Chesterův Blog, Part Eleven – Negativa sezóny

V dalším díle svého blogu se pokusím sezumarizovat největší negativa právě uplynulé sezóny…

Začnu pěkně chronologicky od začátku…

1)Příchod Mikaela Silvestra

I když na této stránce má asi pár fanoušků, pro mě je to pořád velká rána vedle. Všichni jsme asi v létě očekávali velkou posilu na pozici středního obránce, někoho kdo by byl konkurenceschopný dvojici Gallas a Touré. Někoho, kdo by byl v případě zranění jednoho z nich schopen zaskočit a podávat dobré a stabilní výkony, kterými by si říkal o základ. Myslím, že Wengerovi šlo asi o to samé, i když ho podezřívám ( a nejsem asi sám…), že Silvestra přivedl především díky svojí „posedlosti“ jakýmkoli hráčem z jeho rodné země. Možná že ho chtěl vytáhnout z Manchesteru United, kde poslední sezónu de facto proseděl na lavičce, a dát mu ještě jednu šanci. Kdo ví.

Nejvtipnější ale na tom všem je, že Silvestre byl v době svého příchodu zraněný, takže se nemohl zapojit do předsezónní připravy, což mu později v sezóně viditelně chybělo. Nerozehranost a nepochopení hry Arsenalu na něm byly jasně vidět. Navíc si ani nerozuměl se svými parťáky ve stoperské dvojici…, skoro bych řekl, že pokaždé, když byl na hřišti, za něj musel hasit problémy v obraně vždy jeho kolega.

V dřívějším díle svého blogu jsem Mikaela Silvestreho dal do desítky nejhorších hráčů, které kdy Wenger na sever Londýna přívedl, a bylo mi předhazováno, že je to předčasné, a ať mu dám ještě šanci. Tak jsem tedy čekal, jaké výkony z něj vypadnou, ale nějak jsem se nedočkal. Pravda, dal několik branek, ale to je tak vše. Jeho neschopnost aklimatizovat se na současný fotbal v Premier League, jeho neschopnost v osobních soubojích, jeho zmatečné rozehrávky a jeho defenzivní hrubky nás stály až neuvěřitelné množství bodů.

Jeho jediný trošku lepší zápas přišel v zápase Ligy Mistrů proti Manchesteru United na Old Trafford, ovšem, stačí jedno povedené utkání za sezónu na to, aby byl vůbec v sestavě takového klubu, jakým je a jakým chce být Arsenal? Dle mého rozhodně ne…

Samotný hráč se v několika rozhovorech přiznal, že je to pro něj skvělá zkušenost, a že se opět cítí mladý. To je sice fajn, ale pokud opravdu chce trávit tolik času s našimi mladými hráči, ať se stane trenérem, a bude jim moc předávat svoje fotbalové zkušenosti alespoň takhle, protože na hříšti to evidentně nefunguje.

Případ Silvestreho mi v mnohém připmomíná loňskou sezónu Gilberta Silvy, především pak v tom, že vloni bylo vidět, jak už si „Invisible Wall“ nerozumí s mladými spoluhráči v záloze, a i možná proto po sezóně odešel do Panathinaikosu. Osobně upřímně doufám, že Wenger není slepý, a stejně jako všichni fanoušci a odborníci vidí, že koupě Mikaela Silvestreho byla velkou ránou vedle, a v létě ho prodá. Na anglických serverech se spekuluje, že velký zájem projevilo PSG, což by myslím pro Mikaela byla ideální destinace.

2) Opomenutí vyřešení pozice defenzivního záložníka

Všechno začalo odchodem Mathieu Flaminiho. Nikdo z nás dodnes neví, co přesně se tam stalo. Mathieu říká, že chtěl v klubu zůstat, pouze chtěl adekvátní finanční ohodnocení ( a vezmeme-li v potaz plat Adebayora, pak mi zase těch 70000 liber týdně tak závratných nepřipadá). Klub a Wenger zase na druhou stranu prohlašují, že Flamini chtěl odejít a za klub nehrát…, opravdu těžko vědět, komu věřit, a myslím si, že v tomhle se pravdu nikdy nedozvíme.

Nezpochybnitelnou realitou ale před sezónou zůstal fakt, že jsme přišli o jednoho z nejlepších hráčů předchozího ročníku, což mnozí fanoušci a odborníci považovali za velké oslabení. Všichni logicky čekali, že Wenger přivede na tento klíčový post nějakou adekvátní náhradu, to se ovšem nestalo. Wenger i nadále věřil svým mladým hráčům, a věříl tomu, že někdo z trojice Diaby, Denílson a Song udělá hned ze začátku sezóny stejný progres, jako Flamini o rok dříve. Nejvíc příležitostí z této trojice dostával už od začátku, možná i díky zdravotním problémům Aboua, Brazilec s číslem 15 na zádech.

