Joel Campbell poskytl rozhovor o jeho začátcích, hostování, reprezentaci a budoucnosti.
O začátcích na Kostarice…
Fotbal je nejsledovanější sport v Kostarice a zároveň pro každého nejoblíbenější zábava. Snem každého kostarického dítěte je stát se jednou fotbalistou. Můj otec je velký fanoušek fotbalu. Vzal mě na zápas Saprissy, když mi bylo jen 7 měsíců. Od té doby, co jsem se začal dívat, jsem byl fanouškem fotbalu a Saprissy. Byl jsem součastí Deportivo Saprissa od 12 let, ale svůj debut za první tým jsem si odbyl v 17 letech. Abych byl upřímný, nečekal jsem, že budu hrát hned v prvním zápase. Pravdou je, že jsem řekl rodičům, aby nechodili na zápas, protože jsem nečekal, že budu hrát. Nicméně mě ignorovali, takže mohli sledovat můj debut.
O tom, jestli byl povolán do seniorské reprezentace kvůli tomu, že ho manažer viděl žonglovat s plechovkou…
Ne, to není pravda. Dostal jsem se tam kvůli svým výkonům za reprezentaci do 20 let. Jednou jsme hráli přátelský zápas proti seniorskému týmu Kostariky a padl jsem manažerovi do oka. Nejen, že mě pochválil, ale dokonce mě požádal, abych zůstal a hrál za seniorský tým.
O nabídce Arsenalu…
Cítil jsem se velmi šťastný. Několik týmů mě v tu dobu skautovalo. Kolem mé budoucnosti bylo hodně očekávání, především po americkém poháru. Mnoho týmů se ptalo na mou situaci, ale cítil jsem se především šťastný, když mě kontaktoval Arsenal. Neměl jsem žádné pochyby o přestupu do Arsenalu. Vždycky jsem ten klub miloval.
O hostováních…
Moje zkušenosti ze zahraničí mi hodně pomohly. Moje první setkání s evropským fotbalem bylo na hostování v Lorientu. Přišel jsem do Francie ve věku 18 let a zvládl jsem odehrát mnoho ligových zápasů. O rok později jsem šel do Betisu v Seville. Byla to velmi pozitivní zkušenost. Odehrál jsem 30 zápasů v La Lize, která patří mezi tři nejlepší domácí soutěže na světě. Poté jsem hrál v minulé sezóně za Olympiakos i v Lize mistrů. Dostal jsem od manažera hodně důvěry. Michel mi pomohl vybudovat sebevědomí a dal mi spoustu svobody, abych se mohl ukázat. Hostování v Olympiakos jsem si užil a vytěžil z něj maximum.
O reprezentování…
Hrát za Kostariku na Mistrovství světa je splněný sen. Nedokážu popsat to, co jsem cítil, když jsem slyšel naši hymnu v Brazílii. Byl to pro nás historický moment. Myslím, že kostarický národní tým zanechal v Brazílii velký dojem. Naše poslední výsledky ukazují, že to, co se stalo na Mistrovství světa, nebyla náhoda. Neprohráli jsme žádný přátelský zápas, který jsme hráli od Mistrovství světa, což hodně říká o naši úrovni. Co se týká našeho národa, můžete si všimnout, že je zde více vášně pro národní tým než před tím.
O budoucnosti…
Zatím jsem si svou cestu užil. Je mi jen 22 let, ale hrál jsem ve Francii, Španělsku, Řecku a Anglii. Pořád mám před sebou dlouhou cestu, ale doufám, že se mi vyhnou vážná zranění, abych mohl pokračovat ve zlepšování.
/Arsenal.com/
