedbatelný. Vskutku často se zapomíná na to, že Edu účinkoval 29krát v tažení za ligovou neporazitelností. Ve skutečnosti, díky jeho častému nastupování z lavičky hrál ve více zápasech než Dennis Bergkamp v ligové sezoně 03/04.
Jako bystrý distributor míče s jeho spolehlivou levačkou, Edu vnikl do národního týmu Brazílie během jeho pozdějších let v Arsenalu. V totožném období jako některé jejich největší úspěchy. Edu vyhrál 2 ligové tituly a 3 FA Cupy před tím než přestoupil do Valencie v roce 2005. Wenger řekl rok před tím: „Je to hodnotný člen týmu a střílí důležité góly ze zálohy.“
Gilberto Silva (2002-2008)
Gilberto Silva začal svou kariéru jako střední obránce, takže byl nepravděpodobnou figurkou uprostřed zálohy Brazílie. Ale zranění Emersona mu dalo šanci na Mistrovství světa 2002. Gilberto se chytil své šance, hrál velkou roli v jejich vítězství a zaujal dostatečně na to, aby si vysloužil přestup z Atletico Mineiro do Arsenalu. Možná nebyl jedním z nejvíce okázalých představitelů, ale byl vždy připraven rychle vzít na sebe zodpovědnost. Velmi dobře se sladil s Patrickem Vieirou v impozantní sezóně 2003/2004.
V roce 2005 přidal do sbírky FA Cup a pomohl Arsenalu do finále Ligy mistrů. I nadále zůstává oblíbencem Arsena Wengera, který o něm minulý rok prohlásil: „Dle mého je třída. Je skromný a pokorný. Je to špička, co se týče lidské stránky. Byl připravený obětovat se pro tým. Potřebujete takového hráče před obranou, který je připraven dělat temnou a špinavou práci pro ostatní hráče.“ Gilberto Silva si připsal 93 startů za reprezentaci a ukončil svou kariéru v Atleticu Mineiro, tam kde všechno začalo.
Julio Baptista (2006-2007)
Muž zvaný „bestie“, se po zdlouhavém pronásledování připojil k Arsenalu na roční hostování z Realu Madrid. Hostování se domluvilo v rámci přestupu José Antonio Reyese. Baptista měl ve Španělsku dobrou reputaci, když skóroval 38 branek v 63 zápasech za Sevillu, čímž si zasloužil přestup do Realu Madrid. V hlavním městě se mu už tolik nedařilo (vstřelil v první sezóně jen 8 branek v La Lize) a špatně se prosazoval mezi tzv. „Galacticos“. Baptista poté přišel do Arsenalu s velkým očekáváním.
Výsledek hostování byl obrovským zklamáním, když hráč v 24 ligových zápasech vstřelil pouze 3 branky. Faktem je, že Baptista skóroval více branek v jednom (!) zápase ligového poháru proti Liverpoolu, kdy vstřelil 4 branky. Na konci sezóny se vrátil zpátky do Realu Madrid a jeho druhé účinkování v bílém dresu přineslo trochu více úspěchu. Krátce poté účinkoval v dresu AS Řím a v Maláze než se vrátil zpátky do Brazílie hrát za Cruzeiro.
Denilson (2006-2011)
Nenápadný záložník si připsal více než 150 zápasů za Arsenal v jeho pětiletém pobytu, během něhož mu jeho jednotvárné přihrávání získalo obdiv Wengera, ale občas nechalo ostatní na pochybách o jeho přínosu. V roce 2009 byl Wenger zmaten vnímáním médií. „Jsem překvapený dvěma věcmi – tím jak dobře si vedl a tím jak málo uznání za to dostal od médií. Nemyslím si, že mnoho lidí hluboce analyzovalo jeho hru. Když provedete trochu hlubší analýzu jeho hry, to znamená, kolik prostoru pokrývá, kolik míčů vyhraje, jak rychle přihraje míč, kam jeho míče jdou, tak budete dost překvapení.“
Možná měl Denilson trochu smůlu v tom smyslu, že jeho nástup se shodoval s menší úspěšností klubu, která následovala po první dekádě Arsena Wengera, která přinesla konzistentní úspěch. Šéf kanonýrů nakonec opustil naděje, že by se záložník mohl dostatečně zlepšit a dovolil mu návrat do Sao Paulo. I tak se zdá, že tito dva mají pořád dobré vztahy, protože Denilson řekl při příchodu do nového působiště o Wengerovi toto „je to pravděpodobně osoba, která mi nejvíce věřila a investovala do mě. Vždycky se ke mně choval jako k synovi“.
André Santos (2011-2012)
Byl podepsán poslední den přestupového období, když se Wenger pod tlakem snažil posílit mužstvo. André Santos vydržel těžké časy, kdy často pouhá jeho přítomnost v týmu byla důkazem toho, že standarty se v Arsenalu zhoršily. Obzvlášť tehdy, když si stal terčem po poločasové výměně dresů s bývalým hráčem Arsenalu Van Persiem, po němž následoval mizerný výkon proti Manchesteru United.
Levý obránce byl krátce na to poslán na hostování do Gremia. Zúčastnil se pouze 23 zápasů v Premier League a sám hráč vidí jediné vysvětlení jeho výkonů ve špatné kondici. „Když jsem tam byl, tak jsem měl velmi špatná zranění, ale v celé mé kariéře jsem nikdy neměl tolik zranění“ řekl. Teď je zpátky ve Figueirense, v klubu ve kterém začínal svou kariéru.
/Skysports.com/