Očekávám a naprosto chápu, že za to, co teď napíšu, budu pravděpodobně v komentech pranýřován a posílán do míst, kde slunce nesvítí, já si ale nemůžu pomoct. Denílsonovi fanoušci (Cuban, KikinaAFC, apod.) vždy uvádějí jako hlavní důvod pro jeho setrvání v sestavě vynikající statistiky přihrávek, které má v této sezóně nějaké druhé nejlepší v celé Premier League a to je samozřejmě nezpochybnitelný fakt. Já jsem speciálně kvůli těmto hádkám sledoval v každém utkání jeho výkony a můžu říct toto: Ano, Denílson umí přihrávat, to jistě. Je nepřekonatelný v přihrávkách dozadu na obránce, vedle sebe a na krajního záložníka. To mu jde skvěle, vždyť nic jiného s míčem de facto nedělá. Počet originálních a překvapivých přihrávek a centrů od něj, kterými by například uvolnil nějakého svého hráče do šance, bychom za tuto sezónu mohli spočítat na prstech jedné ruky. Další položkou na seznamu pracovních povinností defenzivního záložníka je pak tackling, čtení hry, a enormní nasazení. Ani v těchto činostech Deni příliš nevyniká, ano, dokáže sice odebrat soupeři míč, dost často je to ale se zbytečným faulem a i s případnou žlutou kartou. Co se týče jeho nasazení, to je dost často k smíchu. Kdybych měl porovnat nasazení jeho a Flamstra, Denílson by z tohoto porovnávání rozhodně coby vítěz nevyšel. Vzpomínám si na spoustu případů, kdy svým nezájmem o hru a nenapádáním soupeřových akcí zapříčínil spoustu branek v naší síti.

Řekl bych, že jeho hlavní přednosti spočívají ve vynikajícím hlavičkování, kdy i navzdory svému vzrůstu dokáže ve středu hřiště porážet o hlavu vyšší hráče. Dále bych pak vypíchl to, že dokáže dobře podržet míč na kopačkách a uklidnit hru. To je ale možná i jeho nevýhoda, ano, svým pomalým fotbalovým myšlením sice uklidňuje hru Arsenalu, ale zároveň brzdí útočné akce.

Možná, že to pochopil i Wenger, a začal dávat více příležitostí Alexu Songovi, který ze všech hráčů ve středu pole rozhodně zaznamenal největší progres, a nejvíce se svými výkony přiblížil Flaminimu. V poslední době se stal jasnou jistotou ve středu pole, a pokud chybí, je to znatelně cítit. Jeho skvělé nasazení, tackling, přesné přihrávky, drzé kličky, schopnost přejít přes několik hráčů a zavěsit do brány mi v mnohém připomínají výkony Patricka Vieiry. Ano, Song má do naší legendy ještě dost daleko, ale rozhodně jde tím správným směrem, pokud zaznamená stejný progres i v další sezóně, rozhodně se o tuto pozici nemusíme bát.

Wenger si zdá se nicméně Denílsona oblíbil, a proto když už nehraje ve středu zálohy, dává mu poměrně často při zraněních našich záložníků šanci na kraji. To je ovšem špatný vtip, tam je tento hráč ještě jalovější než ve středu. Denílson nemá nejmenší pochopení útočné hry Arsenalu, vždy na této pozici brzdí akce, navíc si nikdy nerozumí s krajním bekem, proto prosím pane Wengere: Never More!

Mnoho odborníků nicméně i přes výkony Alexe Songa stále považuje pozici defenzivního záložníka za nejslabší článek naší sestavy, a já jsem zvědavý, jestli na to má stejný názor i Le Profesor. Moc mě zajímá, jak situaci ohledně tohoto klíčového postu sestavy bude řešit v létě. Zůstane u své filozofie, a bude i nadále věřit svým mladým hráčům nebo se rozhodne udělat to, co mu mnozí radí, a skutečně přivede někoho nového? Těžko říct, ale osobně tomu moc nevěřím. Samozřejmě, nový hráč by se nám už kvůli šířce kádru a častým zraněným našich hráčů určitě hodil, ale je tu pořád ono slavné Wengerovo vyjádření, které si už pamatuju zpaměti: „Přivést někoho nového by znamenalo zabít potenciál mých hráčů, což bych nerad udělal.“ Až na výjimku Aršavina se tímto heslem řídil, tudíž jsem velmi zvědavý, čeho budeme v následujících měsících svědky.

