Francis Coquelin řekl, že jeho absolutně první trénink v klubu byl „boj“ a nechal ho na vážkách, zda se nemá vrátit zpět.
Francouzskému záložníkovi bylo 16, když přicestoval do Colney na týdenní zkoušku a navzdory zraněnému stehnu zaujal natolik, aby si zajistil přestup.
Coquelin, který se stal základním kamenem současného týmu, přiznal, že si nebyl jistý, když mu přišla nabídka, zda ji má přijmout.
„Když jsem odjížděl z testů, nebyl jsem si jistý, jestli bych se vrátil zpět. Pamatuji si na první trénink s týmem. Řekl jsem bossovi ve dveřích při odchodu: ‚Tohle je jiné!‘.“
„Pamatuji se, že jsem viděl potyčku mezi dvěma hráči na tréninku, pohádal jsem se s Jensem Lehmannem a pomyslel jsem si ‚Wow, kde to jsem?‘.“
„O dva týdny později jsme měli ME U-17 a měl jsem větší obavy, jestli budu moct hrát, než jestli dostanu smlouvu.“
Coquelin si uvědomil, že nabídka je příliš velká na to, aby ji odmítl, ale prozradil, že jeho první měsíce v týmu byli jako na houpačce.
„Bylo to těžké rozhodnutí, protože jsem musel opustit rodinu ve Francii. Ale myslel jsem si, že je čas jít, tak jsem to udělal.“
„Zpočátku to bylo těžké. Jste mladí, bydlíte na hotelu a nic neděláte, nevidíte se s přáteli, neumíte jazyk, jíte nezvyklé jídlo…je to náročné.“
„Poté jsem trénoval rovnou s prvním týmem, takže tam nebyl nikdo v mém věku a jediný, s kým jsem se mohl bavit, byl Gilles Sunu. V té době byl zraněný, takže první měsíc byl pro mě hodně těžký.“
„Hodně mi ale pomohlo to, že jsem se nastěhoval k jedné rodině v Enfieldu. Stále jsem s nimi v blízkém kontaktu a cítím se jako opravdový člen rodiny.“
„Opravdu to pomohlo, protože jsem s nimi každý den mluvil a díky tomu jsem se cítil jako doma. Na hřišti jsem se také cítil o mnoho lépe. Pak jsem zvládl i jazyk. Můj první rok byl upřímně neuvěřitelný.“
/arsenal.com/