3) Neschopnost našeho manažera připravit tým na „slabší celky“

Asi všichni chápou, na co teď narážím. Fulham, Hull, apod… Wenger prostě nedokáže připravit svoje mužstvo na takticky skvěle připravené týmy, kteří proti nám pouze tvrdošijně brání a „betonují“. Tento jeho nedostatek nás dle mého stál letos titul. Je to velká škoda, protože si myslím, že bylo v naších silách tato utkání vyhrát. Ano, třeba ve šňůře čtyř remíz za sebou jsme měli hodně zraněných hráčů, a co má být?! Podívejte se třeba na Manchester United či Liverpool. Jejich manažeři je až na čestné výjimky dovedou brilantně na tato utkání připravit, a v tom byl ten hlavní rozdíl mezi námi a zbytkem klubů z Big4. Zatímco my jsme s týmy ze spodních pater tabulky povětšinou remizovali či prohrávali, Chelsea, ManU a Liverpool nad nimi vyhrávali.

Těžko říct, co je špatně. Možná jde o špatné namotivování hráčů, kterým se nechce hrát proti „slabším“ mužstvům? Neochota Wengera změnit jeho oblíbený totální styl fotbalu za účelem zisku bodů? Opravdu nevím, odpovědi na tyto otázky zná pouze jeden člověk, a ten se s námi o ně asi nepodělí…

Jediné, co mě napadá, by mohlo být to, že náš tým má velmi malý počet individualit, které by dokázaly otočit zápasy v náš prospěch, a dokázali by namotivovat svoje spoluhráče ke skvělým výkonům. Takové individuality jsou dle mého u nás pouze Kolo Touré, Tomáš Rosický, Andrej Aršavin a možná Cesc Fabregas a William Gallas. Když je ale většina z nich polovinu sezóny zraněná, nebo není v případě Aršavina součástí týmu, těžko se pak vyhrává.

Takže abych to shrnul, myslím si, že v těchto utkáních nám nejvíce chyběl větší počet individualit, které by dokázaly rozhodnout zápas proti defenzivně skvělým mužstvům.

Každopádně doufám, že v příští sezóně to bude v tomto ohledu jiné, protože pokud nebude, budeme i nadále ztrácet body, a titul zřejmě opět nezískáme.

4) Výkony Emmanuela Adebayora

Nevím proč, ale tohoto hráče jsem nikdy nemusel. Jistě, vloni dal za nás spoustu branek, o tom žádná. Ovšem je nutno dodat, že minimálne polovinu či více z nich vstřelil „in van Nisterlooy style“. Tedy doklepávání do prázdné branky, apod. Už vloni se jasně projevovaly jeho slabé stránky, ty nicméně stále dokázal kompenzovat velkým počtem vstřelených branek.

Letos se mu v tomto ohledu ale vůbec nedaří, a je tak v plné nahotě vidět, že útočníkem typu Henryho či Kanua nikdy nebude (myšleno v konzistentních výkonech a v důležitosti pro tým).

Nejvíc mě na něm rozčiluje jeho lenost, obzvláště, když si pak v létě vydupal královské podmínky ve své smlouvě. Jak říkal Pavel Nedvěd v rozhovoru s Janem Krausem a platí to i pro Adeho – jsou dny, kdy se za celý zápas s míčem vůbec nepotká. A to je na pozici útočníka evidentně špatně. Ve většině svých zápasů se pouze loudal z jedné strany hřiště na druhou bez většího zájmu o hru. Na tak kvalitního útočníka, za jakého se on sám považuje, se pak až podezřele často nechává nachytat v ofsajdovém postavení. Jeden by řekl, že by si to měl být schopen ohlídat, to by se ale šeredně spletl. Přesný počet jeho ofsajdů za tuto sezónu neznám, ale vůbec by mě nepřekvapilo, pokud by se pohyboval okolo stovky. Tím, že není schopen ohlídat si svou pozici, pak zastavuje zbytečně spoustu útočných akcí. Vzpomínám si na spoustů připadů, kdy mu záloha vyprodukovala skvělé přihrávky, ale šance byla zhacena, protože Adebayor byl v zakázaném postavení.

Vyjímaje toho se až neuvěřitelně často stahuje do středu zálohy či na její kraj. Asi chce pomáhat mužstvu s rozehrávkou a vybojovávat míče. Nejenže se mu ani jedno moc nedaří, ale hernajs Ade, to přece vůbec není tvoje práce! Na co máme takto vysokého útočníka, pokud není ve vápnu, kde by na něj mohl přijít centr?

Ale abych ho jenom nekritizoval, dokázal v této sezóně dát 16 branek, včetně jednoho hattricku proti Blackburnu, a také včetně jedné krásné branky proti Villarealu. Nicméně, musím si stát za svým, myslím si totiž, že většinu z těchto 16 branek by dokázal dát jakýkoli průměrný útočník ( s čestnou výjimkou Nicklase Bendtnera).

Možná se letos jenom díky častým zraněním nepotkal s formou, a třeba pro něj bude příští sezóna, pokud se nezraní a zůstane tu, zase lepší. To ovšem pochopitelně nikdo neví, a poté, co jsem si přečetl hráčova vyjádření, vyjádření jeho agenta, a Wengera, mám silný pocit, že je tu větši šance, že Adebayor v létě odejde, než že tu zůstane. V posledním rozhovoru pro BBC totiž prohlásil, jak strašně ho iritují fanoušci a prostředí v Arsenalu, tak těžko soudit, co se stane. Pokud jde o mě, řekl bych, že útočníků máme velký dostatek, tudíž bych Adebayora prodal, a získané peníze bych použil na posty, kde nás nejvíce tlačí bota.

5) Neschopnost Nicklase Bendntnera proměňovat šance

Nicklas Bendtner aka Killer, jak mu ve Hvězdě přezdíváme, je asi ten hráč Arsenalu, na kterého sem letos nejvíce nadával. Speciálně si vybavuju domácí zápas proti Blackburnu, kdy nedal snad deset čistých šancí, sám šel navíc dvakrát na gólmana. Ano, je pořád velmi mladý, a může se stále zlepšovat, ale co tento kluk dokáže nedat, to se jen tak nevidí.

Myslím si, že by mu nejvíc prospělo hostování v nějakém průměrném klubu, kde by pravidelně hrával v základu, a mohl se stát tím, za koho se považuje, tedy za „World’s Best“. Oproti počátku sezóny se sice malinko zlepšil, ale pořád je to velká bída.

Otázka ale je, zda-li sám Bendtner na nějaké další hostování přistoupí. Pokud odejde Adebayor či RvP, a nikdo je nenahradí, dá se očekávat, že se bude chtít prosadit do základu. Nic proti, pokud přes léto velmi tvrdě zamaká na svém zakončení, bude na to určitě mít. Ve všem ostatním už totiž teď Adebayora předčuje – hra po zemi, hlavičkování, technika a hra pro tým.(myšleno v počtu zachycených či vyhraných míčů…)

6) Častá a dlouhodobá zranění + malá šířka kádru

Co se týče zranění hráčů Arsenalu, nikdo se asi nikdy nedopátrá, kde je zakopaný pes. Už třetí sezónu po sobě, co si já pamatuju, se nám totiž vždy minimálně na půl sezóny zraní půlka základní sestavy, a s tímto deficitem je těžké být konkurenceschopný.

Jediné rozumné vysvětlení, které by mohlo dávat smysl, je, že Wenger moc hráče přepíná po technické stránce, a neposkytuje jim dostatek fyzické přípravy a následného relaxu. Tudíž jsou jejich svaly málo vyvíjené a rovnoměrně vytěžované, a možná proto jsou pak hráčí náchylnější ke zraněním.

Tato věc by zase tak nevadila, pokud by měl kdo zraněné hráče nahradit a kvalitně zastoupit. To ovšem není případ Arsenalu, který měl letos neuvěřitělně úzký kádr. Těžko můžeme vyhrávat, když nemáme například ze zdravých hráčů v záloze žádného kreativního záložníka, a když někteří stopeři pořádně neví, jak se brání.

Upřímně doufám, i když tomu moc nevěřím, že se přes léto dočkáme alespoň tří zkušených posil, které by tento problém Arsenalu vyřešili, ale tady bych znovu připomněl výrok Wengera o zabíjení potenciálu mladých hráčů, tudíž bych byl realista a žádné velké příchody bych neočekával.

7) Wengerovy nelogické kroky

Myslím si, že tady lze uvést coby příklad za všechny vynechání Aršavina ze sestavy proti Chelsea v semifinále FA Cupu. Arséne Wenger na můj vkus letos až příliš experimentoval se sestavou, a to i ve veledůležítých zápasech, což mimojiné mělo za následek třetí sezónu po sobě bez trofeje.

Některá jeho rozhodnutí bych si dovolil označit doslova za „hloupá“(Onder promine…) – Denílson na kraji zálohy, Nasri na pozici defenzivního záložníka, Adebayor či RvP sami v útoku, apod. Nejhorší ale na tom je, že i když žádná z těchto variant napoprvé vůbec nefungovala, Wenger se jí dál natvrdle držel několik zápasů, což nás opět, dle mého, stálo zbytečné ztráty bodů.

Na závěr bych rád dodal, že se jedná pouze o můj názor, a nemusí se nutně shodovat s tím Vaším. Tento článek si klade za cíl především vyvolání diskuze ohledně těchto 7 bodů a každý rozumný názor bude vítán…



V příštím díle se můžete těšit na největší pozitiva z této sezóny…
© Jakub „Chester“  Doležal